29 Cdo 3693/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatele P. H., zastoupeného JUDr. Rudolfem Vokounem, CSc., advokátem, se
sídlem v Kladně, Březinova 813, PSČ 272 01, za účasti BYTOVÉHO DRUŽSTVA
DOMINIKA, se sídlem v Praze 4 - Chodově, Jažlovická 1316, PSČ 149 00,
identifikační číslo osoby 26772558, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem,
advokátem, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, PSČ 130 00, o určení
členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm
140/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
24. dubna 2014, č. j. 7 Cmo 44/2013-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit BYTOVÉMU DRUŽSTVU DOMINIKA na náhradu
nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 75 Cm
140/2011-38, zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem BYTOVÉHO DRUŽSTVA
DOMINIKA (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok
II.]. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele
potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné
jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí
odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že
zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního
výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl změněn výrok II. usnesení soudu
prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o
nákladech odvolacího řízení se proto dovolací soud nezabýval. Dovolání proti výroku ve věci samé, které není přípustné podle § 238a o. s. ř.,
Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatel -
oproti svému mínění - Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či
procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by
splňovala předpoklady vymezené § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března
2009, sp. zn. 29 Cdo 251/2009, jež je veřejnosti přístupné – stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových
stránkách), z níž se podává, že skutečnost, že žádné ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nestanoví osobě, jejíž možné vyloučení z
družstva je avizováno, povinnost vyčkat s případným převodem členského podílu
na výsledek rozhodnutí členské schůze, nikterak nevylučuje, aby převod byl
posouzen jako absolutně neplatný (např. pro obcházení práva a rozpor s dobrými
mravy), nasvědčují-li tomu skutkové okolnosti případu a jsou-li pro to shledány
důvody. V usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, pak Nejvyšší soud
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud rozhodující o určení členství v
družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda
důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není
ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k
rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha). Odvolací soud citované závěry (k nimž se Nejvyšší soud opětovně přihlásil např. v usnesení ze dne 28. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012, či v usnesení ze
dne 28. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2012) plně respektoval, když uzavřel,
že skutečnost, zda mohl být navrhovatel (resp.
jeho právní předchůdkyně) z
družstva platně vyloučen, je pro projednávanou věc nerozhodná, neboť v řízení o
určení členství v družstvu není možné přezkoumávat platnost vyloučení člena z
družstva.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné
družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu