NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 4538/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky PhDr. B. V., zastoupené JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem, se
sídlem v Brně, Jeřábkova 5, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva, Sladová 4,
družstva, se sídlem v Brně, Sladová 4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby
26951932, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, se sídlem v Brně,
Veveří 57, PSČ 602 00, o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 290/2007, o dovolání navrhovatelky
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2011, č. j. 37 Co
286/2009-152, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2011, č. j. 37 Co
286/2009-152, ve výrocích II. a III., a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne
5. března 2009, č. j. 16 C 290/2007-85, ve výrocích I. a III., se ruší a věc se
v tomto rozsahu postupuje Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k
řízení v prvním stupni.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 5. března 2009, č. j. 16 C 290/2007-85, kterým Městský soud v Brně uložil Bytovému
družstvu, Sladová 4, družstvu, (dále jen „družstvo“) povinnost uzavřít nájemní
smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozhodnutí tak, že „žalobu“ zamítl (výrok
druhý), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech
odvolacího řízení (výrok třetí). Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 29. srpna 1977 se na základě zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu
stala zemřelá A. J. uživatelkou bytu č. 7 v domě č. p. 4 na ulici Sladová v
Brně (dále jen „sporný byt“). Dům byl původně ve státním vlastnictví, následně
přešel do vlastnictví Statutárního města Brno, které vlastnictví k domu č. p. 4
na ulici Sladová převedlo kupní smlouvou ze dne 5. září 2005 s právními účinky
vkladu vlastnického práva k 22. září 2005 na družstvo. 2/ Počátkem roku 2005 A. J., užívající nadále sporný byt, zaplatila zápisné do
družstva ve výši 2.700,- Kč, složila základní členský vklad ve výši 3.900,-Kč a
stala se členkou družstva, kterému měla do konce srpna 2005 zaplatit další
členský vklad odpovídající jejímu podílu na kupní ceně domu (odvozenému od
podlahové plochy jí užívaného sporného bytu). 3/ A. J. dne 27. května 2005 zemřela. Usnesením Městského soudu v Brně, č. j. 94 D 466/2005-47, které nabylo právní moci dne 28. ledna 2006, bylo potvrzeno,
že navrhovatelka jako jediná dědička po A. J. nabyla „členský podíl v Bytovém
družstvu Sladová 4, Brno, Sladová 4, základní členský vklad ve výši 3.900,-Kč“. 4/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2007, č. j. 9 Cm
39/2007-42, jež nabylo právní moci dne 18. srpna 2007, bylo určeno, že
navrhovatelka je členkou družstva po A. J., zemřelé dne 27. května 2005. 5/ podle článku 3 bodu 1 stanov družstva je družstvo společenstvím neuzavřeného
počtu osob, založeným za účelem zajišťování potřeb svých členů v oblasti
bydlení. Podle článku 9 bodu 1 písm. d/ stanov družstva má člen družstva právo
na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu vydaného příslušným orgánem
družstva, na základě převodu členských práv a povinností a na základě dohody o
výměně bytu. Soud prvního stupně uzavřel, že bylo-li v průběhu řízení prokázáno členství
navrhovatelky v „žalovaném“ družstvu, pak se i na samotnou navrhovatelku
vztahují stanovy družstva, které v článku 3 bodu 1 stanovil, že družstvo je
společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem zajišťování potřeb
svých členů v oblasti bydlení. Jelikož soud prvního stupně v průběhu řízení zjistil, že v domě č. p. 4 na
ulici Sladová v Brně se nacházejí dva volné byty, z toho jeden po zemřelé A. J., právní předchůdkyni navrhovatelky v družstvu (která byla ještě před svou
smrtí připravena řádně splnit všechny předpoklady pro převod tohoto bytu do
osobního vlastnictví, přičemž část podmínek již splnila), dovodil, že v souladu
s článkem 3 bodem 1 svých stanov je družstvo povinno uzavřít s navrhovatelkou
nájemní smlouvu. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že bytové družstvo povinnost
uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu nemá.
Až v průběhu odvolacího řízení
totiž bylo družstvem nově tvrzeno a následně i prokázáno, že dne 29. dubna 2008
byla ke spornému bytu uzavřena nájemní smlouva s L. Z. u, který je též členem
družstva. Z této skutečnosti odvolací soud dovodil, že „pokud nemá družstvo ve stanovách
uvedeno pořadí, v němž zajišťuje bytovou potřebu svých členů, nelze nájemní
smlouvu s L. Z.ze dne 29. dubna 2008 považovat za neplatnou z důvodu, že byla
uzavřena s jedním a nikoliv druhým členem družstva, když oba svůj nárok na
uzavření nájemní smlouvy odvozují z citovaného článku 3 bodu 1 stanov“. Navrhovatelka napadla druhý a třetí výrok rozhodnutí odvolacího soudu
dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíc
přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. a navrhujíc,
aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Podle názoru dovolatelky odvolací soud pochybil, když připustil, že předmětná
nájemní smlouva ze dne 29. dubna 2008, uzavřená mezi L. Z. a družstvem, je v
rámci odvolacího řízení přípustnou novotou. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud
se nijak nevypořádal s námitkou žalobkyně, podle níž bylo družstvo řádně
poučeno dle § 119a odst. 1 o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání soudu
prvního stupně ze dne 5. března 2009 na č. l. 79. Připuštěním nového důkazu tak
odvolací soud podle dovolatelky porušil ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se dle dovolatelky nevypořádal ani s jejími dalšími námitkami,
kterými zpochybňovala pravost a platnost předmětné nájemní smlouvy ze dne 29. dubna 2008. Družstvo ve vyjádření k dovolání uvádí, že s rozhodnutím odvolacího soudu
souhlasí, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř a je i
důvodné.
S ohledem na přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení není
postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
242 odst. 3 o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny, a shledal, že řízení
je postiženo vadou, protože ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního
stupně, a odvolací soud tuto vadu neodstranil.
S přihlédnutím k době rozhodnutí soudu o připuštění změny „žaloby“ (tak, že
nadále se navrhovatelka domáhala uložení povinnosti družstvu uzavřít s ní
nájemní smlouvu), je pro posouzení věcné příslušnosti rozhodný občanský soudní
řád ve znění účinném k 5. březnu 2009, tj. naposled ve znění zákona č. 305/2008
Sb.
Z ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. vyplývá, že krajské soudy rozhodují
jako soudy prvního stupně ve „sporech“ mezi družstvem a jeho členem, jde-li o
vztahy týkající se členského vztahu v družstvu.
Domáhá-li se navrhovatelka (po změně návrhu) toho, aby družstvu byla uložena
povinnost uzavřít s ní nájemní smlouvu k družstevnímu bytu, kterýžto nárok
vyvozuje z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2007, č. j. 9 Cm
39/2007-42, jímž bylo pravomocně určeno, že navrhovatelka je členkou družstva,
odvolávajíc se přitom na příslušná ustanovení stanov družstva, jde o řízení
mezi družstvem a jeho členem týkající se členského vztahu v družstvu, uvedené v
ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.
Jde tedy o řízení, k jehož vedení je věcně příslušný v prvním stupni krajský
soud, jímž je v projednávané věci s ohledem na bod 8 přílohy č. 2 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, Krajský soud v Brně.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může ve věci jednat (podmínky řízení). Jednou z
podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu.
Podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odvolací soud zruší
rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud, a věc
postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b/ o. s.
ř.
Městský soud v Brně, který ve věci jednal a rozhodl jako soud prvního stupně,
není soudem příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť jde o věc
náležející do věcné příslušnosti krajského soudu. Odvolací soud měl proto
postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. Pokud tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, zatížil řízení vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 242
odst. 3 o. s. ř.
Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i
soudu prvního stupně v dovoláním napadeném rozsahu a postoupení věci Krajskému
soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s.
ř.
Zbývá dodat, že spor z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem týkající se
členského vztahu v družstvu (§ 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.) je podle § 200e
odst. 1 a 3 o. s. ř. řízením o některých otázkách obchodních společností,
družstev a jiných právnických osob, v němž se rozhoduje usnesením. Jde o tzv.
řízení nesporné, ovládané zásadou vyšetřovací (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), ve
kterém se neuplatní pravidla neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř.
Dovolatelkou namítanou procesní vadou, spočívající v připuštění důkazu v
odvolacím řízení v rozporu se zákonem, tak řízení netrpí. Z tohoto důvodu i
rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení,
i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu