29 Cdo 4993/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky a/ Ing. O.R., a navrhovatele b/ Ing. J. R., , obou zastoupených Mgr. M. K., advokátem, , o návrhu na zápis změn obchodní společnosti B. m. – k. s. s. r. o., se, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 20049, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2008, č. j. 8 Cmo 266/2008 – 70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém co do přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do dovolacích důvodů namítali, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Poukázali i na to, že právní otázka, kterou napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2007, sp. zn. 7 Cmo 422/2006, vyřešena odlišně.
Dovolatelé mají za to, že rozhodnou skutečností pro změnu zápisu sídla je „fakt, že společnost nemá na adrese zapsané v obchodním rejstříku faktické sídlo již od roku 1997, kdy se navrhovatelé ... stali výlučnými vlastníky domu“. Na adrese zapsané v obchodním rejstříku nesídlí správa společnosti, nelze se zde se společností stýkat ani jí doručovat korespondenci, což je v rozporu s ustanovením § 19c odst. 2 obč. zák. Tento stav zároveň omezuje jejich vlastnické právo.
Svůj návrh na výmaz sídla společnosti opírají dovolatelé o zákonný požadavek, aby obchodní rejstřík, jakožto veřejný seznam obsahující zákonem stanovené údaje o podnikatelích, obsahoval takové údaje, které odpovídají skutečnému právnímu stavu zapsaných subjektů. Zákonný požadavek na soulad skutečného právního stavu a stavu zapsaného v obchodním rejstříku lze, podle dovolatelů, vyvodit i z § 19c odst. 1 a 2 obč. zák., ale také z § 37 odst. 2 obch. zák., vyžadujícího existenci právního důvodu užívání prostor, do nichž je sídlo umístěno a dále pak z § 200b odst. 1 věty druhé o. s. ř., který soudu umožňuje, aby v zájmu dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem zahájil řízení i bez návrhu. Pakliže určitá adresa již není skutečným sídlem obchodní společnosti, je povinností soudu takový údaj z obchodního rejstříku vymazat. „V takovém případě proto není důvodné po navrhovatelích požadovat, aby doložili jiné, skutečné sídlo společnosti, neboť postačující pro výmaz je v tomto konkrétním případě skutečnost, kterou navrhovatelé již doložili, totiž, že předmětná adresa není sídlem skutečným...“.
Domnívaje se, že jsou k podání návrhu na výmaz sídla společnosti věcně legitimováni, navrhují dovolatelé, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Vymezením podmínek, za kterých může osoba odlišná od podnikatele (§ 200c odst. 1 o. s. ř.) podat návrh na zápis změny (výmazu) sídla do obchodního rejstříku, se dovolací soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 3088/2007. V tomto rozhodnutí – jehož závěry se obdobně uplatní i pro projednávanou věc – Nejvyšší soud dovodil, že podmínkou návrhu podaného jinou osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. je, že osoba určená v § 31 odst. 1 obch. zák. nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu jinou osobou, nežli osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák., se skládá ze lhůty upravené v ustanovení § 32 odst. 3 obch. zák., tzn. lhůty „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“, a na ni navazující lhůty 15-ti denní. Lhůta k podání návrhu osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Pro případ změny sídla společnosti s ručením omezeným je touto rozhodnou skutečností rozhodnutí valné hromady (popř. jediného společníka) o změně sídla. Vzhledem k tomu, že (již od 31. prosince 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 501/2001 Sb.) může být do obchodního rejstříku zapsáno jedině skutečné sídlo, je rovněž nezbytné, aby toto rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, jinými slovy, aby došlo k faktickému přemístění správy společnosti z adresy, která je jako její sídlo v obchodním rejstříku zapsána, na jinou adresu. Jakmile je rozhodnutí o změně sídla realizováno (správa společnosti je umístěna na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku), počíná společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
V dané věci dovolatelé ani netvrdili, že by společnost o změně své společenské smlouvy v části uvádějící sídlo rozhodla a že by ve skutečnosti sídlila na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku. Změnou ve vlastnictví nemovitosti, do které je sídlo obchodní společnosti umístěno, nedochází ke změně sídla společnosti a tato změna proto není skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou běžet. Dovolatelé se tudíž nemohli stát osobami oprávněnými podat podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. návrh na zápis změny sídla společnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy, pokud jde o posouzení splnění podmínek ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pouze pro úplnost se dodává, že v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že pro případ, kdy se zápis sídla obchodní společnosti v obchodním rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona, upravuje obchodní zákoník v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu nezákonného stavu. Podle uvedeného ustanovení rejstříkový soud, jakmile zjistí, že obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo vůbec nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nerozhodne-li společnost o změně svého sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c odst. 2 obč. zák.) – ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení podle § 200e o. s. ř.) o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu