29 Cdo 4993/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci
navrhovatelky a/ Ing. O.R., a navrhovatele b/ Ing. J. R., , obou zastoupených
Mgr. M. K., advokátem, , o návrhu na zápis změn obchodní společnosti B. m. – k.
s. s. r. o., se, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod
sp. zn. C 20049, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 22. července 2008, č. j. 8 Cmo 266/2008 – 70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 1. února 2008, č. j. F 4255/2008 C 20049/4-50, kterým tento
soud zamítl návrh, jímž se navrhovatelé domáhali změny zápisu společnosti B. m.
– k.s. s. r. o. (dále jen „společnost“) v obchodním rejstříku, a to konkrétně
výmazu jejího sídla, tak, že návrh odmítl.
Odvolací soud poukázal na ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož je návrh na zápis
změny do obchodního rejstříku primárně oprávněna podat pouze osoba uvedená v
ustanovení § 34 obch. zák., tj. obchodní společnost, které se zápis týká. Návrh
musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti (§ 32
odst. 3 obch. zák.). Od okamžiku vzniku rozhodné skutečnosti pak začíná běžet
15-ti denní lhůta, po jejímž marném uplynutí může návrh na zápis výmazu sídla
podat i jiná osoba, která na něm doloží právní zájem a k návrhu přiloží
předepsané listiny (§ 31 odst. 2 obch. zák.).
V případě zápisu změny sídla společnosti – pokračoval odvolací soud – může
touto rozhodnou skutečností být pouze taková skutečnost, ze které bude změna
sídla společnosti vyplývat. Taková právní skutečnost však v návrhu ani v
průběhu řízení před soudem prvního stupně tvrzena nebyla. Změna vlastníka
nemovitosti, do níž je sídlo společnosti umístěno, sama o sobě rozhodnou
skutečností pro zápis změny sídla není „a to přesto, že společnost na této
adrese nemá ani faktické sídlo, neboť zákon (§ 19c odst. 2 a 3 zákona č.
140/1964 Sb., občanského zákoníku /dále též jen „obč. zák.“/) s touto možností
počítá“.
Neexistuje-li taková rozhodná skutečnost, pak ani nemůže marně uplynout 15-ti
denní lhůta upravená v ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. pro to, aby návrh na
změnu zápisu v obchodním rejstříku mohla podat osoba odlišná od obchodní
společnosti, které se zápis týká. Za tohoto stavu věci je podle názoru
odvolacího soudu třeba na navrhovatele pohlížet jako na osoby, které k podání
návrhu nejsou podle zvláštního právního předpisu oprávněny. Jelikož soud
prvního stupně tak neučinil, věc meritorně projednal a návrh zamítl, odvolací
soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh odmítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém co
do přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do dovolacích
důvodů namítali, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Poukázali i na to, že právní otázka, kterou
napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší, byla usnesením Vrchního soudu v
Praze ze dne 13. března 2007, sp. zn. 7 Cmo 422/2006, vyřešena odlišně.
Dovolatelé mají za to, že rozhodnou skutečností pro změnu zápisu sídla je
„fakt, že společnost nemá na adrese zapsané v obchodním rejstříku faktické
sídlo již od roku 1997, kdy se navrhovatelé ... stali výlučnými vlastníky
domu“. Na adrese zapsané v obchodním rejstříku nesídlí správa společnosti,
nelze se zde se společností stýkat ani jí doručovat korespondenci, což je v
rozporu s ustanovením § 19c odst. 2 obč. zák. Tento stav zároveň omezuje jejich
vlastnické právo.
Svůj návrh na výmaz sídla společnosti opírají dovolatelé o zákonný požadavek,
aby obchodní rejstřík, jakožto veřejný seznam obsahující zákonem stanovené
údaje o podnikatelích, obsahoval takové údaje, které odpovídají skutečnému
právnímu stavu zapsaných subjektů. Zákonný požadavek na soulad skutečného
právního stavu a stavu zapsaného v obchodním rejstříku lze, podle dovolatelů,
vyvodit i z § 19c odst. 1 a 2 obč. zák., ale také z § 37 odst. 2 obch. zák.,
vyžadujícího existenci právního důvodu užívání prostor, do nichž je sídlo
umístěno a dále pak z § 200b odst. 1 věty druhé o. s. ř., který soudu umožňuje,
aby v zájmu dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným
stavem zahájil řízení i bez návrhu. Pakliže určitá adresa již není skutečným
sídlem obchodní společnosti, je povinností soudu takový údaj z obchodního
rejstříku vymazat. „V takovém případě proto není důvodné po navrhovatelích
požadovat, aby doložili jiné, skutečné sídlo společnosti, neboť postačující pro
výmaz je v tomto konkrétním případě skutečnost, kterou navrhovatelé již
doložili, totiž, že předmětná adresa není sídlem skutečným...“.
Domnívaje se, že jsou k podání návrhu na výmaz sídla společnosti věcně
legitimováni, navrhují dovolatelé, aby dovolací soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není
však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým
vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího
soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Vymezením podmínek, za kterých může osoba odlišná od podnikatele (§ 200c odst.
1 o. s. ř.) podat návrh na zápis změny (výmazu) sídla do obchodního rejstříku,
se dovolací soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29
Cdo 3088/2007. V tomto rozhodnutí – jehož závěry se obdobně uplatní i pro
projednávanou věc – Nejvyšší soud dovodil, že podmínkou návrhu podaného jinou
osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. je, že osoba určená v § 31
odst. 1 obch. zák. nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato
povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu jinou osobou, nežli osobou uvedenou v
§ 31 odst. 1 obch. zák., se skládá ze lhůty upravené v ustanovení § 32 odst. 3
obch. zák., tzn. lhůty „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné
skutečnosti“, a na ni navazující lhůty 15-ti denní. Lhůta k podání návrhu
osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné
skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je vždy právní skutečnost, v jejímž
důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Pro případ změny sídla společnosti s ručením omezeným je touto rozhodnou
skutečností rozhodnutí valné hromady (popř. jediného společníka) o změně sídla.
Vzhledem k tomu, že (již od 31. prosince 2001, kdy nabyla účinnosti novela
obchodního zákoníku provedená zákonem č. 501/2001 Sb.) může být do obchodního
rejstříku zapsáno jedině skutečné sídlo, je rovněž nezbytné, aby toto
rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, jinými slovy, aby došlo k
faktickému přemístění správy společnosti z adresy, která je jako její sídlo v
obchodním rejstříku zapsána, na jinou adresu. Jakmile je rozhodnutí o změně
sídla realizováno (správa společnosti je umístěna na jiné adrese, než je ta,
která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku), počíná
společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního
rejstříku.
V dané věci dovolatelé ani netvrdili, že by společnost o změně své společenské
smlouvy v části uvádějící sídlo rozhodla a že by ve skutečnosti sídlila na jiné
adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním
rejstříku. Změnou ve vlastnictví nemovitosti, do které je sídlo obchodní
společnosti umístěno, nedochází ke změně sídla společnosti a tato změna proto
není skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla
do obchodního rejstříku.
Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala
lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou
běžet. Dovolatelé se tudíž nemohli stát osobami oprávněnými podat podle
ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. návrh na zápis změny sídla společnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy, pokud jde o posouzení splnění
podmínek ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., správné a dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani
jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2
části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pouze pro úplnost se dodává, že v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž
dovodil, že pro případ, kdy se zápis sídla obchodní společnosti v obchodním
rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona, upravuje
obchodní zákoník v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu
nezákonného stavu. Podle uvedeného ustanovení rejstříkový soud, jakmile zjistí,
že obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo
vůbec nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nerozhodne-li společnost o změně
svého sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je
umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c
odst. 2 obč. zák.) – ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení podle §
200e o. s. ř.) o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak
bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy
sídla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v
dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu