29 Cdo 4008/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně PVC Ltd., se sídlem v Kingstown, The Financial Services Centre, Paul’s Avenue, P. O. Box 1823, Svatý Vincenc a Grenadiny, zastoupené Mgr. MUDr. Igorem Piňosem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 25/6, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. P. P., zastoupenému JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1,545.345,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 150/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2013, č. j. 5 Cmo 60/2013-270, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 23. srpna 2012, č. j. 36 Cm 150/2008-246, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 1,545.345,-Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. Dovoláním zpochybněný výklad smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 18. května 2005 odvolací soud provedl v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Ve vztahu k závěru, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle něhož žalobou uplatněný nárok nepředstavuje škodu vzniklou žalobkyni, ale (a to pouze zčásti) škodu vzniklou společnosti ESPERANZA GROUP, a. s., pak dovolatelka pouze vyjadřuje přesvědčení, že jde (současně) i o škodu vzniklou jí (jakožto akcionářce označené společnosti), aniž otevírá jakoukoliv právní otázku, jejíž posouzení by činilo dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Petr Šuk předseda senátu