29 Cdo 3677/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně P. P. a. s., zastoupené JUDr. T.Ch., advokátem, se proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému Mgr. P.S., advokátem, o zaplacení 15,000.000,-Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 37/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2008, č.j. 14 Cmo 191/2007-454, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, k rukám jeho zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
V rovině právního posouzení dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby a jejím marném uplynutí. Tento závěr je však odvislý od konkrétních skutkových okolností projednávané věci, je významný jen a pouze pro ni a postrádá tak potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (§ 387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Námitkou existující překážky věci dříve zahájené vystihuje dovolatelka zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně námitka, podle které ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné soudy, je podřaditelná dovolacímu důvodu vymezenému v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá dovolatelka k dispozici (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Založit přípustnost dovolání k jejímu přezkoumání tudíž nelze.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 6, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 12.257,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu