29 Cdo 3718/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K. b. P., s. p. ú., proti žalované E. s. r. o., zastoupené JUDr. D. H., advokátem, o zaplacení částky 447.034,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 12/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2007, č. j. 5 Cmo 495/2006-161, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. srpna 2006, č. j. 13 Cm 12/2000-154, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích - odkazuje na ustanovení § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Č. k. a., (dále jen „agentura“), neboť dle zákona č. 239/2001 Sb., o Č.k. a. a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) se ke dni 1. září 2001 stala právním nástupcem původní žalobkyně K. b. P., s. p. ú.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá,že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, měl-li soud za to,že právní nástupkyní žalobkyně se stala ze zákona agentura. Zákon totiž stanoví, že agentura je nástupcem K. b. P., státního peněžního ústavu. Žalobkyní v tomto řízení však není K. b. P., státní peněžní ústav, nýbrž K. b. P., s. p. ú., tedy subjekt odlišný od subjektu, na který se ustanovení § 19 zákona vztahuje a jehož právní nástupkyní se stala agentura. Žalobkyně jako banka nemohla zaniknout bez likvidace, když se na ni vztahoval zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a takový způsob zániku by byl ve zřejmém rozporu s jeho smyslem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že na rozdíl od dovolatelky nemá žádnou pochybnost o tom, že agentura je podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona právní nástupkyní žalobkyně. Skutečnost, že v uvedeném ustanovení zákona je uvedena právní forma K. b. P. v její nezkrácené podobě, nezpochybňuje závěr, že jde o totožný subjekt.
Oproti přesvědčení dovolatelky pak Nejvyšší soud nemá ani pochybnost o tom,že došlo-li ke zrušení K.b. P., s.p.ú. zákonem, neuplatní se postup stanovený pro zánik banky zákonem o bankách.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á
předseda senátu
29 Cdo 3718/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K. b. P., s. p. ú., proti žalované E. s. r. o., zastoupené JUDr. D. H., advokátem, o zaplacení částky 447.034,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 12/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2007, č. j. 5 Cmo 495/2006-161, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. srpna 2006, č. j. 13 Cm 12/2000-154, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích - odkazuje na ustanovení § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Č.k. a., (dále jen „agentura“), neboť dle zákona č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) se ke dni 1. září 2001 stala právním nástupcem původní žalobkyně K. b. P., s. p. ú.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, měl-li soud za to, že právní nástupkyní žalobkyně se stala ze zákona agentura. Zákon totiž stanoví, že agentura je nástupcem K. b. P., státního peněžního ústavu. Žalobkyní v tomto řízení však není K. b. P., státní peněžní ústav, nýbrž K. b. P., s. p. ú., tedy subjekt odlišný od subjektu, na který se ustanovení § 19 zákona vztahuje a jehož právní nástupkyní se stala agentura. Žalobkyně jako banka nemohla zaniknout bez likvidace, když se na ni vztahoval zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a takový způsob zániku by byl ve zřejmém rozporu s jeho smyslem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že na rozdíl od dovolatelky nemá žádnou pochybnost o tom, že agentura je podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona právní nástupkyní žalobkyně. Skutečnost, že v uvedeném ustanovení zákona je uvedena právní forma K.b. P. v její nezkrácené podobě, nezpochybňuje závěr, že jde o totožný subjekt.
Oproti přesvědčení dovolatelky pak Nejvyšší soud nemá ani pochybnost o tom, že došlo-li ke zrušení K. b. P., s.p.ú. zákonem, neuplatní se postup stanovený pro zánik banky zákonem o bankách.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu