29 Cdo 532/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce JUDr. P. J., proti žalovanému Mgr. M. S., jako správci konkursní
podstaty úpadkyně SELIKO a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45192537,
zastoupenému Mgr. Antonínem Šimečkem, advokátem, se sídlem v Brně, Heršpická
800/6, PSČ 639 00, o zaplacení částky 60.033,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 205/2005, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2010, č. j. 15 Co
163/2009-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 5.616,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
zástupce žalovaného.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil
výroky I. a III. rozsudku ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 53 C 205/2005-141,
jimiž Městský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 60.033,- Kč spolu s
15 % ročním úrokem z prodlení z částky 45.177,- Kč od 27. června 1998 do 12.
srpna 2001 a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho
zrušení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a má za to, že
dovolání – s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – není přípustné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé
upravují ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., s tím, že podle
ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. proti
rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým
základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu
na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo
rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č.
1, ročník 2000, pod číslem 9, jakož i usnesení ze dne 11. května 2004, sp. zn.
29 Odo 209/2003, uveřejněné v témže časopise č. 6, ročník 2004, pod číslem 116,
proti němuž byla podána i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze
dne 1. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS 626/03, odmítl).
V daném případě dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé, jímž bylo rozhodnuto o souhrnném nároku na zaplacení částky 60.033,- Kč,
který však sestává ze dvou samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a
to nároku na zaplacení „managerské odměny“ za rok 1997 podle managerské smlouvy
ze dne 19. března 1997 ve výši 45.177,- Kč a nároku na zaplacení náhrady za
dovolenou na zotavenou za období od 25. října do 4. listopadu 1999 ve výši
14.856,- Kč. Žádný z uplatněných samostatných nároků tak nedosahuje částky
50.000,- Kč podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolatel přitom nikterak nenapadá způsob, jakým bylo o jeho nároku rozhodnuto
(nevznáší žádné námitky proti tomu, že o žalobě, původně formulované jako o
určení pravosti, výše a pořadí pohledávek, bylo rozhodnuto výroky na plnění).
Přípustnost dovolání pak není způsobilé založit ani nesprávné poučení
odvolacího soudu (k tomu srov. např. obdobně rozhodnutí uveřejněné pod číslem
73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání
žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo
odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení.
Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny
advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky
č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. února 2012, která podle ustanovení § 3
odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 4.380,- Kč, a z
paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve
výši 936,- Kč činí 5.616,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. dubna 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu