29 Cdo 4872/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela ve věci
navrhovatelky C. s. r. o., za účasti: 1/ M. V. J., zastoupené JUDr. T. Ch.,
advokátem, 2/ B. S., zastoupené JUDr. J. L., advokátem, 3/ Ing. V. A., o zápis
změn do obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. C
28815, o dovoláních navrhovatelky a M. V. J. proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, takto:
I. Řízení o „dovoláních“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
7. září 2006, č. j. F 18239/2005, F 21294/2005, F 24524/2005, F 24695/2005, F
24799/2005, F 27949/2005, F 30804/2005, F 51354/2005, F
56215/2005, F 65951/2005, F 75034/2005, F 13545/2006, F 55389/2006, F
57367/2006, F 65978/2006, F 67829/2006, F 68100/2006, F 68145/2006, F
70401/2006, F 88579/2006, F 95327/2006, F 98433/2006, C 28815-274, se
zastavuje.
II. Řízení o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, se zastavuje.
III. Dovolání M. V. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, se odmítá.
IV. M. V. J. a JUDr. T. Ch. jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit
společnosti B. S. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
V. Ostatní účastníci nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. září 2006, č. j. F
18239/2005, F 21294/2005, F 24524/2005, F 24695/2005, F
24799/2005, F 27949/2005, F 30804/2005, F 51354/2005, F 56215/2005, F
65951/2005, F 75034/2005, F 13545/2006, F 55389/2006, F 57367/2006, F
65978/2006, F 67829/2006, F 68100/2006, F 68145/2006, F 70401/2006, F
88579/2006, F 95327/2006, F 98433/2006, C 28815-274, zamítl návrh na zápis M.
V. J. (dále jen „účastnice 1/“) jako jednatelky navrhovatelky do obchodního
rejstříku (výrok I.), vymazal společnost B. S. (dále jen „účastnice 2/“) jako
jedinou společnici navrhovatelky z obchodního rejstříku, zapsal datum 13. ledna
2005 jako den zániku funkce jednatele navrhovatelky Ing. V. A. (dále jen
„účastník 3/“) a zapsal účastnici 1/ jako jedinou společnici navrhovatelky do
obchodního rejstříku (výrok II.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že
zpětvzetí návrhu na výmaz účastníka 3/ jako jednatele navrhovatelky a účastnice
2/ jako společnice navrhovatelky a návrhu na zápis účastnice 1/ jako společnice
a jednatelky navrhovatelky je neúčinné (výrok III.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok IV.).
K odvolání navrhovatelky a účastnice 1/ Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, v níž bylo
rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na výmaz účastnice
2/ z obchodního rejstříku a na zápis účastnice 1/ do obchodního rejstříku, o
výmazu účastnice 2/ jako jediné společnice navrhovatelky, o zápisu účastnice 1/
jako jediné společnice navrhovatelky a o zápisu data 13. ledna 2005 jako dne
zániku funkce jednatele navrhovatelky – účastníka 3/ a ve zbývající části je
„změnil“ tak, že zastavil řízení o návrhu na zápis účastnice 1/ jako jednatelky
navrhovatelky a rozhodl o výmazu účastníka 3/ jako jednatele navrhovatelky z
obchodního rejstříku (výrok II). Odvolací soud dále odmítl odvolání účastnice
1/ vyjma části, týkající se jejího zápisu do obchodního rejstříku (výrok I.),
uložil navrhovatelce zaplatit soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
Vyšel přitom z toho, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze
dne 16. července 2004 (dále jen smlouva o převodu obchodního podílu“),
uzavřené mezi účastnicí 2/ jako převodkyní a účastnicí 1/ jako nabyvatelkou,
se účastnice 1/ stala jedinou společnicí navrhovatelky.
S poukazem na deklaratorní charakter zápisu společníka společnosti s ručením
omezeným do obchodního rejstříku a na ustanovení § 200b odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění
účinném do 30. června 2005, dovodil, že byla-li účastnice 1/ po určitou dobu
jedinou společnicí navrhovatelky, je nezbytné zapsat ji do obchodního
rejstříku i tehdy, kdyby v době zápisu již jedinou společnicí navrhovatelky
nebyla (v tomto případě by ovšem bylo rovněž nezbytné následně zapsat do
obchodního rejstříku i zánik jejího postavení). Ztotožnil se proto s názorem
soudu prvního stupně, že zpětvzetí návrhu na výmaz účastnice 2/ a zápis
účastnice 1/ bylo neúčinné a skutečnost, že účastnice 1/ posléze od smlouvy o
převodu obchodního podílu odstoupila, nepovažoval za významnou. Pro úplnost
dodal, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu je platné, bylo-li
učiněno písemně a byla-li pravost podpisu odstupujícího úředně ověřena (k čemuž
odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29
Odo 970/2005; jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/2007 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek) a že odstoupením se smlouva o převodu obchodního
podílu neruší zpětně, ale s účinky „ex nunc“.
Navrhovatelka a účastnice 1/ podaly proti potvrzujícímu výroku usnesení
odvolacího soudu a rovněž proti výroku II. a III. rozhodnutí soudu prvního
stupně dovolání, domnívajíce se, že obě rozhodnutí mají po právní stránce
zásadní význam (přípustnost dovolání opírají o ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř.). Namítají, že řízení je postiženo vadou, která měla za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívají na nesprávném
právním posouzení věci (uplatňují dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř.). Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů v
napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelky namítají, že smlouva o převodu obchodního podílu nikdy nenabyla
účinnosti, neboť na ní „není vyplněn příslušný údaj“ o doručení navrhovatelce.
Nesouhlasí s názorem – jež dle nich zaujaly soudy obou stupňů – že smlouva o
převodu obchodního podílu nabyla účinnosti dne 17. února 2005, „tedy v den, kdy
ji vyzvedl na základě plné moci JUDr. T. Ch.“. Tvrdí, že právní zástupce nebyl
zmocněn převzít smlouvu s účinky doručení navrhovatelce a že osobou oprávněnou
potvrdit doručení smlouvy byl pouze její jednatel – účastník 3/, který „toto
prohlášení“ do svého odvolání z funkce dne 13. ledna 2005 neučinil. Pokud by
snad účastníci 2/ a 3/ měli k dispozici vyhotovení smlouvy o převodu obchodního
podílu s vyplněným údajem o doručení společnosti a podpisem účastníka 3/ jako
jejího jednatele, „pak by tento údaj musel být zapsán zcela protiprávně“ a byl
by „neplatný a neúčinný“, neboť smlouva o převodu obchodního podílu se v době
od 16. července 2004 do 17. února 2005 nacházela v notářské úschově.
Odstoupení účastnice 1/ od smlouvy o převodu obchodního podílu mají
dovolatelky za důvodné a účinné. Účastnice 1/ mohla podle jejich názoru od
smlouvy o převodu obchodního podílu odstoupit bez toho, že by předtím vyzvala
účastnici 2/ k úhradě nově objevivších se závazků navrhovatelky. Neplatnost
odstoupení od smlouvy nepůsobí – podle dovolatelek – ani absence úředního
ověření pravosti podpisu účastnice 1/. Dovolatelky připomínají, že účastnice 1/
odstoupila od smlouvy o převodu obchodního podílu „toliko z důvodu posílení své
právní jistoty“, neboť smlouva nikdy nenabyla účinnosti.
Soudu prvního stupně dovolatelky vytýkají, že v řízení pokračoval, přestože
soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení neuhradila navrhovatelka, ale
účastnice 2/, která nebyla „kompetentním subjektem k zaplacení soudního
poplatku“. Podle dovolatelek měl soud zaplacenou částku vrátit a řízení z
důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavit. Nesprávné bylo i rozhodnutí o
neúčinnosti zpětvzetí, neboť „v dané věci nelze na řízení vůbec aplikovat
ustanovení § 200b odst. 2 o. s. ř.“. Pokud by „připadalo v úvahu“ jeho použití,
pak měl soud zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku a následně bez
návrhu zahájit nové řízení. Rozhodnutí ve věci navíc záviselo na zjištění
sporných skutečností, soud prvního stupně proto pochybil, pokud k projednání
věci nenařídil jednání. Pochybil i odvolací soud, neboť nesprávné rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrdil, aniž se vypořádal s vadami, jimiž řízení před
soudem prvního stupně trpělo.
Účastnice 2/ ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud „odmítl“ dovolání
směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně, „odmítl“ dovolání podané za
navrhovatelku JUDr. T. Ch. (neboť k jeho podání nebyl oprávněn) a pokud
neodmítne dovolání účastnice 1/ (neboť podala dovolání proti rozhodnutí o
zápisu, který se jí netýká a nadto nejde o věc zásadně právně významnou), aby
dovolání účastnice 1/ zamítl.
Dovolatelky podaly dovolání i proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je
ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem,
kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí soudu
prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro
přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř.
odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje
funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovoláních“ proti rozhodnutí soudu
prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.
zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod
číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na datum zahájení řízení (22. února 2005) a na přechodná
ustanovení obsažená v článku VI. bodě 1 zákona č. 79/2006 Sb. a v
Části páté, článku V. bodě 1 zákona č. 216/2005 Sb., se pro řízení v
projednávané věci použije občanský soudní řád a zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník ve znění účinném do 30. června 2005 (dále též jen „obch.
zák.“).
„V zastoupení navrhovatelky“ podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu
advokát JUDr. T. Ch., aniž by doložil, že byl k jeho podání navrhovatelkou
zmocněn.
Nedostatek plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104
odst. 2 o. s. ř.), přičemž opatřením k odstranění nedostatku průkazu plné moci
je zpravidla výzva tomu, kdo vystupuje jako zmocněnec, popřípadě účastníku, aby
ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, nebo, aby k udělení plné moci
došlo ústně do protokolu; to platí jak v případě, že plná moc nebyla doložena
vůbec, tak v případě, že byla doložena s takovými nedostatky, pro které ji
nelze považovat za platnou.
Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 21. února 2008, č. j. F
18239/2005, C 28815/202-341, doručeným 26. února 2008, vyzval tvrzeného
zástupce navrhovatelky k doložení plné moci s tím, že nebude-li v určené lhůtě
předložena plná moc, kterou jej navrhovatelka zmocnila k podání dovolání, soud
dovolací řízení zastaví. JUDr. T. Ch. reagoval na výzvu soudu přípisem ze dne
29. února 2008, k němuž připojil plnou moc, udělenou mu jménem navrhovatelky
její jedinou společnicí – účastnicí 1/.
Společník společnosti s ručením omezeným však není osobou, která by byla
oprávněna jménem společnosti zmocnit advokáta k podání dovolání. Společnost s
ručením omezeným jedná zásadně statutárním orgánem, kterým je jeden nebo více
jednatelů (§ 13 odst. 1 věta druhá, § 133 odst. 1 věta první obch. zák.).
Jmenování účastnice 1/ jednatelkou navrhovatelky se přitom podle ustanovení §
27 odst. 7 obch. zák. považuje za neplatné od počátku, neboť návrh na povolení
jejího zápisu jako jednatelky do obchodního rejstříku rejstříkový soud
pravomocně zamítl.
Již v usnesení uveřejněném pod číslem 30/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vyložil, že je-li žaloba
nebo jiný návrh na zahájení řízení (zde dovolání jako „návrh na zahájení
dovolacího řízení“) podepsána pouze tvrzeným zástupcem účastníka (zde
navrhovatelky) na základě plné moci, který ani přes opatření soudu dle § 104
odst. 2 věty první o. s. ř. toto zastoupení nedoložil, soud řízení dle § 104
odst. 2 věty třetí, o. s. ř. zastaví. Je tomu tak proto, že bez průkazu
zastoupení nelze připustit, aby údajný zástupce vykonával v řízení práva osoby,
která (dovedeno do důsledku) ani nemusí vědět, že někdo zneužil jejího
jména. Jinak řečeno soud zastaví řízení proto, že není prokázáno, že ten,
jehož jménem údajný zástupce jednal, žalobu vůbec podal. Protože o tento případ
jde (v dovolacím řízení) i v této věci, Nejvyšší soud řízení o dovolání
navrhovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 104 odst. 2
a § 243c o. s. ř. zastavil.
Dovolání účastnice 1/ proti usnesení odvolacího soudu není přípustné. Nejvyšší
soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že přípustnost dovolání proti té části usnesení odvolacího
soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti
zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, nezakládá žádné z ustanovení občanského
soudního řádu. Odkaz na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zde není
přiléhavý, neboť toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání toliko proti
rozhodnutím ve věci samé, jímž rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na
zahájení řízení není.
A dále pak proto, že – jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve
věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. – usnesení odvolacího soudu, jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3
věta první o. s. ř.), zásadně právně významným neshledal.
Námitky, které účastnice 1/ uplatnila stran vad řízení, totiž vystihují
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož
prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem
48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu
2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
V řešení otázky, kdy a zda vůbec smlouva o převodu obchodního podílu nabyla
účinnosti, Nejvyšší soud zásadní právní význam neshledává, neboť posouzení této
otázky má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V této souvislosti Nejvyšší soud pouze obecně připomíná, že smlouva o převodu
obchodního podílu nabývá platnosti dnem, kdy ji společník a nabyvatel uzavřou.
Ustanovení § 115 odst. 4 obch. zák. odkládá pouze účinnost převodu, a to jen
ve vztahu ke společnosti, nikoli ve vztahu k účastníkům smlouvy či ke třetím
osobám.
Přípustnost dovolání nezakládá ani posouzení otázky důvodnosti a účinnosti
odstoupení účastnice 1/ od smlouvy o převodu obchodního podílu, když tato
otázka neměla pro rozhodnutí o věci určující význam, neboť odvolací soud na
jejím posouzení své rozhodnutí nezaložil.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírají o ustanovení § 243b odst.
5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první, resp. § 142 odst. 1 o.
s. ř. Řízení o dovolání podaném „v zastoupení navrhovatelky“
JUDr. T. Ch. bylo zastaveno. Řízení o dovolání podaném účastnicí 1/ bylo zčásti
(viz první výrok) zastaveno, zčásti (viz třetí výrok) skončilo odmítnutím
dovolání. Účastnici 2/ proto vzniklo vůči odvolatelům právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
Náklady účastnice 2/ sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom
stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14
odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z
paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí
3.034,50 Kč.
Procesní zavinění ohledně nákladů, jež v dovolacím řízení vynaložila účastnice
2/, však nelze přičítat údajné dovolatelce (navrhovatelce), nýbrž tomu, kdo ve
věci jednal (podal dovolání) bez řádného zmocnění (srov. usnesení uveřejněné
pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud
proto (podle § 147 odst. 1 o. s. ř.) uložil údajnému zástupci navrhovatelky,
aby - společně a nerozdílně s účastnicí 1/ - hradil náklady řízení, které by
jinak nebyly vznikly, neboť je způsobil svým zaviněním.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu