29
Cdo 4854/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v konkursní věci
úpadkyně G BAU, spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Družstevní
646/3c, PSČ 353 01, identifikační číslo 45348031, vedené u Krajskému soudu v
Plzni pod sp. 27 K 81/2000, o procesním nástupnictví na straně konkursního
věřitele MUDr. R. P., o dovolání Mgr. M. N., advokáta, jako správce konkursní
podstaty úpadkyně G BAU, spol. s r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 17. června 2008, č. j. 1 Ko 109/2008-245, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k
odvolání Mgr. M. N. (jako správce konkursní podstaty úpadkyně G BAU, spol. s r.
o.) usnesení ze dne 13. září 2007, č. j. 27 K 81/2000-200, jímž Krajský soud v
Plzni připustil, aby z řízení vystoupil konkursní věřitel MUDr. R. P. a na jeho
místo aby do řízení vstoupili Mgr. P. G. a Z. G. (ohledně pohledávky ve
zjištěné výši 1,600.903,60 Kč).
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní
podstaty úpadkyně dovolání, namítaje, že smlouva, jíž věřitel MUDr. R. P.
postoupil pohledávku za úpadkyní Mgr. P. G. a Z. G. (kteří jsou vlastníky
nemovitosti, na níž vázne zástavní právo tuto pohledávku zajišťující), je
neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, a to pro obcházení smyslu a účelu zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání, a pro jednání v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §
243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že otázkou platnosti smlouvy o
postoupení pohledávky se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu
ustanovení § 107a o. s. ř. nezabývá, neboť se týká posouzení věci samé, k níž
se soud může vyslovit (s omezeními, jež vyplynuly z výkladu podaného v rozsudku
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.
prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na
webových stránkách Nejvyššího soudu), jen v rozhodnutí o věci samé. Tyto závěry
se přitom plně prosadí i v poměrech konkursního řízení (srov. usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že při postoupení v konkursu zjištěné pohledávky je
rozhodnutím o věci samé, v jehož rámci se soud může za podmínek stanovených
zákonem zabývat námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky,
rozvrhové usnesení.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané
situace za zbytečné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432
odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu