U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v
právní věci žalobce J. Š., proti žalovaným 1) Kruschandl s. r. o. „v
likvidaci“, se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Hradní 27/37, PSČ 710 00,
identifikační číslo osoby 25 38 18 06, vymazané z obchodního rejstříku dne 9.
října 2015, 2) R. K., a 3) J. K., o zaplacení částky 2.940.143,- Kč s
postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3
Cm 246/2011, o dovoláních žalobce proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160 a ze dne 30. července 2015,
č. j. 4 Cmo 192/2015-210, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlým Krajskému
soudu v Ostravě dne 30. května 2011 se žalobce proti žalovaným domáhal
zaplacení částky 2.940.143,- Kč, „6% úroku“, odměny ve výši jedné třetiny
procenta směnečného peníze a nákladů řízení; podáním doručeným soudu dne 10. června 2011 požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 10. října 2011, č. j. 3 Cm 246/2011-48, Krajský soud v Ostravě
žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom vyšel z toho, že:
1) Jediným příjmem žalobce je starobní důchod ve výši 11.064,- Kč. Manželka
žalobce, se kterou žije ve společné domácnosti, pobírá důchod ve výši 14.080,-
Kč a kromě toho je zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem ve výši 8.000,- Kč. Žalobce a jeho manželka mají řadu dluhů u peněžních ústavů, spoří si na penzi 2
x 500,- Kč měsíčně, platí „inkaso“ 6.720,- Kč měsíčně. 2) Žalobce má ve společném jmění manželů rodinný dům a pozemky
(zapsané na listu vlastnictví 4184, v k. ú. K.). 3) Manželka žalobce je jedinou společnicí ve společnosti Tropical
Fish CZ, s. r. o. s vkladem ve výši 200.000,- Kč a vlastní osobní automobil
(rok výroby 2004). 4) Žalobce ani na výzvu soudu nesdělil, jakým způsobem směnku, jejíž zaplacení
je předmětem řízení (dále jen „sporná směnka“), nabyl a co směnka kryje“. Žalobce tudíž neosvědčil, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. prosince 2011, č. j. 4 Cmo 406/2011-57 (které nabylo právní moci dne 9. ledna 2012), rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrdil jakožto věcně správné. Odvolací soud se ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neosvědčil, že by jeho poměry byly
natolik nepříznivé, aby odůvodnily osvobození od soudních poplatků. Nevyhověl-
li žalobce výzvě soudu a nesdělil ekonomický důvod směnky, nepodařilo se mu
prokázat nepříznivost svých poměrů. Navíc žalobce a jeho manželka splácí řadu
úvěrů a půjček na věci spotřebního charakteru (např. sedačka, nábytek) a příjem
jejich společné domácnosti přesahuje 33.000,- Kč; žalobce tak nelze považovat
za osobu nemajetnou. Usnesením ze dne 25. ledna 2012, č. j. 3 Cm 246/2011-66, doručeným žalobci dne
31. ledna 2012, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby zaplatil soudní
poplatek za „návrh“ ve výši 118.000,- Kč, a to ve lhůtě do deseti dnů od
doručení usnesení; současně ho poučil o tom, že nezaplatí-li poplatek v určené
lhůtě, bude řízení zastaveno, jakož i o tom, že „může u soudu podat návrh, aby
mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků“. Podáním ze dne 27. července 2012 žalobce opětovně požádal o osvobození od
soudních poplatků a současně popsal důvod vystavení sporné (zajišťovací) směnky. Usnesením ze dne 30. ledna 2013, č. j. 3 Cm 246/2011-93, Krajský soud v Ostravě
zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků pro
překážku věci rozsouzené podle ustanovení § 104 odst. 1 a § 159a odst. 5 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 20. listopadu 2014,
č. j. 4 Cmo 328/2014-160, potvrdil usnesení ze dne 30. ledna 2013, č.
j. 3 Cm
246/2011-93, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu na žalobce na
osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud ? odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné
pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – uzavřel, že
žalobce v novém návrhu na osvobození od soudních poplatků neuvedl nic, z čeho
by bylo možné dovodit, že se jeho poměry ode dne právní moci rozhodnutí o jeho
v pořadí prvém návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků změnily. Jelikož žalobce soudní poplatek nezaplatil ani poté, co řízení o jeho návrhu na
osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno, soud prvního stupně
usnesením ze dne 14. ledna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-173, řízení podle
ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo
328/2014-160) podal žalobce (blanketní) dovolání (č. l. 175), přičemž požádal
„o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení“ a o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 29. dubna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-201, Krajský soud v
Ostravě s odkazem na ustanovení § 138 a § 30 o. s. ř. žalobci osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal (výrok I.) a zamítl jeho návrh
na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II.). Soud prvního stupně
(nad rámec předchozích zjištění) poukázal na skutečnost, že se žalobce v
průběhu řízení (poté, co požádal o osvobození od soudních poplatků) stal
vlastníkem dalších nemovitostí, které neuvedl v prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech; proto uzavřel, že se nenachází v takové
situaci, aby nebyl schopen zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 2.000,-
Kč. Z týchž důvodů zamítl i návrh dovolatele na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. července
2015, č. j. 4 Cmo 192/2015-210, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne
29. dubna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-201, jakožto věcně správné. Odvolací soud
se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobce v průběhu
řízení nabyl další nemovitosti a navíc z jeho odvolání vyplývá, že soudu
nesdělil, že je „patrně pronajímatelem nebytových prostor a že prodal
nemovitost – parcelu č. 2370/19 v K.“. Podmínky pro osvobození od soudního
poplatku za dovolání a ustanovení zástupce tak žalobce nesplňuje; navíc soudní
poplatek za dovolání ve výši 2.000,- Kč žalovaný podle obsahu spisu uhradil. Soud prvního stupně následně vyzval dovolatele usnesením ze dne 21. září 2015,
č. j. 3 Cm 246/2011-217, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil ve lhůtě
deseti dní od doručení usnesení s tím, že jinak „Nejvyšší soud dovolací řízení
zastaví“. V reakci na tuto výzvu žalobce jednak požádal o prodloužení lhůty „ohledně
zastoupení advokátem“, jednak podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu
(ze dne 30. července 2015, č. j.
4 Cmo 192/2015-210), maje za to, že splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce a
požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Současně
znovu popsal své majetkové poměry, včetně důvodů, pro které koupil a prodal
označené nemovitosti. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Usnesením ze dne 16. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 5565/2015, 29 Cdo 878/2016,
Nejvyšší soud spojil ke společnému řízení označené věci a dále usnesením ze dne
16. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 5565/2015, 29 Cdo 878/2016, dovolatele vyzval,
aby odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení ve lhůtě
sedmi dnů ode dne doručení usnesení a současně ho poučil o následcích
nečinnosti, jakož i o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. Posledně zmíněné usnesení bylo žalobci doručeno dne 18. března 2016. Podáním ze dne 22. března 2016, došlým Nejvyššímu soudu dne 29. března 2016,
dovolatel „požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro zastupování u soudu
ve smyslu § 138 o. s. ř.“
Nejvyšší soud řízení o dovoláních žalobce zastavil podle ustanovení § 241b
odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř., když žalobce, u něhož nejsou předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků, nedostatek povinného zastoupení přes
opakovanou výzvu neodstranil.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem (viz jeho usnesení
ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160 a ze dne 30. července 2015,
č. j. 4 Cmo 192/2015-210), podle něhož dovolatel nesplňuje předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce z řad advokátů),
odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 17. července
2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013
a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněných pod čísly
99/2013, 49/2014 a 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom ani
v poměrech dané věci neshledal úvahu odvolacího soudu ohledně (ne)existence
předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků nepřiměřenou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března
2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu