29 Cdo 421/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, za účasti společnosti ROYALSTAV s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Přístavní 483/27, PSČ 400 07, identifikační číslo osoby 47284633, zastoupené Mgr. Leošem Janouchem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 191/2006, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2008, č. j. 14 Cmo 2/2008-167, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Společnost ROYALSTAV s. r. o. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 31. července 2007, č. j. 68 Cm 191/2006-135, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ROYALSTAV s. r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. července 2006, jímž byl navrhovatel odvolán z funkce jednatele společnosti. Společnost napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání společnosti Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitkou, podle níž k posouzení otázky, kolik listů formátu A4 mohlo být obsaženo v zásilce, kterou byla navrhovateli doručena pozvánka na předmětnou valnou hromadu, je třeba odborných znalostí, a soud prvního stupně měl proto k jejímu zodpovězení ustanovit znalce či si alespoň vyžádat odborné vyjádření, dovolatelka poukazuje na vadu řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř.), která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu; přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
jí proto založit nelze. Ze stejného důvodu pak přípustnost dovolání nezakládají ani výhrady dovolatelky k postupu soudu prvního stupně ohledně „přenesení důkazního břemene na žalovaného“ či absence poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z pohledu další dovolatelkou předestřené otázky, a to zda je (obecně) možné aplikovat ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), i na rozhodnutí valné hromady, na které „nedostavivší se společník“ nebyl oprávněn vykonávat své hlasovací právo dle § 127 odst. 5 písm. c/ obch. zák. Odvolací soud totiž - vycházeje z toho, že ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. je v projednávané věci použitelné - uzavřel, že porušení práva navrhovatele účastnit se valné hromady spočívající v nedoručení pozvánky mělo závažné právní následky, když byl tímto postupem zkrácen na svém právu podílet se na řízení a kontrole činnosti společnosti a připraven o možnost bránit se proti vytýkanému porušování povinností jednatele a o včasnou informaci o svém odvolání.
Tento závěr shledává Nejvyšší soud souladným s ustanovením § 122 obch. zák.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto, čímž navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 3.750,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal navrhovateli k tíži společnosti částku 4.860,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. května 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu