29 Cdo 3698/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. R. O., zastoupeného JUDr. Josefem Čejkou, advokátem, se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1616, PSČ 765 02, proti žalovanému Mgr. L. R., o určení pravosti pohledávky ve výši 88.689,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 96/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2009, č. j. 10 Cmo 9/2010-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 10. září 2009, č. j. 4 Cm 96/2008-50, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobce (Ing. R. O. CSc.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Výrobně obchodní družstvo Zlechov) určení pravosti pohledávky ve výši 88.689,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žaloba o určení pravosti správcem konkursní podstaty popřené nevykonatelné pohledávky je opožděná, neboť nebyla podána v zákonem určené třicetidenní lhůtě.
Přitom zdůraznil, že výzva správce konkursní podstaty k podání žaloby byla žalobci doručena 14. dubna 2008, přičemž jediné podání žalobce, které bylo soudu v třicetidenní lhůtě od doručení této výzvy doručeno, bylo podání ze dne 27. dubna 2008, v němž žalobce pouze žádá „o posunutí termínu pro uplatnění právních kroků v konkursní věci“. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož je lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky v konkursu lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději poslední den lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout, přičemž důsledkem zmeškání této lhůty je zamítnutí žaloby, je v souladu se závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Ani posouzení, zda podání žalobce ze dne 27. dubna 2008, doručené soudu prvního stupně dne 29. dubna 2008, je (podle svého obsahu) žalobou o určení pravosti správcem konkursní podstaty popřené nevykonatelné pohledávky, v poměrech projednávané věci žádnou otázku zásadního právního významu neotevírá.
Ostatně ani Nejvyšší soud (ve shodě se soudy nižších stupňů) nemá žádné pochybnosti o tom, že výše označené podání (posuzováno dle jeho obsahu - srov. ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř.) žalobou, jíž by žalobce ve smyslu ustanovení § 23 a § 24 ZKV uplatnil svou popřenou pohledávku u soudu, není. To je ostatně patrno i z textu podání z 3. června 2008 (č. l. 1), které bylo posléze pokládáno za žalobu v této věci a v němž žalobce ohlašuje, že žalobu teprve předloží. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. února 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu