29 Cdo 3708/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
J. J., zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem v
Rumburku, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01, proti žalovanému J. V., zastoupenému Mgr.
Michalem Krčmou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120
00, o zaplacení 40.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 51/2003, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 5 Cmo 189/2013-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
j. 5 Cmo 189/2013-15, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení směnečný
platební rozkaz ze dne 25. března 2013, č. j. 47 Cm 51/2003-7, jímž Krajský
soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč se 6 %
úrokem od 7. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu 133,- Kč a náklady
řízení ve výši 15.240,- Kč, tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na
náhradu nákladů řízení (první výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému
náklady odvolacího řízení ve výši 4.710,- Kč (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), namítaje nesprávnou aplikaci ustanovení § 142a odst. 1 o. s.
ř. ve vazbě na ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu změnil a náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů dovolateli přiznal.
Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. jako nedůvodné
zamítl.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř. odmítl.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
O tom, že v poměrech projednávané věci dovoláním napadenými výroky usnesení
odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč,
pochyb není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp.
zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady
nevznikly.
Byť žalovaný podal vyjádření k dovolání, které (obecně vzato) je ve smyslu
ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úkonem
právní služby, z obsahu zmíněného podání neplynou – z hlediska důvodů, pro
které Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl – žádné právně významné skutečnosti.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu