Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 4509/2009

ze dne 2010-04-14
ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4509.2009.1

29 Cdo

4509/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka

Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců

a/ J. O., b/ J. O., a c/ M. S., všech zastoupených JUDr. Ivou Petrovou,

advokátkou, se sídlem v Brně - Židenicích, Skopalíkova 11, PSČ 615 00, proti

žalovanému Mgr. J. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. S.,

zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55,

PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty

úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34/4 Cm 44/2006, o

dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března

2009, č. j. 9 Cmo 31/2009-85, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně do

tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradu nákladů dovolacího řízení

částku 3.060,- Kč, k rukám zástupkyně žalovaného.

Žalobci podali dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního

soudu v Olomouci, které posléze, podáním ze dne 6. dubna 2010, vzali v plném

rozsahu zpět.

Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení § 243b odst. 5

věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu(dále jen „o. s.

ř.“), zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když

dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení muselo být

zastaveno, takže jim vznikla povinnost hradit žalovanému účelně vynaložené

náklady tohoto řízení.

K opačnému úsudku dovolatelů (že zastavení dovolacího řízení nezavinili)

dovolací soud uvádí, že důvod, pro který vzali dovolání zpět (úvěr byl splacen,

čímž zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, jež bylo důvodem jejich

soupisu do konkursní podstaty úpadkyně (v režimu § 27 odst. 5 zákona č.

328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), neopodstatňuje závěr, že se tak stalo

pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Procesní zavinění

na zastavení dovolacího řízení tedy - jak uvedeno výše - nesou dovolatelé.

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení u žalovaného sestávají z odměny za

zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) podle § 8, §

14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších

předpisů ve výši 2.250,-Kč a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3

vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní

služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za

dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 510,-

Kč činí částka přiznaná žalovanému k tíži žalobců (vzhledem ke způsobu

uplatnění nároku společně a nerozdílně) 3.060,- Kč.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432

odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech

jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se

oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 14. dubna 2010

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu