29 Cdo 4827/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala a v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, proti žalovanému Ing. J. L., zastoupenému Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 29, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 260/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, č. j. 5 Cmo 242/2004-77, takto:
I. V řízení bude na místě České konsolidační agentury pokračováno s Českou republikou – Ministerstvem financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10. II. Dovolací řízení se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalovaný dovolání, které vzal podáním ze dne 25. listopadu 2010 zpět. Podle ustanovení § 20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů, zanikla Česká konsolidační agentura dnem 31. prosince 2007 bez likvidace. Jejím právním nástupcem je stát, zastoupený Ministerstvem financí, na který přecházejí práva a závazky ke dni jejího zániku. V situaci, kdy v průběhu dovolacího řízení ztratila žalobkyně Česká konsolidační agentura způsobilost být účastníkem řízení, Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl, že v řízení bude pokračováno s její univerzální nástupkyní, Českou republikou – Ministerstvem financí.
V průběhu dovolacího řízení, poté, co rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, soud prvního stupně usnesením ze dne 29. července 2010, č. j. 50 Cm 260/2002-123 rozhodl, že podle ustanovení § 107a o. s. ř. bude nadále na straně žalobce vystupovat společnost Matco, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, a následně pak usnesením ze dne 31. srpna 2010, č. j. 50 Cm 260/2002-133, rozhodl, že podle ustanovení § 107a o. s. ř. bude nadále na straně žalobce vystupovat M. L. Protože ve smyslu ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu ustanovení § 107a o. s. ř. neplatí, Nejvyšší soud k výše uvedenému rozhodnutí nepřihlížel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 874/2003 uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2004, pod číslem 189). Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé občanského soudního řádu zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu, když dovolatel procesně zavinil, že Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil, a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. ledna 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu