29 Cdo 3775/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobkyně M. P., spol. s r. o., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, proti
žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. P. F., advokátkou, o zaplacení částky
693.643,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
6 Cm 74/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 19. února 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-91, ve znění opravného usnesení ze dne
28. května 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-107, takto:
I. Dovolání žalovaného se v části, v níž směřuje proti výroku I rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-91,
odmítá.
II. Ve zbytku se dovolání zamítá.
Žalobou ze dne 12. ledna 2005 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 693.643,60
Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené jí žalovaným jakožto
jejím jednatelem porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.
Rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. 6 Cm 74/2005-44, ve znění opravného
usnesení ze dne 18. srpna 2006, č. j. 6 Cm 74/2005-79 a doplňujícího usnesení
ze dne 5. června 2007, č. j. 6 Cm 74/2005-82, uložil Krajský soud v Ostravě
žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29.643,60 Kč s úrokem z prodlení ve
výši 2% ročně od 25. března 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu ohledně částky
664.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně z této částky od 31. ledna
2004 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně i
žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky
29.643,60,- Kč potvrdil (výrok I.), ve výroku II. ohledně částky 82.500,-Kč
změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 82.500,-
Kč (výrok II.) a v dalších napadených částech, tj. ve výroku I. ohledně úroku z
prodlení ve výši 2% ročně z částky 29.643,60 Kč od 25. března 2004 do
zaplacení, ve výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 3% ročně z částky
82.500,- Kč od 31. ledna 2004 do zaplacení a ve výroku III. rozsudek soudu
prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k rozsahu, ve kterém byl rozsudek soudu prvního stupně otevřen k
přezkumu odvoláním obou účastníků, odvolací soud nejprve posuzoval, zda
zaplacení částky 85.500,- Kč advokátu Mgr. V. B. dne 4. srpna 2003 bylo v zájmu
společnosti (žalobkyně), tedy zda žalovaný při vynaložení těchto prostředků
jednal s péčí řádného hospodáře.
Odvolací soud po částečně zopakovaném dokazování považoval za prokázané, že
žalovaný věděl o záměru těžby pískovce žalobkyní na pozemku v k. ú. S. M. již v
roce 2000 a věděl i o záměru druhého společníka odvolat jej z funkce jednatele.
Již na valné hromadě dne 5. června 2003 hrozilo odvolání žalovaného z funkce
jednatele a opětovně jej mínil většinový společník odvolat na valné hromadě 30.
července 2003, což také učinil. Po valné hromadě dne 5. června 2003 se snažil
žalovaný dohodnout s druhým společníkem o narovnání, a to s pomocí „svého“
právníka Mgr. V. B. Tyto kroky činil v časové tísni v červenci 2003, kdy již
věděl o svém plánovaném odvolání z funkce jednatele.
Částka 85.500,- Kč sestává z odměny advokáta ve výši 52.500,-Kč, vyplacené za
sepis smlouvy o převodu lesního pozemku parc. č. 1919 v k. ú. S. M. a z odměny
advokáta ve výši 30.000,-Kč za blíže nespecifikované právní porady.
Odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení důvodnosti žaloby ve vztahu k částce
52.500,-Kč není významné, zda převodem pozemku byla či nebyla způsobena
žalobkyni škoda (jak se domníval soud prvního stupně), nýbrž zda tento převod
byl či nebyl v jejím zájmu. Důkazní břemeno i břemeno tvrzení, proč bylo v
zájmu společnosti žalobkyně prodat pozemek, který byl „součástí jejího
základního kapitálu“ a na kterém měla provádět těžbu pískovce, přitom v souladu
s ustanovením § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále
jen „obch. zák.“) nese žalovaný. Ten však ani přes opakované poučení žádné
důvody, pro které bylo v zájmu společnosti prodat tento pozemek, neuvedl (a
logicky ani k neexistujícím tvrzením neoznačil důkazy). Jelikož žalovaný
nevyvrátil tvrzení žalobkyně o „nedůvodnosti“ převodu pozemku a nákladů na
tento převod vynaložených, shledal odvolací soud žalobu v této části důvodnou.
Shodně pak odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovaný neprokázal, že
částka ve výši 30.000,-Kč vyplacená Mgr. V. B. za právní porady byla vynaložena
za porady poskytnuté v jejím zájmu, a tedy že při jejím vynaložení jednal s
péčí řádného hospodáře. Co konkrétně bylo předmětem právních porad, nebylo v
řízení prokázáno. Výpovědi žalovaného a jeho syna u Policie České republiky
přitom nasvědčují závěru, že Mgr. V. B. poskytl žalovanému konzultace k řešení
jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem společnosti RSDr. A. K. Tomu
odpovídá i načasování porad do období července 2003, kdy, jak sám žalovaný
uvedl, „byl v časové tísni“, protože věděl o svém plánovaném odvolání z funkce
jednatele dne 30. července 2003.
Z těchto důvodů odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně a
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 82.500 Kč.
V části, v níž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku
29.643,60 Kč, mu odvolací soud přitakal v jeho závěru, podle něhož ohledně
29.643,60 Kč z částky 30.000,-Kč, vybrané dne 17. července 2003 z účtu
společnosti, žalovaný její čerpání v zájmu společnosti neprokázal. V tomto
rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Ve vztahu k příslušenství odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení, maje žalobu v této části za neprojednatelnou.
Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání,
namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení, tedy uplatňuje dovolací
důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který důvodnost žaloby ve vztahu k
částce 52.500,-Kč za sepis smlouvy ohledně převodu pozemku posuzoval podle
toho, zda převod pozemku byl či nebyl v zájmu žalobkyně. Rovněž tak částku ve
výši 30.000,-Kč za právní služby odvolací soud nesprávně posuzoval z hlediska
toho, zda byla či nebyla vynaložena v jejím zájmu.
Dovolatel namítá, že je třeba, aby soud celou věc posuzoval v kontextu s jeho
trestním stíháním, kdy mu bylo kladeno za vinu, že nepostupoval s péčí řádného
hospodáře, když jako jednatel společnosti prodal předmětný pozemek. Pravomocným
rozsudkem trestního soudu byl však obžaloby zproštěn.
Má za to, že prokázal, že částka ve výši 82.500,-Kč za právní služby byla
vynaložena v zájmu žalobkyně. Dovolatel potřeboval právní služby, šlo o sepis
dohody o narovnání a jeho další fungování ve společnosti (žalobkyni).
Společnost nechtěl opustit, i když byl nakonec odvolán a „v podstatě ze
společnosti vyhozen“. Ostatně z „výslechů u Policie ČR“, citovaných odvolacím
soudem, vyplývá naléhavost řešení situace ve společnosti (žalobkyni) a tedy i v
jejím zájmu.
Rovněž částka 29.643,60,-Kč byla vynaložena v souvislosti s fungováním
společnosti, je v přímé souvislosti jednak s částkami, které byly vynaloženy za
právní služby (cestovné), dále mzdy, jejichž oprávněnost byla doložena
smlouvami a odměna za zprostředkování dřeva ve výši 3.000,-Kč. Dovolatel
namítá, že oprávněnost výplaty částky 3.000,-Kč byla z jeho strany soudu
doložena, a to fakturou, ze které je patrné, že mu již dříve byla taková odměna
vyplácena, i když na ni nebyla uzavírána písemná smlouva o zprostředkování, což
dovolatel rovněž soudu doložil.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že Nejvyšší soud v trestní věci
žalovaného konstatoval „akademickým“ výrokem, že zprošťujícím rozsudkem byl
porušen ve prospěch žalovaného zákon. Majíc dovolání za zčásti nepřípustné a
zčásti nedůvodné, navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom
vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam. Dovolatel však
Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, jež by napadené
rozhodnutí ve výroku I. činila zásadně právně významným.
Polemizuje toliko s hodnocení důkazů odvolacím soudem a se správností
skutkových zjištění z nich učiněných, čemuž jsou však vyhrazeny dovolací důvody
vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř., k jejichž
přezkoumání dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit
nelze (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem
48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp.
zn. III. ÚS 372/06).
Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu
výroku rozsudku odvolacího soudu, odmítl jako nepřípustné (§ 243b odst. 5, §
218 písm. c/ o. s. ř.).
V rozsahu, v němž dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku
ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.
s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení § 194 odst. 5 věty prvé a druhé obch. zák. jsou členové
představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a
zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž
prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda
člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o
tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva.
Uvedené ustanovení se použije obdobně i pro jednatele společnosti s ručením
omezeným (§ 135 odst. 2 obch. zák.).
Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře,
předpokládá, že jednatel společnosti s ručením omezeným v případě sporu uvede
okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného
hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy,
jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení
rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím
tvrzením důkazy. Z ustanovení § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák., jež na
jednatele klade důkazní břemeno, tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno
tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním
případě jednal s péčí řádného hospodáře.
Vynaložil-li žalovaný jako jednatel žalobkyně z jejích prostředků částku
52.500,- Kč na odměnu advokáta za sepis smlouvy o převodu pozemku parc. č. 1919
v k. ú. S. M. a namítá-li žalobkyně, že převod předmětného pozemku byl v
rozporu s jejími zájmy, neboť na něm hodlala těžit pískovec, je na žalovaném,
aby uvedl důvody, pro které byl převod pozemku (a tudíž i náklady na něj
vynaložené) v zájmu žalobkyně. Jednání v rozporu se zájmy společnosti totiž
nemůže být jednáním s péčí řádného hospodáře, jehož podstatou je právě ochrana
zájmů společnosti.
Jestliže žalovaný přes poučení poskytnuté mu soudem žádné skutečnosti, z nichž
by plynulo, že převod označeného pozemku byl v souladu se zájmy žalobkyně,
neuvedl, neunesl břemeno tvrzení o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře.
Ani ohledně částky 30.000,- Kč, již zaplatil advokátu Mgr. V. B. za blíže
nespecifikované právní porady, neuvedl dovolatel žádné skutečnosti, z nichž by
plynulo, že při jejím vynaložení postupoval v zájmu společnosti (žalobkyně).
Ostatně v dovolání uvádí, že to byl on, kdo „potřeboval právní služby, jednalo
se o sepis dohody o narovnání“ a jeho „další fungování ve
společnosti“ (žalobkyni), čímž potvrzuje správnost závěru, učiněného odvolacím
soudem, podle něhož provedené důkazy nasvědčují tomu, že „Mgr. V. B. poskytl
žalovanému konzultace k řešení jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem
společnosti“, a tedy že se nejednalo o právní služby poskytnuté společnosti.
Konečně ze skutečnosti, že dovolatel byl zproštěn obžaloby v trestním řízení,
úsudek, že nenese odpovědnost za výkon funkce statutárního orgánu žalobkyně v
obchodněprávní rovině, neplyne.
Závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby co do částky 82.500,- Kč je tedy
správný.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud prvního
stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení v této věci skončeno.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu