29 Cdo 4602/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní
věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. V. B., advokátkou proti žalovaným
1) P. J., 2) Mgr. H. I., a 3) JUDr. F. Ch. všem zastoupeným Mgr. Z. J.,
advokátem o vydání cenných papírů, o nařízení předběžného opatření, vedené
Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2006, č. j. 5 Cmo 506/2006
- 301, takto:
Dovolání se zamítá.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 1. listopadu 2006, č. j. 47 Cm 6/2006 - 231, kterým tento soud zastavil
řízení o nařízení předběžného opatření, jímž by bylo druhé a třetímu žalovaným
uloženo, aby do doby právní moci rozhodnutí ve shora uvedené právní věci
složili do úschovy soudu prvního stupně akcie na majitele pod pořadovým číslem
051 až 100, emitenta X. a. s., o jmenovité hodnotě jedné akcie 10.000,- Kč,
emitované 28. listopadu 2000.
Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že v předchozím návrhu ze
dne 29. srpna 2006, jenž byl doručen soudu prvního stupně dne 31.
srpna 2006, na nařízení identického předběžného opatření, jak bylo navrhováno
nyní, je již obsažena pod bodem 1) skutečnost, že bylo vydáno usnesení
dědického soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 20 D 1112/2003, kterým dědický
soud vyzval žalované, aby složili předmětné akcie do úschovy Obvodnímu soudu
pro Prahu 8 a že mu doposud žalovaní nevyhověli, stejně jako v návrhu ze dne
27. října 2006 doručeném soudu prvního stupně dne 31. října 2006.
Přitakal právnímu názoru soudu prvního stupně, že i na řízení o návrhu na
nařízení předběžného opatření je nutno podle § 167 odst. 2 občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“) vztáhnout ustanovení § 159a odst. 5 o. s.
ř., z něhož plyne, že ve věci, která byla již jednou rozhodnuta, nelze znovu
rozhodnout. Jde o jeden z případů překážky řízení, kterou nelze odstranit a
tedy je namístě podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit.
Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda jsou oba uvedené návrhy shodné či
nikoliv. Dospěl k závěru, že je nepochybné, že nový návrh je podán mezi týmiž
účastníky jako předchozí a také předběžné opatření, které se navrhuje nařídit,
je zcela shodné s již dříve navrhovaným; z těchto hledisek jde o návrhy
totožné. Odvolací soud se rovněž zabýval posouzením, zda jde i o totožný
skutek. Konstatoval, že důvody jsou totožné i z hlediska skutku. Je opětovně
poukazováno na tvrzené protiprávní jednání žalovaných, na obtíže společnosti
emitenta, jež spočívají v tunelování, ve snižování hodnoty akcií v důsledku
ochromení činnosti emitenta, v obtížích s valnou hromadou a schvalováním
zejména účetní závěrky a dalších. Okolnosti týkající se usnesení dědického
soudu považoval odvolací soud rovněž za identické s již dříve uplatněnými.
Odvolací soud tak shledal návrh zcela totožným a uzavřel, že by šlo o
rozhodování ve věci již pravomocně rozhodnuté, a to usnesením soudu prvního
stupně ze dne 4. září 2006, č. j. 47 Cm 6060006-190 (správně 47 Cm
6/2006-190), které nabylo právní moci dne 18. října 2006. Napadené usnesení
soudu prvního stupně shledal věcně správným, a proto je podle § 219 o. s. ř.
potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., co do jeho
důvodů na § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. – tedy, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dle názoru dovolatelky nejde o shodné návrhy. Má za to, že není splněna
totožnost skutku. Namítá, že uváděla nové skutečnosti, v původním návrhu na
předběžné opatření neuvedené, kterými se však soud nezabýval. Jde o skutečnosti
týkající se platnosti smlouvy o převodu akcií z prvního žalovaného na druhou
žalovanou a o smlouvu o půjčce cenných papírů, přičemž posouzení této otázky
považuje pro rozhodnutí za nezbytné a dovozuje, že v tomto směru soud dospěl k
neúplným skutkovým zjištěním. Rovněž tak dovolatelka argumentuje tím, že jí
tvrzené nové skutečnosti svědčí o trestné činnosti žalovaných i dalších osob.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i usnesení
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu
řízení s tím, aby návrhu na nařízení předběžného opatření bylo vyhověno.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není
však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. určuje, že jakmile bylo o věci pravomocně
rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a
popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) tedy brání tomu, aby věc, o
níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla projednávána znovu.
Ve smyslu tohoto ustanovení jde o stejnou věc tehdy, jde-li v pozdějším řízení
o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto,
a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený
žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze
stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat
především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který
jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z
projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení,
zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem
skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci
pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po
právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako
vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné
obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné
osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v
jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení
týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z
důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky
dříve zahájeného řízení (shodně srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněných pod čísly 60/2001, 31/2002 a 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
V projednávané věci dovolatelka nezpochybňuje, že se požadované předběžné
opatření týká téhož předmětu řízení a týchž osob, namítá však, že jde o jiný
skutkový stav.
Je pravdou, že teorie i soudní praxe je jednotná v tom, že překážka věci
pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) není dána, jde-li sice v novém
řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově
uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k
nimž došlo až později. Od pravomocného rozhodnutí o návrhu na nařízení
předběžného opatření ze dne 4. září 2006, č. j. 47 Cm 6/2006 - 190 však
nevznikly žádné nové skutečnosti, jež by odůvodnily uplatnění shora vysloveného
závěru v této věci a dovolatelka to ani netvrdí. V novém návrhu uvádí pouze
některé další podrobnosti a posouzení, týkající se již dříve známých skutkových
okolností věci, konkrétně důvodů neplatnosti smlouvy o půjčce cenných papírů a
smlouvy o převodu akcií. Neargumentuje tedy žádnými novými okolnostmi, které by
neexistovaly či nebyly známé již v průběhu předchozího řízení o nařízení
předběžného opatření.
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu, že je dána překážka věci
pravomocně rozhodnuté, je správný.
Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud proto, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř. ), dovolání zamítl (§
243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu