29 Cdo 3968/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně I. F., zastoupené JUDr. R. Z., advokátkou, proti žalovanému Ing. V.
B., jako správci konkursní podstaty úpadce T. – T. b. d., zastoupenému JUDr. Z.
V., advokátkou, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty
úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 7/2007, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března
2008, č.j. 15 Cmo 16/2008-76, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 5.712,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
jeho zástupkyně.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2008, č.j. 15 Cmo 16/2008-76,
změnil rozsudek ze dne 19. listopadu 2007, č.j. 42 Cm 7/2007-44, jímž Krajský
soud v Hradci Králové vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce T.
– T. b. d., (dále jen „úpadce“) „bytovou jednotku č. 465/51 o velikosti 3+1 ve
dvanáctém nadzemním podlaží, včetně spoluvlastnického podílu na společných
částech budovy a pozemku st. p. č. 1170/2 ve výši 681/35269“ (dále jen „sporné
věci“), tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud - odkazuje na zjištění soudu prvního stupně - zdůraznil, že
žalobkyně se nestala členkou družstva (úpadce), pročež na ni nemohl úpadce
podle ustanovení § 23 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a
nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů),
převést bezúplatně vlastnictví „k předmětnému bytu“. Smlouva o bezúplatném
převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 9. listopadu 2004 navíc neobsahuje
náležitosti kupní smlouvy (§ 6 zákona o vlastnictví bytů a § 588 občanského
zákoníku), když postrádá ujednání o kupní ceně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že žalovaný
neoprávněně sepsal sporné věci do soupisu majetku konkursní podstaty. Kupní
smlouva uzavřená mezi městem S. a úpadcem dne 21. července 2003 je totiž -
podle názoru dovolatelky - neplatná pro rozpor s ustanovením § 239 odst. 4
obchodního zákoníku; úpadce se tak vlastníkem sporných věcí nikdy nestal.
Proto žalobkyně požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského
soudního řádu ( dále jen „o. s. ř.“); není však důvodné.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o
vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV
(excindační žalobě), patří, že:
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku
pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu
nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu,
který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty;
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.),
trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v
mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věcí ze soupisu, prokázala nejen to,
že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu
zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo (nebo ke dni rozhodnutí o
žalobě vylučuje) zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí
jí.
Dovolatelka prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) zpochybňuje vlastnické právo úpadce ke
sporným věcem, aniž by současně polemizovala se závěrem odvolacího soudu, podle
něhož jí nesvědčí právo vylučující zařazení těchto věcí do soupisu majetku
konkursní podstaty.
Jelikož ani akceptace právního názoru dovolatelky o neexistenci vlastnického
práva úpadce ke sporným věcem sama o sobě nemůže přivodit pro dovolatelku
příznivější rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud, při absenci jiných vad, k
jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto
a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalovanému náklady řízení. Náklady
dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny advokáta za
řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 10
odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 4.500,- Kč a z paušální
částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S
připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí celková výše nákladů
dovolacího řízení 5.712, Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu