U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně OFIN a. s., se sídlem v Ostravě - Martinově, K Turkovu 3250/4, PSČ
723 00, identifikační číslo osoby 26031345, zastoupené správkyní podniku JUDr.
Evou Janíkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, PSČ 738 01,
proti žalovaným 1) Ing. D. K., 2) L. D., 3) Ing. L. K., a 4) J. Z., o
zaplacení 1.766.645,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 24 Cm 193/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 30. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 141/2014-34, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.
března 2014, č. j. 24 Cm 193/2013-23, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna
2014, č. j. 8 Cmo 141/2014-34, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 6. března 2014, č. j. 24 Cm 193/2013-23, Krajský soud v
Ostravě zastavil řízení o zaplacení částky 1.766.645,09 Kč s příslušenstvím z
titulu náhrady škody způsobené porušením povinnosti jednat s péčí řádného
hospodáře podle § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně
usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu, jakož i proti usnesení soudu prvního stupně
podala žalobkyně dovolání. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z
uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně
napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §
201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto
také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti
takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání”
proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle §
104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu pak Nejvyšší soud odmítl podle § 243c
odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v
§ 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním
zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je správce závodu (do 31. prosince 2013 „podniku“) oprávněn zastupovat povinného pouze v řízeních, v
nichž je povinný účastníkem řízení a (současně) které se týkají závodu, plyne z
výslovného znění § 338k odst. 6 o. s. ř., jakož i z judikatury Nejvyššího soudu
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Cdo
699/2008, uveřejněné pod číslem 23/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Závěr odvolacího soudu, podle něhož není pohledávka na náhradu škody vůči
členům statutárního orgánu obchodní společnosti (způsobené porušením povinnosti
péče řádného hospodáře) součástí závodu společnosti (a řízení o jejím zaplacení
tudíž není řízením týkajícím se závodu povinné ve smyslu § 338k odst. 6 o. s. ř.), je v souladu s (odvolacím soudem přiléhavě citovaným) rozsudkem Nejvyššího
soudu ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1499/2009, uveřejněným pod číslem
53/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší
soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Uplatňuje-li tudíž povinná (žalující společnost) pohledávku vůči členům svého
představenstva z titulu náhrady škody způsobené tvrzeným porušením péče řádného
hospodáře, tedy pohledávku ze vztahu, který není součástí závodu povinné, nejde
o řízení, týkající se závodu povinné a správce závodu není oprávněn povinnou v
takovém řízení zastupovat podle § 338k odst. 6 o. s. ř. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu