29 Cdo 4150/2009
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce D. M., zastoupeného JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou, se sídlem v Plzni – Bolevci, Pod Jezerem 2, PSČ 323 00, proti žalovaným 1) J. S. V. a 2) S. W. S., zastoupenými Mgr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pražská 15, PSČ 301 00, o zaplacení 449.423,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 111/2007, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 9 Cmo 287/2008-110, ve znění usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 287/2008-143, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 9 Cmo 287/2008-110, ve znění usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 287/2008-143, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2008, č. j. 49 Cm 111/2007-82, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 6. srpna 2007, č. j. 63 Sm 127/2007-10 (dále jen „směnečný platební rozkaz“), tak, že jej ponechal v platnosti. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil podané námitky z hlediska jejich obsahu. Žalovaní v námitkách výslovně uvedli, že zaplatili svůj dluh (315.000,- Kč a 8.423,- Kč), který měl být vůči žalobci zajištěn směnkou, ze které se domáhá plnění (dále jen „směnka“).
Rovněž namítali, že pokud byl dluh, který měl být zajištěn směnkou, zaplacen, nemohl ani vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč, ve smyslu bodu 2.2. listiny nazvané mimosměnečné ujednání (dále jen „mimosměnečné ujednání“). Dle názoru odvolacího soudu je z obsahu podaných námitek třeba především dovodit, že žalovaní namítali, že se jednalo o směnku zajišťovací. Nelze dospět k závěru, že by uvedenými tvrzeními namítali, že zaplatili směnečnou pohledávku. Pokud tedy soud prvního stupně vyhodnocoval námitku zaplacení směnky (v rozsahu částky 315.000,- Kč), dopustil se v tomto směru pochybení.
Pokud pak tento soud dovozoval námitku nesprávného vyplnění směnky (ve své podstatě by se muselo jednat o blankosměnku) ve vztahu k částce 126.000,- Kč, představující smluvní pokutu, pak dle mínění odvolacího soudu žalovaní ve svých námitkách netvrdili vyplnění směnky (blankosměnky) v rozporu s vyplňovacím prohlášením, resp. vůbec netvrdili, že by se jednalo o blankosměnku. Ostatně, že by šlo o blankosměnku, ani nevyplynulo z provedeného dokazování. Pokud jde o znění námitky vážící se ke smluvní pokutě, není jednoznačně zřejmé, co ve vztahu ke směnečnému platebnímu rozkazu žalovaní namítají tvrzením, že nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč, „který byl vázán dle bodu 2.2“ mimosměnečného ujednání.
Nešlo o blankosměnku, kdy by přicházela v úvahu námitka neoprávněného vyplnění směnečné sumy v rozsahu částky představující smluvní pokutu. Pokud snad žalovaní uvedenou námitkou hodlali namítat, že směnka, dle jejich přesvědčení zajišťovací, zajišťovala též smluvní pokutu, na kterou však žalobci nevznikl nárok, důvodnost takové případné námitky je vyvrácena prokázaným platebním charakterem směnky. Platba směnkou je plnění na závazek jako každé jiné v tom směru, že v případě plnění na neexistující závazek, resp. bez právního důvodu, nastupuje režim bezdůvodného obohacení podle obecné úpravy, ale to jen v rámci vztahu, v němž se bezdůvodné plnění uskutečnilo.
Jak se uvádí shora, žalovaní v námitkách především namítali, že zaplatili závazek ve výši 315.000,- Kč a 8.423,- Kč směnkou zajištěný. Za účelem posouzení dané námitky odvolací soud zopakoval dokazování některými z listin, obsažených ve spisu. Z listiny označené jako mimosměnečné ujednání ke směnce vystavené dne 26. května 2004 na 449.423,- Kč, sjednané účastníky (dále jen „mimosměnečné ujednání“) se mimo jiné podává (odst. I.
bod 1.3), že na základě tohoto mimosměnečného ujednání a vystavené směnky zajistí směnečný věřitel pro směnečného dlužníka financování druhé splátky ve výši 315.000,- Kč podle čl. IV smlouvy o dílo č. 367/02 ze dne 25. března 2004. „Za účelem úhrady tohoto zajištěného financování“ zavazuje se směnečný dlužník uhradit věřiteli jeho směnečnou pohledávku. Z uvedeného ujednání odvolací soud dovodil, že jde o platební směnku, což tvrdil i žalobce. K tomu odvolací soud dodal, že vystavením platební směnky a předáním majiteli za účelem splnění jiného závazku, dojde k platbě na tento jiný závazek a zůstává zde závazek ze směnky.
V daném případě tedy dluh vůči žalobci, vzniklý z financování stavby, byl žalovanými uhrazen směnkou. V případě platební směnky nelze úspěšně vznášet kauzální námitky, přicházejí prakticky v úvahu pouze směnečné námitky, a to buď konkrétně formulovaná námitka neplatnosti směnky, či případné jiné formální zpochybnění závazku směnečných dlužníků, případně námitka, že směnka byla zaplacena. Za dané situace již pojmově nemůže být důvodná jakákoliv námitka postavená na tezi, že šlo o směnku zajišťovací.
Žalovaní ve včas podaných námitkách netvrdili, že zaplatili směnečnou pohledávku, tedy že zanikl závazek z této směnky splněním. Pokud až následně v průběhu námitkového řízení tvrdili, že plnili na směnku, jedná se o námitku podanou po lhůtě, ke které již nebylo možno přihlédnout. Odvolací soud tak uzavřel, že se žalovaní povinnosti plnit ze směnečného platebního rozkazu podanými námitkami neubránili. Dle mínění odvolacího soudu z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaní žalobci na směnku cokoli plnili.
Z ničeho nevyplynulo, že by společnost Ekonomické stavby, s. r. o., na jejíž účet žalovaní plnili, byla zmocněna k jakémukoliv jednání za žalobce, navíc hypoteční úvěr (ze kterého měl být dluh uhrazen) je z povahy věci účelově vázaným úvěrem, pojmově nepřichází v úvahu placení směnky bez dalšího čerpáním hypotečního úvěru. Za důkaz zaplacení směnky žalovanými nelze považovat ani sdělení čísla účtu Ekonomických staveb, s. r. o., s variabilním symbolem 367/02, odpovídajícím číslu smlouvy o dílo, k zaslání sumy 315.000,- Kč z hypotečního úvěru, adresované žalobcem (který byl současně jednatelem Ekonomických staveb, s.
r. o.) České spořitelně, a. s. Obsahem spisu je též faktura na částku 315.000,- Kč, vážící se ke smlouvě o dílo č. 367/02, vystavená Ekonomickými stavbami, s. r. o. Okolnost, že dané listiny se týkají smluvního vztahu žalovaných a Ekonomických staveb, s. r. o. je dle závěru odvolacího soudu nepochybná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Co do jeho důvodů odkázali na ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelé podrobují kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož nenamítali zaplacení směnky, za situace, kdy soud učinil závěr ze skutkových tvrzení uvedených v námitkách, že směnka není zajišťovací nýbrž platební, a kdy žalobce a ostatně ani odvolací soud nezpochybnili, že k platbám, které byly přesně popsány v námitkách, došlo.
Jsou-li do včas podaných námitek jednoznačně a úplně pojata skutková tvrzení o platbách s označením důkazu – mimosměnečného ujednání – (z něhož dovodil soud platební povahu směnky), která jsou důvodem pro zánik směnečného závazku, nelze rozšiřovat procesní princip směnečné přísnosti v tom směru, že námitky nelze upřesnit co do pouhého hodnocení těchto skutkových tvrzení, zda jde o tzv. směnku zajišťovací nebo platební, resp. co do výslovného uvedení, že byl zaplacen směnečný dluh. Odvolací soud tak dle názoru dovolatelů rozšířil právním posouzením věci procesní princip směnečné přísnosti, aniž by v tom měl oporu v zákoně.
Dovolatelé mají za to, že z podaných námitek jednoznačně vyplývá, že namítli zaplacení svého jediného dluhu žalobci, a to, že v důsledku zaplacení jejich dluhu žalobci ve výší 315.000,- Kč (a 8.423,- Kč jako smluvního úroku) nevznikl ani nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč a že odkázali na mimosměnečné ujednání. Nadto v námitkách není výslovně uvedeno, zda se jedná o tzv. zajišťovací směnku nebo platební směnku – uvedený závěr je jen dedukcí odvolacího soudu. Ani odvolací soud nezpochybňoval mezi účastníky nespornou skutečnost, že „dohoda o mimosměnečném právu zajišťovala smluvní pokutu 126.000,- Kč, na kterou by vznikl nárok pouze v případě, pokud by se po podpisu směnky žalovanými dostali do prodlení s plněním dluhu.“ Byl-li v námitkách použit pojem zajištění, byl tento pojem vztahován na zajišťovací povahu smluvní pokuty, která byla zahrnuta do směnečné sumy a na níž dle mimosměnečného ujednání nevznikl dle námitek dovolatelů žalobci nárok.
Dovolatelé rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že při výslovném souhlasu směnečného věřitele nemůže třetí osoba přijmout na svém účtu plnění odpovídající směnečnému dluhu. Uvedený právní závěr – nemožnost zaplatit na základě výslovného projevu vůle směnečného věřitele směnečný dluh na bankovní účet – nikoliv složit v hotovosti do rukou směnečného věřitele na tam uvedené adrese, by v obecné poloze v podstatě nařizoval porušování veřejnoprávních předpisů o bezhotovostním styku. Prohlášení směnečného věřitele připojené k námitkám je právní úkon, který měl být odvolacím soudem posouzen jako zmocnění k poukázání směnečného dluhu na účet Ekonomických staveb s.
r. o. Dovolatelé svým jednáním tento úkon akceptovali, dali příkaz k platbě 315.000,- Kč a následně 8.423,- Kč na účet společnosti Ekonomické stavby s. r. o. Zmocnění zhotovitele, společnosti Ekonomické stavby s. r.
o., přijmout směnečný dluh, tak vyplývá z písemného prohlášení žalobce doručovaného bance i dovolatelům, v čemž dovolatelé spatřují podstatný projev vůle směnečného věřitele, kam má být plněno. Směnečný zákon ve spojení občanským zákoníkem nebrání podle dovolatelů tomu, aby směnečný věřitel dal směnečnému dlužníkovi pokyn k plnění směnečné sumy na jakékoliv jiné místo než místo uvedené ve směnce nebo jakýkoliv bankovní účet. Dovolatelé tak uzavírají, že je dostačující, že je tento úkon věřitele akceptován dlužníky, kdy vztahy k třetím osobám jsou spojeny s riziky, které na sebe přenáší směnečný věřitel, jež tento úkon učinil. Proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Podle ustanovení § 175 o. s. ř. platí, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného.
Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet.
V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4). Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku uveřejněného pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek konstatoval, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán (a současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.
Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4, části věty první za středníkem, o.
s. ř.) přihlížet.
V posuzované věci dovolatelé tvrdili, že jejich dluh vůči žalobci, který byl zajištěn směnkou, včetně sjednaných úroků, zaplatili na žalobcem určený účet a žalobci tak nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Odvolací soud po posouzení jejich námitek a mimosměnečného ujednání uzavřel, že směnka byla směnkou platební a kauzální námitky ve vztahu k ní nepřicházejí v úvahu.
Tento závěr odvolacího soudu je přinejmenším předčasný. V bodu 3.2 mimosměnečného ujednání se určuje, že „smluvní strany dále považují za nesporné, že v okamžiku, kdy směnečný dlužník řádně a včas neprovede úhradu směnečné pohledávky nebo případných závazků vůči zhotoviteli k zaplacení financování příslušné etapy, stává se tato směnka směnkou platební.“ Z uvedeného plyne, že směnka v okamžiku svého vystavení platební směnkou nebyla, ale měla se stát platební směnkou ve smyslu ustanovení § 334 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) až poté, co směnečný dlužník (tj. žalovaní) řádně a včas neuhradí dlužnou pohledávku nebo „případné závazky vůči zhotoviteli“. Zda taková situace nastala, odvolací soud vzhledem k zaujatému právnímu názoru nezjišťoval.
Správný není ani závěr odvolacího soudu, že „pokud jde o autentické znění námitky vážící se ke smluvní pokutě“,....„není jednoznačně zřejmé, co je ve vztahu k předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu namítáno tvrzením, že nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč, který byl vázán dle bodu 2.2 listiny nazvané mimosměnečné ujednání.“ Z bodu 2.1 a 2.2 mimosměnečného ujednání totiž jednoznačně vyplývá, že směnečná suma se skládala z částky, kterou měl žalobce zaplatit za žalované zhotoviteli jejich rodinného domku, smluvního úroku z této částky do splatnosti směnky ve výší 8.423,- Kč a smluvní pokuty, která vznikne za případné prodlení trvající déle než 10 dnů, ve výši 126.000,- Kč. Z uvedeného plyne, že zatímco částky 315.000,- Kč a 8.423,- Kč byli žalovaní při splnění závazku žalobce povinni zaplatit, částku 126.000,- Kč byli povinni zaplatit jen tehdy, dostanou-li se do prodlení se zaplacením uvedených částek trvajícího déle než 10 dnů.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat tím, zda byly splněny podmínky bodu 3.2 mimosměnečné dohody a směnka se tak stala platební směnkou ve smyslu ustanovení § 334 obch. zák. V této souvislosti bude soud především zjišťovat, zda žalobce za žalované skutečně splátku ve výši 315.000,- Kč uhradil. Dále pak, vzhledem k tomu, že v bodu 3.2 mimosměnečné dohody se určuje, že žalovaní se zprostí povinnosti uhradit dlužnou částku i provedou-li úhradu „případných závazů vůči zhotoviteli k zaplacení financování příslušné etapy“, bude zjišťovat, zda takové závazky vznikly a zda k takové úhradě došlo, případně i zda došlo k jinému ujednání mezi účastníky o způsobu provedení platby dlužných částek. Přitom odvolací soud nepřehlédne, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3045/2008 uzavřel, že i ve směnečném řízení připadá v úvahu dohoda, že dluh zanikne plněním směnečného dlužníka na účet označený směnečným věřitelem.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. května 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu