29 Cdo 4323/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v
právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem, se
sídlem v Plzni, Martinská 10, PSČ 301 00, za účasti 1/ P. J., zastoupeného Mgr.
Renatou Tunklovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, PSČ 301 00,
2/ Stavebního bytového družstva Plzeň – sever, se sídlem v Plzni, Jagellonská
5, identifikační číslo 00 04 10 09, zastoupeného JUDr. Tomášem Havlem,
advokátem, se sídlem v Plzni, Martinská 8, PSČ 301 00, o určení, že navrhovatel
je členem družstva a nájemcem bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod
sp. zn. 28 C 132/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 8. července 2009, č. j. 15 Co 271/2009-328, ve znění usnesení ze
dne 10. srpna 2009, č. j. 15 Co 271/2009-332, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2009, č. j. 15 Co
271/2009-328, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2009, č. j. 15 Co
271/2009-332, a usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 14. srpna 2008,
č. j. 28 C 132/2008-279, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň – město ve výroku označeným usnesením připustil, aby
do řízení
o určení, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Plzeň – sever a
nájemcem bytu, na straně „žalované“ vstoupilo jako další účastník Stavební
bytové družstvo Plzeň - sever (dále jen „družstvo“) (výrok I.), a rozhodl, že
namísto původního „žalovaného“ P. J. do řízení vstupuje jako nový „žalovaný“ J.
N. (výrok II.).
Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením odmítl odvolání
„žalovaného“ proti výroku o přistoupení družstva do řízení (výrok první) a
změnil výrok II. tak, že se „právní nástupnictví J. N. v řízení
nepřipouští“ (výrok druhý).
Odvolací soud vyšel z toho, že soud prvního stupně připustil změnu
„žaloby“,
kterou se navrhovatel původně domáhal určení neplatnosti (mimo jiné) smlouvy
o zajišťovacím převodu práva – členských práv a povinností člena družstva ze
dne 21. ledna 2004, uzavřené mezi ním a P. J., tak, že předmětem řízení je nyní
určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a nájemcem konkrétního
družstevního bytu. Poté, co navrhovatel zjistil, že P. J. práva a povinnosti
spojená s členstvím v bytovém družstvu převedl na P. H. a ten pak na J. N.,
navrhl s poukazem na ustanovení § 92 odst. 1 a § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby do řízení na „straně
žalované“ namísto P. J. vstoupili družstvo a J. N.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož byla-li
členská práva a povinnosti v družstvu převedena na J. N. předtím, než soudu
prvního stupně došel jeho návrh na změnu žaloby (jíž namísto určení neplatnosti
smluv nově požadoval určení,
že je členem družstva a nájemcem bytu), došlo k rozhodné skutečnosti, s níž
právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, dle § 107a o. s. ř.,
před zahájením řízení, nikoliv
po něm.
Navrhovatel napadl výrok druhý rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opíraje
jeho přípustnost o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., uplatňuje přitom
dovolací důvody
dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo
zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatele byly splněny podmínky pro rozhodnutí o vstupu J. N. do
řízení namísto P. J. dle § 107a o. s. ř., neboť ten byl v době podání žaloby
o určení neplatnosti smluv (k 21. červenci 2004) nejen účastníkem smluv, ale i
členem družstva a nájemcem bytu. Teprve po podání žaloby (až k 5. lednu 2005)
došlo k převodu práv a povinností pojených s členstvím v družstvu na J. N.
Časová prodleva, se kterou navrhovatel podal návrh dle § 107a o. s. ř. (dne 13.
srpna 2008), nemá dle dovolatele vliv na to, aby soud podle uvedeného
ustanovení nepostupoval.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního
stupně
ve sporech mezi družstvem a jeho členem, jde-li o vztahy týkající se členského
vztahu v družstvu.
Podle § 200e odst. 1 o. s. ř. je i řízení dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.
řízením
o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických
osob.
Dle § 200e odst. 3 o. s. ř. se účastenství ve věcech uvedených v § 200e odst. 1
o. s. ř. řídí ustanovením § 94 odst. 1 věty první. Rozhoduje se usnesením.
Podle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. v řízení, které může být
zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo
povinnostech má být v řízení jednáno.
Z § 94 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že jestliže se někdo z těch, o jejichž právech
nebo povinnostech má být v řízení jednáno, řízení neúčastní od jeho zahájení,
vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako
účastníka.
Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve,
než soud ve věci rozhodne, navrhnout,
aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního
účastníka;
to neplatí v případech uvedených v § 107.
Řízení o určení, že navrhovatel je členem družstva (a nájemcem bytu), je
řízením
dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. To, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze
dne 17. dubna 2009, č. j. Ncp 242/2009-316, byly – s ohledem na zásadu
perpetuatio fori – jako věcně příslušné v prvním stupni určeny okresní soudy,
na povaze daného řízení ničeho nemění.
Dopadá na něj proto ustanovení § 200e a násl. o. s. ř., přičemž jde o tzv.
řízení nesporné; účastenství na něm se přitom s ohledem na § 200e odst. 3 o. s.
ř. řídí ustanovením
§ 94 odst. 1 o. s. ř. Z výslovného znění § 107a odst. 1 o. s. ř. přitom plyne,
že toto ustanovení je použitelné jen v řízení sporném a v řízení ve věcech, o
nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. ledna 2008, sp. zn. 29 Cdo 4554/2007, které je veřejnosti přístupné na jeho
webových stránkách).
Závěr, podle něhož „žaloba“ o určení, že navrhovatel je členem družstva a
nájemcem bytu, musí směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být
tímto určením dotčena
a které mu toto právo upírají (tedy jak vůči tomu, kdo jako nájemce byt užívá,
tak proti bytovému družstvu), formuloval Nejvyšší soud v poměrech občanského
soudního řádu účinného do 31. prosince 2000 (kdy šlo o tzv. řízení sporné) mimo
jiné např. v rozsudku uveřejněném pod číslem 89/2007 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek; s účinností
od 1. ledna 2001 shodný závěr plyne přímo z ustanovení § 94 o. s. ř.
Podal-li navrhovatel dne 13. srpna 2008 návrh na vstup procesního nástupce
do řízení, je nutné posoudit toto podání dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s.
ř.) - s ohledem
na nespornou povahu řízení - jako návrh na vydání usnesení, jímž má být daný
účastník přibrán do řízení, dle § 94 odst. 3 o. s. ř. a takto o něm i
rozhodnout.
Je tomu tak proto, že k převodu práv a povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu na J. N. došlo ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně o
změně žaloby. Okruh účastníků se v projednávané věci změnil právě až v důsledku
rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby. Tak ovšem nastala
situace, kdy se (změněného) řízení od jeho zahájení neúčastní J. N., ač o jeho
právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Potud jde i o situaci odlišnou
od té, kterou Nejvyšší soud posuzoval ve zmiňovaném usnesení ze dne 30. ledna
2008, sp. zn. 29 Cdo 4554/2007.
Posuzoval-li odvolací soud (jakož i soud prvního stupně), zda jsou naplněny
podmínky pro vydání usnesení o vstupu nového účastníka do řízení dle § 107a o.
s. ř.
(tj. aplikoval-li nesprávně určenou právní normu), není právní posouzení věci
odvolacím soudem správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto z uvedeného důvodu usnesení odvolacího
soudu a spolu s ním
ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem
a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nad rámec důvodů, jež vedly ke zrušení napadených usnesení, Nejvyšší soud pouze
podotýká, že jelikož jde v projednávané věci o řízení dle § 200e a násl. o. s.
ř., neoznačují se jeho účastníci jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako
„navrhovatel“ a „účastník“,
resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „družstvo“) - srov. §
200e odst. 3 ve spojení s § 94 odst. 1 o. s. ř. Řízení je ovládáno zásadou
vyšetřovací (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), přičemž ve věci samé se rozhoduje
usnesením (§ 200e odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (od 1. července 2009) se podává z bodu
12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu