29 Cdo 5153/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní
věci žalobkyně A. E. L., zastoupené JUDr. P. V., Ph.D., LL.M., advokátem, proti
žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. L. Š., advokátem, o námitkách proti
směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23
Cm 44/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
18. července 2007, č. j. 6 Cmo 26/2007 – 149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 13. června 2006, č. j. 23 Cm 44/2004 – 113, kterým tento soud ponechal v
platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 22. září 2000, č. j. Sm 666/2000 –
14.
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, dle kterých žalobkyně
prokázala, že jí vzniklo právo na plnění ze směnky, z níž se domáhá plnění
(dále jen „směnka“) v žalované výši, když předložila originál směnky s tím, že
směnka na ni byla indosována společností A. P., a. s., a to po splatnosti
směnky. Plně se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o obsahu ujednání
mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně o vyplnění směnky, obsaženého v čl. II.
úvěrové smlouvy sjednané mezi A. P., a. s. a T. I. P., investiční společnost,
s. r. o. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně, že
žalovaný neprokázal důvodnost svých námitek, že směnka byla doplněna v rozporu
s ujednáním o vyplnění směnky, když jeho „svědecká“ výpověď, v níž uvedl, že
předchůdkyně žalobkyně před doplněním směnky využila pouze jednoho
zajišťovacího prostředku a zbylé dva zajišťující prostředky nevyužila, čímž
nedodržela ujednání o vyplnění směnky, byla zpochybněna svědeckou výpovědí
svědka P. A.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, které spatřuje v nesprávném závěru, že
blankosměnka byla vyplněna v souladu s uzavřenou vyplňovací dohodou. Dovolatel
má za to, že majitel blankosměnky se v rozporu s vyplňovacím oprávněním
provinil hrubou nedbalostí a jeho směnečný nárok mu nemůže být přiznán.
Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí
konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti
soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolacími námitkami zpochybněný závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný
neprokázal tvrzení, že směnka, která byla původně blankosměnkou, byla doplněna
v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, postrádá potřebný judikatorní přesah,
když je významný právě a jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze
rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle
ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud
odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu