N 29 Cdo 5006/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. P. G., obecným zmocněncem, proti žalovanému P. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Sm 465/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2009, č. j. 12 Cmo 393/2008-26, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 19. ledna 2009, č. j. 12 Cmo 393/2008-26, potvrdil usnesení ze dne 23. června 2008, č. j. 54 Sm 465/2007-17, jímž Městský soud v Praze odmítl jako opožděné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 4. dubna 2008, č. j. 54 Sm 465/2007-11.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že směnku nepodepsal.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II., zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu