29 Cdo 4722/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce
J.T., zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad
Labem, Masarykova 43, PSČ 400 01, proti žalovanému JUDr. V. M., jako správci
konkursní podstaty úpadce Šlechtění a rozmnožování drůbeže Chrustenice, státní
podnik, identifikační číslo osoby 14798131, za účasti 1) Pozemkového fondu
České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00,
identifikační číslo osoby 45797072, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce
a 2) CORSAIR (Luxembourg) No 11, S. A., se sídlem L-1115 Luxembourg, Boulevard
Konrad Adenauer 2, Velkovévodství Lucembursko, jako vedlejšího účastníka na
straně žalovaného, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v
Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku
konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm
376/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27.
května 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-478, ve znění opravného usnesení ze dne 10.
července 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-491, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 13 Cmo
287/2008-478, ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2009, č. j. 13
Cmo 287/2008-491, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve výroku označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného
rozsudek ze dne 23. června 2008, č. j. 33 Cm 376/1999-405, jímž Městský soud v
Praze vyloučil ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné
nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadce Šlechtění a rozmnožování drůbeže
Chrustenice, státní podnik, tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze
soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zamítl. Vyšel přitom z toho, že:
1) Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 3. listopadu 1995 bylo určeno,
že sporné nemovitosti podléhají režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o
půdě“). 2) J. T., matka žalobce (dále jen „oprávněná“) uzavřela dne 22. července 1996 s
Pozemkovým fondem České republiky smlouvu č. 100R 96/37 o vypořádání nároků
oprávněné podle zákona o půdě, na jejímž základě byly sporné nemovitosti
převedeny na oprávněnou; vlastnické právo oprávněné bylo vloženo do katastru
nemovitostí k 25. červenci 1996. 3) Pozdější úpadce (jakožto zástavní dlužník) a právní předchůdce České
spořitelny, a. s. (jakožto zástavní věřitel) uzavřeli dne 8. listopadu 1991
smlouvu o zřízení zástavního práva na sporných nemovitostech. Zástavní právo je
zapsáno v katastru nemovitostí. 4) Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. února 1997, sp. zn. 94 K 34/95, byl prohlášen konkurs na majetek úpadce a žalovaný byl
ustanoven správcem konkursní podstaty úpadce. Žalovaný zahrnul sporné
nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty. 5) Řízení v projednávané věci bylo zahájeno žalobou podanou oprávněnou. 6) Darovací smlouvou ze dne 14. října 1999 darovala oprávněná jako dárkyně
žalobci jakožto obdarovanému sporné nemovitosti. Vlastnické právo žalobce bylo
vloženo do katastru nemovitostí. 7) Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2002, č. j. 33 Cm
376/99-17, vydaným podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) k návrhu oprávněné (jakožto původní
žalobkyně) připustil, aby do řízení vstoupil na místo oprávněné stávající
žalobce, uzavíraje, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost (darovací
smlouva ze dne 14. října 1999), s níž právní předpisy obecně vzato spojují
převod nebo přechod práva. 8) Oprávněná dne 6. července 2005 zemřela a žalobce je jejím dědicem. Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že „žalobci nesvědčí věcná
legitimace ve sporu, resp. právo, jež by vylučovalo zápis sporných nemovitostí
do soupisu majetku konkursní podstaty“. Je tomu tak proto, že darovací smlouva
byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Proběhlo-li „vkladové řízení
v projednávané věci bez účasti správce konkursní podstaty a došlo-li ke vkladu
vlastnického práva podle darovací smlouvy do katastru nemovitostí, zásah do
práv správce konkursní podstaty má za následek nikoliv absolutní neplatnost
darovací smlouvy, …. ale její neúčinnost vůči správci konkursní podstaty, tj. žalovanému.
Jinak řečeno, žalobce se stal vlastníkem sporných nemovitostí, ale
jeho vlastnické právo je oslabeno potud, že je povinen strpět jejich zpeněžení
v konkursu správcem konkursní podstaty, jemuž svědčí právo silnější“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., namítaje, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle názoru dovolatele je nutné dopady úkonů třetích osob na majetek zapsaný v
konkursní podstatě posuzovat obdobně jako úkony úpadce. Neúčinnými mohou být
tudíž jen takové úkony, které poškozují konkursní podstatu. Darovací smlouva
však takovým úkonem není, neboť sporné nemovitosti zůstaly zapsány v soupisu
majetku konkursní podstaty a jejich vyloučení „se řeší v probíhající žalobě“.
I kdyby bylo možno darovací smlouvu považovat za neúčinnou, šlo by pouze o tzv.
relativní neúčinnost, přičemž dovolatel namítal promlčení práva žalovaného se
této neúčinnosti dovolat.
Konečně dovolatel zdůrazňuje, že po smrti oprávněné se stal jejím universálním
dědicem, v důsledku čehož byl „případný nedostatek věcné legitimace
eliminován“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Nejvyšší soud se otázkou právních účinků smlouvy o převodu vlastnického práva k
věci sepsané do konkursní podstaty postupem podle § 27 odst. 5 ZKV, ve znění
účinném před 1. květnem 2000, zabýval již v rozsudku ze dne 24. června 2010,
sp. zn. 29 Cdo 5230/2008 (vydaném po přijetí napadeného rozhodnutí a dostupném
na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm uzavřel, že osoba, jejíž věc
byla takto sepsána do konkursní podstaty jako majetek, kterým je zajištěna
pohledávka vůči úpadci, nebyla ani před uvedeným datem oprávněna nakládat s
věcí bez souhlasu správce konkursní podstaty. Smlouva o převodu vlastnického
práva k takto sepsané věci, uzavřená jejím vlastníkem bez souhlasu správce
konkursní podstaty, je absolutně neplatná.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel na základě darovací smlouvy
nenabyl právo vylučující zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku
konkursní podstaty úpadce, je tudíž – byť z jiných než odvolacím soudem
uváděných důvodů – správný. Přesto však napadené rozhodnutí neobstojí.
Odvolací soud totiž při zkoumání aktivní věcné legitimace dovolatele pominul,
že oprávněná (původní žalobkyně) v průběhu řízení zemřela a žalobce je jejím
dědicem. Přitom platí, že i pro posouzení věcné legitimace je rozhodující stav
v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.; srov. k tomu např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2000 a 25/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Neposoudil-li odvolací soud, jaký vliv na
aktivní legitimaci dovolatele má úmrtí oprávněné a případné nabytí vlastnického
práva ke sporným nemovitostem dovolatelem jakožto dědicem oprávněné, je jeho
právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Proto Nejvyšší soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část
věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432
odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před
účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí
dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění
účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu