29 Cdo 3674/2022-542
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci
žalobkyně JUDr. Lenky Vidovičové, LL. M., se sídlem v Olomouci, Zámečnická
497/3a, PSČ 779 00, jako insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a. s.,
identifikační číslo osoby 25061607, proti žalovanému Ruby Apartments, s. r. o.,
se sídlem v Praze 9, Paříkova 910/11a, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby
27889246, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze,
Vinohradská 1215/32, PSČ 120 00, za účasti M - SHIFT s. r. o., se sídlem v
Liberci, Švermova 128, PSČ 460 10, identifikační číslo osoby 08259674,
zastoupeného Mgr. Patrikem Personou, advokátem, se sídlem v Uherském Brodě,
Bedřicha Smetany 1916, PSČ 688 01, jako vedlejšího účastníka na straně
žalobkyně, o zaplacení částky 22.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 68/2012, o dovolání vedlejšího
účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2022, č. j. 4
Cmo 289/2019-506, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 64.614 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Rozsudkem ze dne 28. května 2019, č. j. 35 Cm 68/2012-352, Městský
soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Lenka Vidovičová, jako
insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a. s.) domáhala po žalovaném (Ruby
Apartments, s. r. o.) zaplacení částky 22.000.000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení
ročně od 17. června 2012 do zaplacení (bod I. výroku), a uložil žalobkyni a
tehdejšímu vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně [A – SHIFT s. r. o. (dále
jen „společnost A“)] zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku
947.248,560 Kč, s tím, že plněním jednoho zaniká v rozsahu splnění povinnost
druhého (bod II. výroku).
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání vedlejší
účastník na straně žalobkyně (společnost A). V průběhu odvolacího řízení
společnost A z řízení vystoupila; vzhledem k tomu, že žalobkyně vyslovila s
odvoláním vedlejšího účastníka souhlas, jednal s ní odvolací soud nadále jako s
odvolatelem. Podáním datovaným dne 24. ledna 2022 (č. l. 485) dále odvolacímu
soudu sdělila společnost M – SHIFT s. r. o., že do řízení vstupuje jako
vedlejší účastník na straně žalobkyně.
3. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že:
[1] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku o nákladech
řízení tak, že žalobkyně a vedlejší účastník na její straně jsou povinni
zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudem
prvního stupně ve výši 720.918 Kč (první výrok).
[2] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku ve věci samé
(druhý výrok).
[3] Uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na její straně zaplatit
žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku
226.330,50 Kč.
4. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal vedlejší
účastník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 3 věty první
ve spojení s § 218 písm. b/ a § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako podané osobou, která k němu není
oprávněna.
5. Vedlejší účastník totiž není podle ustálené judikatury dovolacího
soudu osobou oprávněnou k podání dovolání ve věci samé. K tomu srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003,
uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. 29 ICdo 11/2014,
uveřejněný pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
6. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírají o ustanovení §
243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání vedlejšího
účastníka bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému účelně
vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za
zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne
9. listopadu 2022), která podle ustanovení § 7 bodu 7., § 8 odst. 1 a § 11
odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby
poskytnut, činí (z tarifní hodnoty ve výši 22.000.000 Kč) částku 53.100 Kč,
dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4
advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3
o. s. ř.) ve výši 11.214 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího
řízení částku 64.614 Kč.
7. Ve vztahu mezi žalobkyní (která dovolání nepodala) a žalovaným (jemuž
podle obsahu spisu v tomto směru žádné náklady nevznikly) Nejvyšší soud
nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu