U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci
návrhu úpadkyně – obchodní společnosti D. s. B., a. s., , zastoupené
opatrovnicí E. B., za účasti: 1) Ing. V. B., , zastoupeného JUDr. P. K.,
advokátem, 2) V. P., , 3) J. B., , zastoupeného JUDr. J. D, advokátem, , 4) J.
H., 5) Ing. S. S., 6) Ing. D. D., 7) Ing. O. V., 8) Mgr. M.S., . 9) Z.P., ,
účastníků 4) až 9) zastoupených JUDr. P. S., advokátem, , na zápis změn do
obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B
1677, o dovolání účastníků 4) až 9) proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 25. září 2007, č. j. 5 Cmo 262/2007 – 752, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 18. ledna 2007, č. j. F 13987/2001 B 1677 – 737, kterým tento soud
zastavil řízení pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení
(nedostatku plné moci) podle ustanovení § 104 odst. 2 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení, které bylo zahájeno
návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 2. května 2001. Návrh podala
obchodní společnost D. s. B., a. s. (dále jen „společnost“), která byla pro
toto řízení zastoupena advokátem JUDr. P. Svatošem, jemuž jménem společnosti
udělili plnou moc Ing. S.k S. jako předseda představenstva a Ing. O. V. jako
člen představenstva. Tito byli členy představenstva společnosti jmenováni
rozhodnutím jediného společníka společnosti ze dne 27. dubna 2001, o kterém
notářka JUDr. H. J. (dříve J.) sepsala notářský zápis sp. zn. NZ 161/2001, N
178/2001.
Odvolací soud – s poukazem na § 60 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (dále jen „notářský řád“) a § 104 odst. 1 a 2 o. s. ř. – přitakal
právnímu závěru soudu prvního stupně, že k opravné doložce notářského zápisu,
dodatečně vyhotovené notářkou, nelze přihlédnout, neboť ustanovení § 60
notářského řádu umožňuje takovou doložku vyhotovit pouze v případě, vyjdou-li
dodatečně najevo chyby v psaní, počtech nebo jiná zřejmá nesprávnost. V
projednávané věci však notářka vydáním opravné doložky doplnila text notářského
zápisu o údaj, bez něhož zamýšlené účinky, to je odvolání a jmenování nových
členů představenstva a dozorčí rady, nemohou nastat. Notářka byla povinna
požadovat po osobě, která prohlásila, že je jediným akcionářem společnosti či
že zastupuje jediného akcionáře společnosti, jež emitovala pouze akcie na
majitele, aby všechny akcie předložila, aby tak mohla toto tvrzení ověřit.
Jedině tak by mohla tato osoba vystupovat jako jediný akcionář společnosti či
její zástupce a rozhodnout o změnách ve společnosti. Dodatečné doplnění tohoto
chybějícího předpokladu vydáním tzv. opravné doložky není možné, neboť
ustanovení § 60 notářského řádu tento postup notáři neumožňuje.
Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost, že z dokazování soudu prvního
stupně vyplynulo, že v době, kdy mělo dojít ke změně v představenstvu
společnosti rozhodnutím jediného akcionáře dne 27. dubna 2001, nemohla osoba
(Ing. S. S.), která se dostavila k notářce, mít akcie na majitele emitované
společností v držení a nemohla tedy za obchodní společnost E., s. r. o. jako
jediného akcionáře jednat a rozhodovat, neboť bylo prokázáno, že tyto akcie
byly od 24. dubna 2001 do 30. dubna 2001 v kanceláři společnosti a všechny
označené akcie byly dne 30. dubna 2001 předány P. Č. r. a nemohly být proto
zcizeny, ani nahrazeny jiným vydáním.
Závěr soudu prvního stupně, že plná moc udělená advokátu JUDr. P. S.
společností, na jejímž základě byl 2. května 2001 podán návrh na zápis změn do
obchodního rejstříku, nebyla udělena osobami oprávněnými za společnost jednat,
měl tudíž odvolací soud za správný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali účastníci 4) až 9) dovolání,
odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a)
o. s. ř., uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. – že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a navrhujíce, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé především brojí proti – podle jejich názoru – nesprávnému poučení
odvolacího soudu o tom, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Jinak tvrdí, že akcie společnosti notářce předloženy byly, což mělo vyplynout i
z její výpovědi. Notářka informaci o předložení akcií pouze zapomněla do
notářského zápisu dopsat, což napravila opravnou doložkou. Toto opomenutí nemá
vliv na platnost notářského zápisu. Dovolatelé mají za to, že se jedná o tzv.
zřejmou nesprávnost, zhojitelnou právě opravnou doložkou. Zdůrazňují, že v
projednávané věci jde o otázku, zda osoba, která předmětné rozhodnutí učinila,
byla či nebyla akcionářem společnosti. Argumentují i tím, že k řadě rozhodnutí
(například právě ke jmenování či odvolání členů statutárních orgánů) není
notářského zápisu vůbec potřeba.
Soudům obou stupňů dovolatelé vytýkají, že vychází z názoru, dle kterého
skutečnost, že notářka neuvedla v notářském zápisu informaci o předložení
akcií, „zakládá právní domněnku, že osoba činící rozhodnutí akcionářem nebyla“,
přičemž mají za to, že takováto domněnka je zcela absurdní a tuto skutečnost z
absence informace o předložení akcií nelze vyvodit. Dovozují, že učinil-li dne
27. dubna 2001 jediný akcionář společnosti rozhodnutí o jmenování nových členů
představenstva společnosti, bylo toto rozhodnutí platné bez ohledu na to, zda o
něm existuje či neexistuje notářský zápis obsahující všechny náležitosti dle
notářského řádu. Pokud následně tito řádně jmenovaní členové představenstva
udělili advokátu plnou moc k podání návrhu na zápis změn do obchodního
rejstříku, byla tato plná moc udělena platně. Závěr o nedostatku podmínek
řízení proto mají za neopodstatněný.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelé se mýlí, pokud přípustnost svého dovolání opírají o ustanovení §
239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně o zastavení řízení toliko podle § 104 odst. 1 o. s. ř., tedy z důvodu
nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit.
Rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle §
104 odst. 1 nebo § 107 odst. 5 o. s. ř. [například z důvodu nedostatku podmínky
řízení, který sice lze odstranit, jež se však odstranit nepodařilo], jak se
tomu stalo právě v projednávané věci, nelze usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, napadnout
dovoláním.
Poučení o (ne)přípustnosti dovolání, které podal účastníkům odvolací soud, bylo
tedy správné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání účastníků 4) až
9) bylo odmítnuto a společnosti, jakož i účastníkům 1) až 3), v dovolacím
řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu