29 Cdo 603/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové,
JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců: A) P. a.
s. a B) A., v. o. s., zastoupených advokátem, proti žalovanému: P. spol. s r.
o., zastoupenému advokátem, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 107/97, k dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 1999 čj. 3
Cmo 14/98 - 82, takto.
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Výše označeným rozsudkem rozhodl Vrchní soud v Praze jako odvolací
soud v předmětné věci, že odvoláním žalovaného napadený rozsudek
soudu prvního stupně se potvrzuje. Současně rozhodl o povinnosti
žalovaného nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení. Konečně ve výroku
rozhodl, že se připouští dovolání proti tomuto rozsudku ohledně právní otázky
vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. října 1997 čj. 33 Cm 107/97 -
57, uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku změnit
obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo P. a v téže lhůtě podat návrh na
změnu obchodního jména u rejstříkového soudu.
Z provedeného dokazování učinil soud prvního stupně skutková zjištění,
že žalobci vyrábějí a uvádějí na trh své výrobky - krmné směsi zvané premixy
pod obchodním názvem P. a činil tak i právní předchůdce žalobce A) nejméně od
roku 1992. S ohledem na omezený okruh odběratelů stali se žalobci těmito
výrobky známými na relevantním trhu a dostali se do povědomí zemědělské
veřejnosti. Žalovaný vznikl zápisem do obchodního rejstříku ke dni 1. 8. 1995 a
kmenem jeho obchodního jména se stalo slovo P., přičemž vyrábí a na trh dodává
výrobky obdobné jako žalobci, rovněž premixy s obchodním označením P. Rozdíly v
dodatcích označení a v obalech neshledal soud vzhledem k předmětu sporu
za významné, rovněž za irelevantní považoval registraci ochranné známky ve
prospěch žalobce B). Za prokázané soud uznal možné dojmy o spojení a vzájemné
vazbě žalobců a žalovaného, a to i s ohledem na regionální blízkost územního
působení účastníků.
Soud prvního stupně posoudil obranu žalovaného jako účelovou a
zužující, neboť se týkala jen možné zaměnitelnosti výrobků a ochranné
známky. Předmět sporu však podle názoru soudu spočívá v tom, že se žalobci
domáhají soudní ochrany proti parazitování na pověsti podle § 48
obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále
též jen „obch. zák.\"), tedy na základě možné záměny výrobců, nikoli výrobků,
přičemž jde o souběh se skutkovou podstatou podle § 46 obch. zák. Tvrzené
nekalosoutěžní jednání pak nespočívá v označování výrobků jako takových, ale v
nebezpečí vyvolání dojmu o vzájemné souvislosti, obchodním či jiném spojení
žalobců a žalovaného, anebo v tom, že takový dojem by mohl být vyvolán v okruhu
obchodních partnerů žalobců i žalovaného. Užití obchodního jména žalovaným
takové znaky nekalosoutěžního jednání vykazuje.
Soud prvního stupně shledal naplnění tzv. generální klauzule podle ust.
§ 44 odst. 1 obch. zák. v tom, že žalovaný se setkává na trhu se žalobci jako
soutěžitel ve stejné komoditě a při volbě svého obchodního jména postupoval
tak, že pro jeho základ zvolil slovo, které bylo již známé a rozšířené jako
název skupiny výrobků, vyráběných a prodávaných zavedenými účastníky trhu.
Takové jednání je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům. Žalobci prokázali, že jednání žalovaného právem jako újmu
pociťují.
Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního
stupně a řízení mu předcházející podle § 212 o. s. ř., přičemž skutkový stav
zjištěný soudem prvního stupně považoval za potřebné doplnit jen nepatrným
provedením důkazů, navržených žalobci při jednání o odvolání.
Podle odvolacího soudu je nesporné, že žalobce A), jenž je právním
nástupcem ZD M., byl zapsán do obchodního rejstříku ke dni 25. 10. 1994 a jeho
předmětem podnikání je mj. průmyslová výroba krmiv - minerálních krmných
přísad, doplňků biofaktorů a speciálních premixů pro výživu zvířat. Takový
předmět podnikání má i žalobce B), zapsaný do obchodního rejstříku ke dni 5. 2.
1993. Žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 1. 8. 1995 s předmětem
podnikání služby pro zemědělskou činnost a výrobu a koupě zboží za účelem
jeho dalšího prodeje a prodej. Žalobci v řízení prokázali, že minimálně od r.
1993 (včetně dodávek právního předchůdce žalobce A) pravidelně dodávají na trh
své výrobky - krmné směsi, tzv. premixy, pod označením P. (jednotlivé druhy
např. jako P. EX ve variantách P. I až P. VII, P. P I až VII, P. PV I až VI,
P. MIX ve variantách P. M I až V ad.). Žalovaná společnost s obchodním jménem
P. spol. s r. o., jak bylo prokázáno ceníkem výrobků pro r. 1996 a nabídkovým
letákem, dodávala na trh premixy pro skot a prasata pod názvem P. s
doplňujícím označením např. P. UNI, P. PAS, P. ZEK atd. Žalovaný posléze
ustoupil od označování svých výrobků názvem P., jeho výrobky jsou označovány
jako UNI, PAS, ZEK atd., což je doloženo i nabídkovým katalogem žalovaného pro
r. 1999. Dále je nesporné, že ve prospěch žalobce B) byla zapsána dne
26. 5. 1997 s právem přednosti od 1. 11. 1995 slovní ochranná známka P. reg. č.
200429 pro třídu výrobků 31 (krmiva, směsi a premixy pro výživu zvířat).
Z listinných důkazů bylo v řízení zjištěno, že pro společnost Ž.,
zemědělská obchodní a. s., slovo P. v posledních letech znamenalo vždy název
pro výrobky žalobců, nabídka žalovaného se stejným druhem výrobků je pro ni
zavádějící (písemné prohlášení z 14. 10. 1997). A. s. A. L. ve svém prohlášení
z téhož data uvedla, že se zabývá výrobou krmných směsí pro ZOD Ž. a jedním z
komponentů je přísada P. od žalobce A). V r. 1996 došlo v jednom případě k
záměně M. pod označením P., ale od jiného výrobce - P. H. B. Ze sdělení
Zemědělské a. s. B. z 13. 10. 1997 vyplývá, že v průběhu r. 1996 jednala s
představitelkou žalovaného pod dojmem, že se jedná o dceřinou společnost
některého ze žalobců, kteří dodávají této společnosti minerální přísady,
převzala nabídku, ale po telefonickém ověření u představitele žalobců, že jde o
jinou společnost, nebyla obchodní spolupráce navázána. Při odvolacím jednání
bylo z žalobci předložených důkazů zjištěno, že dopisem z 21. 10. 1998 se na
žalobce A) obrátila L. z. s., a. s. L. a uvedla, že při jednání se s. r. o. P.
H. B. u ní vznikl dojem, že jde o pobočku tohoto žalobce, když uvedená
společnost používá řadu let výrobky žalobce řady P. Dodatečně zjistila, že
tento dojem nebyl správný.
Na základě uvedených zjištění dospěl odvolací soud ve shodě se soudem
prvního stupně k závěru, že žalovaný užíváním obchodního jména, jehož kmenem je
slovo P., se dopustil jednání nekalé soutěže. Žalovaný si zvolil právě takové
obchodní jméno, které se shodovalo se zněním označení výrobků žalobců, v
době vzniku žalovaného již na trhu zavedených výrobců krmných směsí a premixů.
Odvolací soud má za prokázané, že označení P. je v regionu, kam své výrobky
žalobci po léta dodávají, spojeno s názvem druhu jejích výrobků. Pokud je proto
odběratelům žalobců představována nabídka společnosti P., a to nabídka shodných
druhů výrobků, pak je nutně vyvolávána představa o jejich možném organizačním,
majetkovém či personálním propojení, ač zde žádný takový vztah není. Jde o tzv.
nepřímou zaměnitelnost a žalovaný tak naplnil skutkovou podstatu nekalé soutěže
podle § 47 písm. b) obch. zák. Je prokázána nejen způsobilost žalovaného
vyvolat nebezpečí záměny výrobců, ale k takovému zaměňování - jak bylo dokázáno
sděleními obchodních partnerů - také skutečně došlo. Je v rozporu s dobrými
mravy soutěže, pokud soutěžitel, jenž hodlá podnikat v určitém konkrétním a
limitovaném oboru podnikání, zvolí pro sebe obchodní jméno, jehož podstatnou
částí je název výrobku, který v daném regionu a konkrétním oboru je příznačným
jako název výrobku budoucího konkurujícího soutěžitele. Jednání žalovaného bylo
tak vedeno i snahou získat na počátku svého podnikání určitou výhodu, kterou by
jinak nezískal. Jednání žalovaného tak naplnilo i skutkovou podstatu ust. §
48 obch. zák. - parazitování na pověsti.
Odvolací soud uzavřel, že žalobci se právem domáhají vůči žalovanému
odstranění vzniklého a trvajícího závadného stavu podle ust. § 53 obch. zák.,
který lze podle názoru odvolacího soudu reparovat pouze změnou obchodního jména
žalovaného s vypuštěním slova P. z jeho kmene. Pokud jde o práva žalovaného na
ochranu zapsaného obchodního jména, odvolací soud ve shodě s meziválečnou
judikaturou soudů (např. Sbírka rozhodnutí NS - Vážný č. 8856, 10521, 11397) má
za to, že výkon formálního práva k úředně registrovanému obchodnímu jménu se
nesmí příčit zásadě hmotného práva, vyjádřené v ust. § 44 odst. 1 obch. zák.
tj. být jednáním proti dobrým mravům soutěže (shodně k ochraně práv majitele
ochranné známky rozhodnutí R 51/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné
potvrdil podle § 219 o. s. ř.
Odvolací soud vyhověl návrhu žalovaného na připuštění dovolání k právní
otázce vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže,
neboť si je vědom toho, že u nároku na odstranění závadného stavu vyvolaného
zejména jednáním nekalé soutěže podle § 47 obch. zák. jde o otázku zásadního
právního významu, jejíž podstata tkví v tom, zda lze uložit k odstranění
vzniklého závadného stavu povinnost změny obchodního jména.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s poukazem na právní
otázku, ohledně které odvolací soud dovolání připustil.
Dovolatel uvádí, že obchodní jméno, jehož slovní kmen zní P., vytvořil
spojením zkratek z odborného výrazu p. m. Společníci žalovaného byli nuceni
společnost vytvořit velmi rychle, neboť ze stávající mísírny krmných směsí v H.
B. odešla společnost provozující tuto mísírnu. Vzhledem ke kvalitním produktům
a službám žalovaného zákazníci zůstali a jejich řady se postupně rozrostly. Při
vzniku společnosti žalovaného nebylo obchodní jméno či označení se slovním
kmenem P. chráněno. Rejstříkový soud společnost žalovaného P., spol. s r. o.
zapsal ke dni 1. 8. 1995. Od tohoto dne tímto zápisem získalo obchodní jméno
žalovaného prioritu. K této skutečnosti soud prvního stupně i soud odvolací
nepřihlédly a pominuly i to, že obchodní jméno žalovaného splňuje i podmínku
ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák., že obchodní jméno nesmí být zaměnitelné s
obchodním jménem jiného podnikatele. Obchodní jméno žalovaného je chráněno i
čl. 8 Pařížské unijní úmluvy z r. 1883 v platném znění (vyhlášeno pod č.
64/1975 Sb. z.), aniž by bylo třeba je zapisovat. Obchodní jméno žalovaného je
také chráněno článkem 10 Listiny základních práv a svobod. Ochrana obchodního
jména má vždy přednost před ochranou obchodní známky, bylo-li obchodní jméno
platně zapsáno do obchodního rejstříku dříve, než byla zaregistrována ochranná
známka v rejstříku ochranných známek.
Dovolatel dále uvádí, že prodává své výrobky na trhu od srpna 1995 a na
obalech užívá své obchodní jméno, přičemž tuto povinnost mu stanoví zákon o
krmivech č. 91/1996 Sb. V ust. § 6 vyhlášky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení
krmných směsí, ve znění vyhl. č. 264/1993 Sb. a č. 190/1995 Sb., účinné do 1.
9. 1996 bylo výrobcům uloženo, že obaly musí být označeny stanovenými údaji,
mj. druhem výrobků - závaznou zkratkou a výrobcem. Žalovaný používal svého
obchodního jména i jako zkratku pro své výrobky. Jakmile z
upozornění žalobce zjistil, že ten někdy používá k označení výrobků zkratku
P. s dodatkem, žalovaný od tohoto označování výrobků upustil. V
ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, je stanovena
povinnost výrobce nebo dodavatele krmiv a premixů opatřit je označením, v němž
se mj. uvede obchodní jméno a druh krmiva, doplňkové látky a premixy. Tyto
předpisy lze považovat i za předpisy k ochraně průmyslového vlastnictví a proti
nekalé soutěži. Druhým hlediskem pro odlišení výrobků je i cena, za kterou
jednotliví výrobci srovnatelné výrobky prodávají.
Z uvedeného je podle názoru dovolatele zřejmé, že k záměně výrobků
žalobců a žalovaného nemohlo dojít a ani v budoucnu nemůže docházet. Vzhledem k
tomu nemá zjištění soudu druhého stupně oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel namítá, že při posuzování vyvolání nebezpečí záměny podle §
47 obch. zák. se soud prvního stupně nezabýval příznačností produktů žalobců a
soud odvolací jeho závěry bez dokazování převzal. Pokud jde o parazitování na
pověsti žalobců, jednání podle § 48 obch. zák., vyžaduje úmyslné jednání. K
tomu oba soudy žádné dokazování neprovedly. a pro svůj závěr neměl odvolací
soud oporu v provedeném dokazování. Žalovaný se nemohl dopustit dvou tak
rozdílných nekalosoutěžních jednání, kdy jeden skutek vyžaduje vědomou
subjektivní stránku a druhý nedbalostní stránku. Žalovaný řádně a podle zákona
užívá své obchodní jméno a je řádným účastníkem hospodářské soutěže. Jednání
žalovaného není v rozporu s dobrými mravy soutěže a není způsobilé
způsobit újmu žalobcům. Žalovaný tedy svým jednáním nenaplnil skutkovou
podstatu generální klausule podle § 44 odst. 1 obch. zák. Žalobci se soudním
sporem snaží zbavit žalovaného jako nepohodlné konkurence.
Dovolatel dovozuje, že výkon formálního práva, kterým se řídí zápis
obchodního jména, není v rozporu se zásadou hmotného práva vyjádřenou v ust. §
44 odst. 1 obch. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle §
241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. a spočívá na nesprávném právním
posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Žalovaný z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání posléze po
doplnění vykazuje stanovené náležitosti (ust. § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2
o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné v rozsahu vymezeném ve výroku
napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Podle ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání
je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Odvolací soud vyslovil ve výroku přípustnost dovolání „ohledně právní
otázky vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže
\". Rámcem takto vymezené právní otázky je dovolací soud vázán (ust. § 242
odst. 1 a odst. 3 věta první o. s. ř.). Žalovaný v době do vyhlášení rozsudku
odvolacího soudu žádnou další právní otázku zásadního významu neprezentoval.
Pokud se týká dovolatelem uváděného důvodu podle ust. § 241 odst. 3
písm. c) o. s. ř., spočívajícího v tvrzení, že odvolací soud vyšel ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, nelze tento důvod v posuzovaném případě použít, protože v rámci
ustanovení § 239 o. s. ř. je možno aplikovat jen důvod podle ust. § 241 odst. 3
písm. d) o. s. ř., který záleží v nesprávném právním posouzení věci. Důvodem
podle ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se tudíž dovolací soud v
rámci dovolacího přezkumu nezabýval.
Právní otázka zásadního právního významu ve smyslu ust. § 239 odst. 1
o. s. ř. spočívá v daném případě v právním posouzení vztahu ochrany obchodního
jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže, a to - jak plyne z odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu - zejména z toho hlediska, zda lze uložit k
odstranění závadného stavu v důsledku vyvolání nebezpečí záměny podle § 47
obch. zák. povinnost změny obchodního jména.
V souvislosti s právní argumentací dovolatele dovolací soud především
dovozuje, že v daném případě se nejedná o ochranu obchodního jména ve smyslu
ust. § 12 ve vazbě na ust. § 8 an. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi
účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodního jména žalobce žalovaným.
Právní situace mezi účastníky je jiná, žalovaný si zvolil jako obchodní
jméno typické označení výrobků žalobce a otázka oprávněného užívání obchodního
jména žalovaným se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44
an. obch. zák. Otázka obchodního jména se slovním kmenem P. ve vztahu k tomu,
že žalovaný má takové obchodní jméno zapsáno v obchodním rejstříku, popř. zda
toto obchodní jméno splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch.
zák. a že je chráněno mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České
republiky, je v posuzovaném případě irelevantní. Zcela nerozhodné z hlediska
ochrany proti nekalé soutěži je i okolnost, že žalovaný je povinen užívat své
obchodní jméno, zejména při označování výrobků a obalů, jak mu to ukládá kupř.
zákon o krmivech č. 91/1996 Sb., popř. další veřejnoprávní předpisy. Dovolací
soud zdůrazňuje v této souvislosti zásadu, že formální právo užívat zapsané
obchodní jméno musí ustoupit hmotnému právu na ochranu proti jednání nekalé
soutěže, jak bylo již shora uvedena.
V daném případě je předmětem sporu právní posouzení jednání žalovaného
ve vztahu k žalobci jakožto jednání nekalé soutěže, a to jednak podle generální
klauzule v ust. § 44 odst. 1 obch. zák., jednak ve speciálních skutkových
podstatách jednání nekalé soutěže podle ust. § 46 obch. zák. o klamavém
označení zboží a služeb, ust. § 47 o vyvolání nebezpečí záměny a v ust. § 48
obch. zák. o parazitování na pověsti. V tomto smyslu soud prvního stupně a
odvolací správně posuzovaly jednání žalovaného, zda naplňuje znaky uvedených
skutkových podstat a zda tudíž a v jakém rozsahu žalobci přísluší ochrana podle
ust. § 53 obch. zák. a závěry, ke kterým došly, nejsou - kromě předmětné právní
otázky - předmětem dovolacího přezkumu.
Oba soudy, soud prvního stupně i odvolací, v předmětné otázce zásadního
právního významu dospěly k zásadně správným právním závěrům. Oba soudy
dovodily, že žalovaný naplnil skutkové podstaty jednání nekalé soutěže obecně
podle ust. § 44 odst. 1 obch. zák. a zvláště pak ust. § 47 písm. b) obch. zák.
o vyvolání nebezpečí záměny. Ze závěru obou soudů plyne, že vzaly v úvahu i
otázku příznačnosti výrobků pod označením P. (ust. § 47 odst. 1 písm. b) obch.
zák.), svědčící objektivně žalobcům, bez ohledu na vědomost žalovaného, kterou
cit. ustanovení nevyžaduje. To, že žalovaný zvolil pro sebe právě slovo P., ač
dobře věděl, že jde o dlouhodobě užívané a typické označení výrobků žalobců, je
nutno pokládat za cílené jednání s úmyslem využívat pověsti výrobků jiného
soutěžitele (ust. § 48 obch. zák.).
Otázka zásadního právního významu stojí tak, zda k odstranění závadného
stavu, který doznává svého výrazu ve znění kmene obchodního jména žalovaného „P.
\", lze uložit povinnost změny obchodního jména žalovaného.
Na tuto právní otázku odpovídá dovolací soud - stejně jako oba soudy ve
svých rozhodnutích - kladně. Závadný stav lze v posuzovaném případě reparovat
pouze tím způsobem, že žalovanému se ukládá, aby změnil své obchodní jméno tak,
aby neobsahovalo slovo P. a aby tato změna byla zapsána v obchodním rejstříku.
Ostatní námitky dovolatele jsou v souvislosti s touto právní otázkou
nerozhodné.
Poněvadž právní posouzení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí je v
předmětné právní otázce správné, dovolací soud dovolání žalovaného jako
nedůvodné zamítl (ust. § 243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Pro odložení vykonatelnosti (ust. § 243 o. s. ř.) napadeného
rozhodnutí, jak se toho dodatečně domáhal dovolatel, neshledal dovolací soud
důvod.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a §
151 odst. 1 v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.
Žalovaný jako dovolatel nebyl úspěšný a proto mu náhrada těchto nákladů
nenáleží, žalobcům pak podle obsahu spisu náklady v řízení o dovolání, na
jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová