29 Cdo 3719/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. P. U., proti žalovanému JUDr. J. L., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 52 CmI 5/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. 10 Cmo 40/2011-48, ve znění usnesení ze dne 3. května 2012, č. j. 10 Cmo 40/2011-60, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 19. ledna 2011, č. j. 52 CmI 5/2010-32, jímž Krajský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (KUBIMEX s. r. o. v likvidaci) nemovitosti, a to dům postavený na pozemku a pozemky, vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo, pro obec a katastrální území K., vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ (dále též jen „sporné nemovitosti“), tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Usnesením ze dne 3. května 2012, č. j. 10 Cmo 40/2011-60, Vrchní soud v Praze – odkazuje na ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – opravil svůj rozsudek ze dne 13. října 2011 tak, že v označení pozemku parcelní číslo vypustil (nesprávně uvedenou) zkratku „st.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce podáním datovaným 20. srpna 2012 a předaným k poštovní přepravě dne 21. srpna 2012 dovolání, navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je opožděné. Podle ustanovení § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1).
Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Jak je zřejmé z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání i o soudu, u něhož se podává, byl dovolateli doručen do vlastních rukou dne 21. listopadu 2011 (srov. doručenku u č. l. 54 spisu). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 23.
leden 2012 (pondělí). Podal-li dovolatel dovolání k poštovní přepravě až dne 21. srpna 2012, učinil tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty a dovolání je tudíž opožděné. Na běh dovolací lhůty nemá v posuzované věci vliv ani vydání opravného usnesení odvolacím soudem. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí jsou totiž účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) spojovány jen s takovou opravou, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod číslem 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 2402/2012, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Opravným usnesením ze dne 3. května 2012 přitom zjevně k žádné obsahové změně výroku rozsudku odvolacího soudu nedošlo; provedená oprava se jednak týkala chyby v psaní postihující označení jen jedné z nemovitostí, jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce se žalobce domáhal (ostatní nemovitosti nebyly uvedenou opravou nikterak dotčeny a ve vztahu k této části předmětu řízení tudíž nebylo vůbec možné o běhu nové lhůty k podání dovolání v důsledku vydání opravného usnesení uvažovat), jednak šlo o opravu jen jednoho z více znaků, jejichž prostřednictvím byla (i přes uvedený chybný údaj) dotčená nemovitost nezaměnitelným způsobem identifikována.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218a o. s. ř.). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.