29 Cdo 3673/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
žalobce MONTEGO BAY FINANCIAL LIMITED, se sídlem Mahé, Victoria, Victoria House
306, Seychelská republika, reg. číslo 014190, zastoupeného JUDr. Petrem
Voříškem, Ph. D., LL. M. advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích,
Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Ing. Josefu Nožičkovi, se sídlem
v Brně, Spodní 22, PSČ 625 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka TIPASTAV
Třebíč s. r. o., zastoupenému JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem
v Třebíči - Zámostí, L. Pokorného 48/37, PSČ 674 01, o určení pravosti
pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 Cm 14/2009, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka TIPASTAV Třebíč s. r. o., se sídlem
v Třebíči, Hrotovická 169, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27746402
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 605/2009, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2013, č.
j. 13 Cmo 4/2012-349, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 6. dubna 2012, č. j. 39 Cm 14/2009-242, zamítl Krajský soud v
Brně (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, jíž se žalobce (MONTEGO BAY
FINANCIAL LIMITED) domáhal vůči žalovanému (Ing. Josefu Nožičkovi,
insolvenčnímu správci dlužníka TIPASTAV Třebíč, s. r. o.) určení, že má v
insolvenčním řízení pohledávku ve výši 10.197.369.76 Kč z titulu zajištění
závazku Ing. M. M. vrátit poskytnutý úvěr na základě smlouvy o úvěru č.
578/2006 zástavním právem ke spoluvlastnickému podílu dlužníka o velikosti ? na
nemovitostech vymezených ve výroku rozhodnutí, a dále určení, že má pohledávku
ve výši 2.764.319,17 Kč z titulu zajištění závazku Ing. M. M. zaplatit smluvní
pokutu dle smlouvy o úvěru č. 578/2006 zástavním právem ke spoluvlastnickému
podílu dlužníka o velikosti ? na nemovitostech vymezených ve výroku
rozhodnutí s tím, že má právo na uspokojení svých pohledávek pouze z výtěžku
zpeněžení spoluvlastnického podílu dlužníka na těchto nemovitostech.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl
(první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §
241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatel v dovolání k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen to, že ji
„spatřuje v důvodech uvedených v § 237 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné
proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí záleží na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla řešena, anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak“.
Z této formulace není zřejmé, v čem konkrétně dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání.
K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné, neboť napadené
rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku
hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být
dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být
posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §
241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení
otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací
soud odchýlit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp.
zn. 29 Cdo 2394/2013.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v
dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v
projednávané věci nedostál.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §
243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného
bylo odmítnuto, žalobci však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné
náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013)
se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním
způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu