U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci žalobkyně MIC GROUP LTD, se sídlem v Majuro, Trust Company
Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, MH96960, Republika Marshallovy
ostrovy, číslo společnosti 72871, zastoupené JUDr. Pavlem Švábem, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. V. J.,
zastoupenému Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská
892/1, PSČ 110 00, o zaplacení 20.069.000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 194/2008, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2015, č. j. 14 Cmo
419/2012-278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 49 Cm
194/2008-159, zamítl žalobu o zaplacení 20.069.000 Kč s příslušenstvím ve
výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které předseda
senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl podle § 243c odst. 1
věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v
dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila
rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh,
k předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání uvedla toliko následující:
„Žalobce je přesvědčen, že dovolání je přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř.
a to proto, že jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým řízení skončil.
Odvolací soud nesprávně posoudil obsah žalobcových podání a napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“
V doplnění dovolání pak dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání toliko
ocitovala ustanovení § 237 o. s. ř.:
„Dovolání je přípustné z důvodů uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu § 237 o. s. ř. či jeho části.
V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, nebo ze dne 29. srpna 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní
rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových
stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp.
zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího
soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února
2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna
2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových
stránkách Ústavního soudu.
Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí
závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být
z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a
od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím
soudem odchyluje. Takový údaj se z dovolání ani jeho doplnění nepodává.
Dovolatelka nijak nekonkretizuje „ustálenou rozhodovací praxi“ Nejvyššího
soudu, se kterou by (podle jejího mínění) mělo být napadené rozhodnutí
odvolacího soudu v rozporu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v
dovolání a v jeho doplnění (posouzených z obsahového hlediska i v jiných jejich
částech) v projednávané věci nedostála.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda
senátu