29 Cdo 5120/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobce
JUDr. J. M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. A. Ch.,
proti žalovaným 1/ S. S., 2/ K. Č., a 3/ A. H., všichni žalovaní zastoupeni
JUDr. D. K., advokátem, o určení existence a výše pohledávky, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 22/2001, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. 13 Cmo
374/2006-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. 29 Cm 22/2001-122, Městský soud v Praze
zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení o žalobě, v části, ve které se
žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. A. Ch.) domáhal vůči
žalovaným určení, že úpadce má za nimi pohledávku ve výši 6.637.962,- Kč, z
titulu provedení rekonstrukce označeného domu (bod I. výroku), v rozsahu, v
němž se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že úpadce má za nimi pohledávku
ve výši 2.213.839,- Kč, z titulu provedení rekonstrukce označeného domu, žalobu
zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 22. února 2007
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech napadených žalobcovým
odvoláním, tj. v bodu II. výroku o věci samé a v bodu III. výroku o nákladech
řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Ve
vztahu k zamítavému výroku rozsudku odvolací soud přitakal závěru soudu prvního
stupně, že žalobce nemá ve smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), na požadovaném určení
naléhavý právní zájem.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání. Učinil tak
podáním datovaným 18. června 2007, došlým soudu téhož dne, jež ovšem neobsahuje
žádný dovolací důvod. Po označení rozsudku, proti němuž podává dovolání,
dovolatel v uvedeném podání toliko uvádí, že ve smyslu poučení daného odvolacím
soudem si dovoluje na podporu tohoto svého dovolání „vznést některé otázky,
které mají mimo vší pochybnost zásadní význam, a to i právní“. Na toto oznámení
navazuje text celkem 8 otázek, z nichž žádná se nevztahuje k obsahu napadeného
rozhodnutí. Zbytek obsahu dovolání tvoří sdělení dovolatele, že z důvodu časové
tísně, tj. uzavření podatelny Městského soudu v Praze v 16.30 hod., je nucen
vyhradit si podrobnější zdůvodnění na dny následující.
Podle ustanovení § 240 o. s. ř., účastník může podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato
lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v
odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve
lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také
tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se
dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí
poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo
obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat
dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího
soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k
dovolání.
Způsobem obsaženým v dovolatelově podání z 18. června 2007 k náležitému
vymezení dovolacích důvodů nedošlo (dovolání neobsahuje - poměřováno jeho
obsahem - žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3
o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v
ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se
původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, což je důvodem k
odmítnutí dovolání, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty
první o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod
číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolateli (jenž je advokátem) bylo napadené rozhodnutí (obsahující řádné
poučení o dovolání) doručeno ve středu 18. dubna 2007 (srov. doručenku u čl. l.
153); lhůta, ve které mohl dovolání doplnit o chybějící dovolací důvody, mu tak
marně uplynula týž den, kdy bylo vyhotoveno a došlo soudu jeho výše označené
(vadné) podání, tedy v pondělí 18. června 2007.
Nejvyšší soud tudíž dovolání ve shodě s podaným výkladem podle § 241b odst. 3 a
§ 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na
jejich náhradu nevzniklo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.
ř.) a u žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu