29 Cdo 553/2025-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně K. Ž., zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovanému Cario Build a. s. v likvidaci, se sídlem v Ostravě, Karla Svobody 415, PSČ 725 27, identifikační číslo osoby 27828298, zastoupenému Mgr. Kateřinou Mík Špoulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.902.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 239/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 41/2020-200, takto:
Návrh na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 41/2020-200, se zamítá.
zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
2. Usnesením ze dne 30. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 41/2020-195, Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že na místo dosavadního žalobce vstupuje K. Ž.
3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 41/2020-200,
[1] potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž soud uložil žalovanému zaplatit (původnímu) žalobci částku 467.500 Kč spolu s (označeným) úrokem z prodlení za období od 29. 12. 2015 do zaplacení, a ve zbývající části výroku I. (ohledně úroku z prodlení za období od 17. 12. 2015 do 28. 12. 2015) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok),
[2] změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.357.500 Kč s (označeným) úrokem z prodlení za období od 29. 12. 2015 do zaplacení z částky 578.750 Kč a za období od 31. 8. 2017 do zaplacení z částky 768.750 Kč; ve zbývající části výroku II. (ohledně úroku z prodlení za období od 17. 12. 2015 do 28. 12. 2015 z částky 578.750 Kč a za období od 24. 8. 2017 do 30. 8. 2017 z částky 768.750 Kč) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok),
[3] rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání; požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí, jelikož má obavu, že by jeho nárok na vrácení poskytnutého plnění nemusel být úspěšný, přičemž žalobkyně nebude odkladem právní moci nijak ohrožena.
6. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (nebo jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 78/2020“).
8. V poměrech dané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že návrh na odklad právní moci nemůže být důvodný již proto, že dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalovaného k peněžitému plnění ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrzen a v zamítavém výroku ve věci samé změněn tak, že žalobě bylo (i) v tomto rozsahu vyhověno. Negativním dopadům tohoto rozsudku do poměrů dovolatele tak lze zabránit odkladem jeho vykonatelnosti.
9. Proto Nejvyšší soud návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl.
10. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal důvody, aby (případně) i bez návrhu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
11. Závažnost újmy, která ve smyslu § 243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli (na jeho právech) hrozí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí]; srov. opět R 78/2020.
12. Tvrzení, jímž dovolatel odůvodnil návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [pozdější nemožnost uspokojení jeho nároku na vrácení poskytnutého plnění], však nevypovídá ničeho o tom, jak „závažně“ se vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit ve vlastních majetkových poměrech dovolatele (coby osoby povinné). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu