29 Cdo 4605/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně STRODEN MANAGEMENT LIMITED, se sídlem Parou, 1A, P.C. 6035, Larnaca, Kyperská republika, reg. č. HE 117 862, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Mgr. J. T., jako správci konkursní podstaty úpadce J. M., zastoupenému JUDr. Annou Antlovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sadová 2650/20, PSČ 702 00, za účasti J. M., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného Janem Kozákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, PSČ 772 00, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 Cm 1/2004, o dovolání J. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2010, č. j. 6 Cmo 65/2010-243, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2010, č. j. 39 Cm 1/2004-235, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2010, č. j. 6 Cmo 65/2010-243, se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. července 2010, č. j. 6 Cmo 65/2010-243, k odvolání J. K. (soudem ustanoveného zástupce vedlejšího účastníka J. M.) potvrdil usnesení ze dne 17. května 2010, č. j. 39 Cm 1/2004-235, kterým Krajský soud v Ostravě přiznal J. K. odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování vedlejšího účastníka ve výši 26.018,- Kč. Proti rozhodnutím soudů obou stupňů podal J. K. dovolání, domáhaje se jejich zrušení. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanovenému zástupci vedlejšího účastníka řízení (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), rozhodnutím ve věci samé není. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jako nepřípustné odmítl (srov. mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu