29 Cdo 4405/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelky společnosti ZLINVEST, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Kvítková
124, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 48 90 74 48, za účasti F. D.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo
nábřeží 3954, PSČ 760 01, o vyloučení společníka ze společnosti, vedené
Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 18 Cm 251/2005, o dovolání navrhovatelky
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2010, č. j. 8 Cmo
309/2009-143, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2010, č. j. 8 Cmo
309/2009-143 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
„společnost“), tak, že návrh zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že společnost neprokázala,
že splnila podmínky stanovené v § 149 obchodního zákoníku (dále též jen „obch.
zák.“) pro vyloučení společníka ze společnosti, tedy že F. D. (dále jen
„společník“) porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoli byl k jejich
plnění vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upozorněn.
Odvolací soud konstatoval, že podle společnosti společník závažně porušil
povinnosti vyplývající z jeho účasti ve společnosti tím, že ani na výzvy
společnosti nepředložil výpisy z trestního rejstříku, čímž jí znemožňuje výkon
činnosti. V důsledku toho společnost DOPAX, s. r. o. se stejným předmětem
podnikání jako společnost „která pouze formálně patří synovi společníka“
převzala část obchodních aktivit společnosti, čímž společnosti vznikla škoda.
Odvolací soud poté, co zopakoval část dokazování, dospěl k závěru, že dopis ze
dne 4. dubna 2005, doručený společníkovi 6. dubna 2005 nelze považovat za
výzvu, která by vytvářela předpoklad pro vyloučení společníka, neboť se podle
této výzvy choval. Odvolací soud vzal za prokázané, že společnost měla k
dispozici výpis z rejstříku trestů společníka ze dne 12. dubna 2005 a tudíž na
základě této výzvy jej ze společnosti vyloučit nelze.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že na valné hromadě společnosti konané dne
17. května 2005 byl společník vyzván k uzavření dohody o převodu obchodního
podílu, o narovnání a úhradě vzniklých škod a byl tedy vyzván k plnění jiných
povinností, než těch, jejichž neplnění mu společnost vytýkala. Proto tuto výzvu
odvolací soud nepovažoval za výzvu podle § 149 obch. zák. Naopak za výzvu
mající náležitosti § 149 obch. zák. považoval usnesení valné hromady
společnosti ze dne 19. července 2005, na níž bylo rozhodnuto o upozornění
společníka na možnost vyloučení ze společnosti pro porušování povinností
nepředložením aktuálního výpisu z rejstříku trestů. Odvolací soud však nevzal
za prokázané, že by toto usnesení bylo společníku řádně doručeno, když právní
zástupce společníka, který se valné hromady účastnil, uvedl, že neměl plnou moc
k úkonům týkajícím se jeho vyloučení a k převzetí dokumentů o jeho vyloučení. K
této výzvě odvolací soud tedy nepřihlédl, neboť ji nepovažoval za doručenou
společníku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, v němž co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu pak na ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nebyly splněny podmínky
pro vyloučení žalovaného ze společnosti dle § 149 obch. zák. Namítá, že všechny
tři výše uvedené dokumenty byly bez jakýchkoliv pochybností „doručeny písemně“
do sféry dispozice společníka, který jejich doručení nikdy nezpochybnil.
Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že společník na výzvu ze dne 4. dubna
2005 reagoval, což mělo plynout z toho, že společnost měla k dispozici jeho
výpis z rejstříku trestů s datem 12. dubna 2005. Sám společník dle vlastních
slov i podle svého právního zástupce tento výpis nedodal a navíc napadal v
období dubna až června 2005 u všech správních orgánů povolujících provozování
loterií žádosti dovolatelky s tvrzením, že nejde o jeho platný výpis z
rejstříku trestů. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud zužuje protiprávní
jednání společníka jen na nedoložení výpisu z rejstříku trestu, přitom i v
návrhu na vyloučení jsou uvedeny další skutky protiprávního jednání společníka,
jako „přebírání heren pro konkurenční společnost DOPAX“ a „blokace správního
řízení“. Z tohoto pohledu má i usnesení valné hromady ze dne 17. května 2005
širší souvislosti a zmíněné narovnání nelze vykládat pouze gramaticky, zejména
pokud společník ve své protiprávní činnosti pokračoval i po 31. květnu 2005.
Dle názoru dovolatelky odvolací soud pochybil, když považoval plnou moc
právního zástupce účastníka na valné hromadě konané dne 17. května 2005 za
dostačující a na další valné hromadě konané dne 19. července 2005 považoval
stejnou plnou moc za nedostačující k úkonům vyloučení a k převzetí dokumentů o
vyloučení společníka.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatelka uzavírá, že odvolací soud
nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně hodnotil předložené důkazy a proto
navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle § 149 obch. zák., se společnost může domáhat u soudu vyloučení
společníka, který porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k
jejich plnění vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upozorněn. S podáním
tohoto návrhu musí souhlasit společníci, jejichž vklady představují alespoň
jednu polovinu základního kapitálu. Ustanovení § 113 odst. 4 obch. zák. tím
není dotčeno. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. platí obdobně.
Dovolací soud se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že dopis ze dne 4.
dubna 2005 nemůže mít účinky výzvy podle § 149 obch. zák., která by
odůvodňovala právo na vyloučení společníka ze společnosti.
Dopisem ze dne 4. dubna 2005 upozornila společnost společníka na nesplnění
povinnosti, když nedodal výpis z rejstříku trestů ne starší tří měsíců, a to ke
dni 1. října 2004 a v lednu 2005 a vyzvala ho k nápravě jeho protiprávního
jednání dodáním výpisu z rejstříku trestů v dubnu, respektive v červnu 2005 s
tím, že výpis z rejstříku trestů dodá ve lhůtě do 8. dubna 2005 „přímo na odbor
kultury“. Pro případ, že společník nápravu nezjedná a výpis z rejstříku trestů
dle výzvy nedodá, byl společník písemně upozorněn na to, že ostatní společníci
navrhnou nejbližší valné hromadě společnosti jeho vyloučení. Měl-li společník
povinnost ve stanovených termínech výpis z rejstříku trestů předložit, byl
dopis ze dne 4. dubna 2005 řádnou výzvou ve smyslu § 149 obch. zák.
Závěr odvolacího soudu, který dovodil, že se společník podle této výzvy choval,
bylo-li v řízení prokázáno, že společnost měla k dispozici jeho výpis z
rejstříku trestu z 12. dubna 2005, není správný. Mezi účastníky nebylo sporné,
že požadovaný výpis z rejstříku trestů byl společnosti doručen dne 18. dubna
2005 a tudíž nebyla řádně splněna povinnost, k jejímuž splnění společnost
společníka vyzvala, tj. dodat tento výpis do 8. dubna 2005 přímo odboru
kultury. Dále pak je třeba vzít v úvahu, že společník dle skutkových tvrzení
společnosti neposkytl společnosti ani výpis z června 2005, k jehož poskytnutí
byl dopisem ze dne 4. dubna 2005 rovněž vyzván.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že reakci společníka na dopis ze dne 4. dubna 2005
je třeba posuzovat i v kontextu jeho dalšího jednání. I kdyby společník řádně
splnil výzvu společnosti, ale následně přes opakované výzvy další potřebné
výpisy nedodal, pokračoval by v jednání, které mu společnost vytýkala a kterého
se výzva s upozorněním týkala.
Ohledně námitky dovolatelky, že odvolací soud zužuje protiprávní jednání
účastníka jen na nedodání výpisu z rejstříku trestů, když i v návrhu na
zahájení řízení jsou uvedeny další skutky protiprávního jednání, jako
„přebírání heren pro konkurenční společnost DOPAX“ dospěl dovolací soud k
závěru, že odvolací soud postupoval správně, neboť s uvedeným jednáním nebyla
spojena žádná výzva společnosti k odstranění závadného stavu s upozorněním na
možnost podání návrhu soudu na vyloučení společníka ve smyslu ustanovení § 149
obch. zák.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení
§ 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat i tím, zda pozdním dodáním
požadovaného výpisu z rejstříku trestu byla porušena povinnost podle ustanovení
§ 4a zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s ohledem na
vyjádření společníka v odvolání, kde uvádí, že se povolení na provoz výherních
hracích přístrojů uděluje vždy na příslušné pololetí a žádost o povolení se
podává cca 1 měsíc předem. Bude se tedy zabývat tím, na jaké období bylo
povolení k provozu výherních hracích přístrojů vydáváno (čtvrtletí nebo
pololetí) a zda skutečně společník porušil svou povinnost dodat výpis z
rejstříku trestů, tedy zda jsou pravdivá skutková tvrzení společníka, že pro
vydání povolení k provozu výherních hracích přístrojů na II. pololetí 2004
společnost mohla a měla použít výpis z rejstříku trestů společníka ze dne 27.
května 2004, který je založen ve spise, pro vydání povolení k provozu výherních
hracích přístrojů na I. pololetí 2005 mohla a měla použít výpis z rejstříku
trestů společníka ze dne 8. října 2004, který je založen ve spise a pro vydání
povolení k provozu výherních hracích přístrojů na II. pololetí 2005 mohla a
měla použít výpis z rejstříku trestů společníka ze dne 12. dubna 2005, který je
taktéž založen ve spise.
Odvolací soud se dále vůbec se nezabýval tvrzeními společnosti učiněnými v
návrhu na zahájení řízení o tom, že společník sám zpochybnil na správních
orgánech „většiny měst“ pravost výpisu z rejstříku trestů ze dne 12. dubna
2005. Sám společník v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítá, že z
nejméně dvou žádostí o výpis z rejstříku trestů ze dne 27. května 2004, 8.
října 2004 a 12. dubna 2005 je zřejmé, že je podepisovala „třetí osoba“ a
nikoli společník a dále v dopise ze dne 18. července 2005 upozornil společnost,
že původ výpisu z rejstříku trestů ze dne 12. dubna 2005 je šetřen orgány
činnými v trestním řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu