29 Cdo 487/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. J. K., , o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti P.spol. s r. o., , zastoupené JUDr. E.J., advokátem, , vedené u Městského osudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 149/2002, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 6. září 2004, č. j. 14 Cmo 507/2003 – 66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit P. spol. s r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání.
Otázky zásadního právního významu spatřuje v posouzení, zda pozvánka na valnou hromadu měla potřebné náležitosti, zejména, zda poskytovala dostatečnou identifikaci toho, kdo valnou hromadu svolal a dále, zda v daném případě jde o konání dvou valných hromad nebo jedné valné hromady, a to zejména s ohledem na ustanovení článku 6 společenské smlouvy společnosti. A konečně se dovolatel domáhá posouzení, zda plné moci udělené nepřítomnými společníky měly všechny potřebné náležitosti, aby mohl zmocněnec na jejich základě jednat a hlasovat za společníky, zejména, zda plná moc udělená společníkem Ing. J. D. byla učiněna jako projev svobodné, vážně míněné a ničím neovlivněné vůle s ohledem na jeho duševní stav a schopnosti v době udělení plné moci.
Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu o tom, zda pozvánka na valnou měla potřebné náležitosti, zda se nekonaly v daném případě dvě valné hromady a pokud ano, druhá valná hromada konaná v jiný čas a v jiném místě byla řádně svolána a zda plné moci měly všechny potřebné náležitosti, postrádají potřebný judikatorní přesah, když závisí právě a jen na konkrétních okolnostech projednávané věci; proto nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, činí odměna advokáta 5000,- Kč. Po snížení o 50% podle ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 2.500,- Kč. Režijní paušál podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, činí 75,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal na náhradě nákladů dovolacího řízení společnosti 2.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu