29 Cdo 3766/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce C.-2, LTD zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti žalovaným 1) Ing. P. H., zastoupenému JUDr. I. S., advokátkou a 2) B. D., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 17/2008, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 12 Cmo 459/2008-67, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2008, č. j. 23 Cm 17/2008-60, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 12 Cmo 459/2008-67, se odmítá.
Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal první žalovaný dovolání, domáhaje se jejich zrušení.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí či vyhovění návrhu, kterým se žalovaný domáhal, aby soud žalobci uložil složit jistotu za náklady řízení, rozhodnutím ve věci samé není.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání prvního žalovaného v rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jako nepřípustné odmítl.
V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ prvního žalovaného podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání - srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když v řízení bude dále pokračovat soud prvního stupně (viz rozhodnutí uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu