29 Cdo 4306/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci T.
společnosti s ručením omezeným, zastoupené JUDr. V. D., advokátem, o změnu
zápisu v obchodním rejstříku, vedené Krajským soudem v Ostravě pod. sp. zn. C
12328, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
15. května 2007, č. j. 5 Cmo 41/2007-293, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 22. září 2006, č. j. F 43713/2006, C 12328-190 (ve znění
opravného usnesení ze dne 11. října 2006, č. j. F 43713/2006, C 12328-211 ),
kterým tento soud rozhodl o výmazu společnice společnosti T., společnost s
ručením omezeným (dále jen „společnost“) M. V., včetně výše vkladu a rozsahu
jeho splacení z obchodního rejstříku, a o zápisu společnosti na její místo.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud
podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé
může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o
situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde],
přičemž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu - vzhledem k závěrům přijatým
v jeho usnesení ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 339/2008 - zásadně právně
významným neshledal.
V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud otázku, v jejímž posouzení dovolatelka
spatřuje zásadní právní význam napadeného usnesení, již zodpověděl, když
uzavřel, že ani dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky samo o sobě zánik
účasti společníka, jehož podíl je postižen exekucí, v dotčené společnosti
neodvrátí. Zanikne-li účast společníka ve společnosti, může být obnovena pouze
tehdy, dojde-li k zastavení exekuce. Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito
závěry v souladu.
Na uvedeném nic nemění ani to, že dovolatelka následně doložila usnesení,
kterým Okresní soud v Ostravě zastavil exekuci, nařízenou usnesením ze dne 13.
února 2004, č. j. 53 Nc 10035/2004-9, neboť toto usnesení bylo vydáno až po
právní moci napadeného rozhodnutí a odvolací soud je tedy neměl k dispozici.
Námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu tvrzené vady řízení, pak dovolatelka
vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a
ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). K jejich přezkoumání proto
založit přípustnost dovolání nelze.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu