29 Cdo 4042/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. V. M., , zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, , za účasti společnosti Č. h., a. s., , zastoupené JUDr. M. V., advokátem, , o uložení povinnosti uveřejnit rozhodnutí o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 21/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. 7 Cmo 148/2007-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit společnosti Č. h., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.819,50 Kč, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 54 Cm 21/2004-44, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh, aby společnosti Č. h., a. s. (dále jen „společnost“) bylo uloženo uveřejnit v deníku H. n.oznámení, že dne 21. června 1998 její valná hromada rozhodla o zrušení veřejné obchodovatelnosti jejích akcií.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud – s ohledem na závěry formulované v jeho usnesení ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 408/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 198, k nimž se opakovaně přihlásil i v usneseních ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1046/2004, ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005 či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 704/2006 – zásadně právně významným neshledal.
V označených usnesení, týkajících se navíc stejné společnosti, Nejvyšší soud otázku, v jejímž posouzení dovolatel spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, již vyřešil, když uzavřel, že zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nelze provést pouhou změnou stanov spočívající v tom, že se ze stanov vypustí věta deklarující veřejnou obchodovatelnost akcií. Závěry přijaté odvolacím soudem v projednávané věci jsou s označenými usneseními v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 769,50 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu