29 Cdo 3895/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelky XIO.CZ, a. s., se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Soběslavská 48,
PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26226260, za účasti Mgr. D. K.,
zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí
1434/6, PSČ 190 00, o uzavření smíru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 80 Cm 208/2013, o dovolání Mgr. D. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo 433/2013-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Mgr. D. K. dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a
odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka k předpokladům přípustnosti uvádí, že dovolání „je podáno proti
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, když napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu“.
Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve
smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní
otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací
soud při jejím řešení odchýlil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). K důsledkům nevymezení předpokladů
přípustnosti dovolání srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014,
sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014,
sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), jež jsou veřejnosti
dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v
dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v
projednávané věci nedostála.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka ani
nepředestírá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení
napadené rozhodnutí závisí, pouze odvolacímu soudu vytýká domnělou vadu řízení;
ta však podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2013 není ani způsobilým
dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu