29 Cdo 4995/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy doc. JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní
věci žalobkyně A., s. r. o., 1) P. S., zastoupenému opatrovnicí P. S., a 2) E.
S., zastoupenému Mgr. J. B., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu
rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 77/2006, o dovolání
druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. července
2007, č. j. 7 Cmo 220/2007 - 140, takto:
Dovolání se zamítá.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého
žalovaného potvrdil usnesení ze dne 26. září 2006, č. j. 42 Cm 77/2006 - 83,
jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo vstoupila
do řízení společnost I.s. r. o..
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v posuzované věci
žalobkyně spolu s návrhem na vstup procesního nástupce do řízení prokázala, že
došlo k indosaci směnky, ze které se žalobkyně domáhá plnění, když prokázala
vyznačení indosamentu na originálu směnečné listiny, uložené v úschově soudu
prvního stupně. Protože podle čl. I § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona
směnečného a šekového (dále též jen „směnečný zákon“), se indosamentem
převádějí všechna práva ze směnky, uzavřel odvolací soud, že žalobkyně
prokázala existenci skutečnosti, s níž směnečný zákon spojuje přechod práv, o
něž v tomto řízení jde.
Nadto odvolací soud dodal, že namítá-li druhý žalovaný v podaném odvolání
nesplnění povinností, které stíhají podle občanského zákoníku postupitele či
postupníka v souvislosti s uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, je třeba
zdůraznit, že v tomto řízení není skutečností odůvodňující procesní
nástupnictví smlouva o postoupení pohledávky, nýbrž indosace směnky a
provedení indosamentu a důsledky s ním spojené nejsou vázány na oznamovací
povinnost ve vztahu k dlužníku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, namítaje
existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). „Procesní vadu“ dovolatel
spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh, o kterém soud rozhodoval, tedy návrh
„na záměnu účastníků“, pročež neměl možnost se k němu před vydáním rozhodnutí
vyjádřit.
Pokud jde „o hmotně právní aspekt“, s poukazem na § 167 odst. 2 a § 154 odst.1
o. s. ř. uvádí, že je pro „usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení“.
Pokud k údajnému postoupení indosací směnky došlo dne 3. února 2005, pak po
uvedeném datu rozhodoval Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února
2005, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. října 2003 o
záměně účastníků na společnost A., s. r. o. Dovolatel namítá, že pokud již v
době rozhodnutí odvolacího soudu, dne 24. února 2005 byla aktivně legitimována
společnost I. s. r. o. a změna žalobce za tuto společnost již byla navržena,
pak Vrchní soud v Olomouci měl dne 24. února 2005 rozhodnutí soudu prvního
stupně o záměně účastníků zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí. Pokud se tak nestalo, pak se dle názoru dovolatele
jedná o věc rozhodnutou rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 24. února 2005 a
následně již není možno rozhodovat o nové změně, která nastala před prvním
pravomocným usnesením odvolacího soudu.
Dovolatel nadto namítá, že postoupení pohledávky na společnost I. s. r. o. mu
nebylo ve smyslu § 526 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) oznámeno
postupitelem ani prokázáno postupníkem.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, eventuelně, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně
a věc vrátil posledně jmenovanému k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není
však důvodné.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh „na záměnu
účastníků“. Tato výhrada není důvodná již proto, že soudy nižších stupňů
nerozhodovaly o záměně účastníků (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž o návrhu na
vstup nabyvatele práva do řízení ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. Občanský
soud řád pak povinnost soudu doručit návrh na vstup do řízení namísto
dosavadního účastníka žalovanému neukládá, nehledě k tomu, že pro rozhodnutí o
takovém návrhu ani souhlas žalovaného nevyžaduje (§ 107a odst. 2 o. s. ř.).
Důvodnou dovolací soud neshledává ani námitku dovolatele připínající se k
dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o. s.
ř., které upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně
právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení
(aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto
ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup
nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadní účastnice.
Výtka dovolatele, že v době, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí, kterým soud
prvního stupně rozhodl o vstupu A., s. r. o. do řízení, tato společnost nebyla
v řízení aktivně legitimována, když v té době již byla směnka, ze které se
domáhala plnění, indosována na I. s. r. o., je nepřípadná, neboť se netýká
napadeného rozhodnutí, ale rozhodnutí o vstupu A., s. r. o. do řízení a pouze
ve vztahu k tomuto řízení ji mohl dovolatel uplatnit.
Námitka, že dovolateli nebylo oznámeno postoupení pohledávky ve smyslu § 26
obč. zák. nemá v projednávané věci místo, neboť nedošlo k postoupení práv ze
směnky postupní smlouvou, ale směnka byla převedena rubopisem.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž
Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného
dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu