29 Cdo 662/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci návrhu na povolení zápisu změn společnosti P. s. s., s. r. o., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 11914, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 14 Cmo 110/2008–179, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 14 Cmo 110/2008-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 15. února 2008, č. j. F 2871/2008 C 11914–174, Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení ve věci a navrhovatelce vrátil soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, když uzavřel, že požadovaný výmaz usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, kterými byla nařízena exekuce na majetek společníků P. s. s., s. r. o. (dále jen „navrhovatelka“) již byl proveden usnesením ze dne 12. května 2004, č. j. F 14510/2004 C 11914/7–78. Napadeným usnesením změnil odvolací soud tak, že návrh zamítl (výrok I.) a dále rozhodl, že soudní poplatek se nevrací (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť usnesením ze dne 12. května 2004 bylo rozhodnuto o výmazu usnesení o nařízení exekucí na majetek společníků, v důsledku čehož se tyto údaje „převedly z tzv. aktuálního výpisu (na kterém již nebyly uváděny) do tzv. úplného výpisu“. A právě výmazu tohoto zápisu v úplném výpisu se navrhovatelka domáhala. Protože usnesením ze dne 12. května 2004 nebylo rozhodnuto o výmazu údajů o nařízení exekucí na majetek společníků z tzv. úplného výpisu, není v řízení zahájeném návrhem ze dne 30. ledna 2008 překážka věci pravomocně rozhodnuté dána.
Přesto však odvolací soud shledal, že návrhu vyhovět nelze.
Konstatoval, že podle § 27 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je obchodní rejstřík veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích, přičemž jednotlivé zápisy do obchodního rejstříku se provádějí tak, že se zapisovaná skutečnost zapíše do obchodního rejstříku s uvedením data, ke kterému k zápisu došlo. Výmaz takové skutečnosti se provádí tak, že se učiní záznam o provedení výmazu s uvedením data, ke kterému k výmazu došlo. Uvedený postup umožňuje kdykoli následně zjistit, jaké skutečnosti byly do obchodního rejstříku zapsány.
Odvolací soud konstatoval, že zatímco tzv. aktuální výpis z obchodního rejstříku zachycuje pouze údaje, zapsané do obchodního rejstříku k datu, kdy je pořizován výpis, tzv. úplný výpis z obchodního rejstříku zachycuje nejen aktuální údaje o zapisovaném subjektu, ale i všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány. Pokud by se dříve zapsané údaje z „historie“ obchodního rejstříku vymazaly tak, jak požaduje navrhovatelka, ztrácelo by pořízení tzv. úplného výpisu z obchodního rejstříku smysl.
Dle názoru odvolacího soudu nastane-li u zapsaného subjektu situace, kdy bylo soudní či jiné rozhodnutí, na jehož základě došlo k zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku, následně zrušeno, protože bylo vydáno neprávem, lze tuto skutečnost prokázat příslušným rozhodnutím o zrušení rozhodnutí původního, aniž by přitom došlo k narušení úplné evidence skutečností týkajících se zapsaného subjektu, a tedy i k ohrožení účelu provádění zápisů do obchodního rejstříku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Přestože nepřiřazuje dovolací námitky žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z jejich obsahu je zřejmé, že zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že tím, že z obchodního rejstříku nebyly zcela odstraněny údaje o nařízení exekuce, ale byly pouze přesunuty z aktuálního výpisu do výpisu úplného, je poškozována na svých právech, a to dosti závažným způsobem. Považuje za nezbytné, aby údaje, které jsou v obchodním rejstříku zaznamenány neprávem, byly z obchodního rejstříku zcela odstraněny. Akcentuje, že neměla možnost se proti zápisu údajů bránit, protože zápis do obchodního rejstříku nebyl proveden v řádném řízení za účasti osoby, které se zápis týká. V případě dovolatelky byl zápis proveden dle § 28 odst. 6 obch. zák. bez příslušného procesního postavení osoby, které se návrh týká, jež nebyla účastníkem řízení, a bez konkrétního rozhodnutí, proti kterému by se mohla v příslušném řízení alespoň bránit.
Poukazuje na to, že údaje o exekuci jsou v úplném výpisu z obchodního rejstříku zaneseny na základě neexistujícího rozhodnutí. Proti usnesení, kterým byla exekuce, o jejíž zápis jde, podala odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 15. února 2004, č. j. 9 Co 405/2003, napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. února 2003 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení, kde dne 19. listopadu 2003 navrhl oprávněný zastavení exekuce, s tím, že netrvá na vymáhání pohledávky. Protože nařízení exekuce nebylo vzhledem k rozhodnutí krajského soudu pravomocné, byl návrh oprávněného posouzen jako zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Z ustanovení § 96 o. s. ř. plyne, že vezme-li navrhovatel zpět svůj návrh, soud řízení zastaví a zároveň se ruší rozhodnutí v tomto řízení vydané. V tomto případě šlo dle dovolatelky zcela jistě o výše uvedený případ a v návaznosti na zpětvzetí návrhu navrhovatelem bylo řízení o nařízení exekuce zastaveno a rozhodnutí o nařízení exekuce zrušeno. Z toho dovolatelka dovozuje, že na rozhodnutí, které bylo takovýmto způsobem zrušeno se hledí tak, jako by nikdy nebylo vydáno. Není tedy možné, aby byly v obchodním rejstříku zapsány údaje na základě rozhodnutí zrušeného dle § 96 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka uzavírá, že situace, která je v souvislosti s výmazem údajů z tzv. úplného výpisu z obchodního rejstříku řešena, zejména v rozhodnutí 29 Odo 625/2006 a v rozhodnutí na něj navazující, je situace od její odlišná, když tato rozhodnutí řeší otázku, kdy exekuce byla nařízena pravomocně a následně byla zastavena nebo zanikla z jiných důvodů. V jejím případě exekuce nebyla ani pravomocně nařízena a již v průběhu řízení o jejím nařízení bylo řízení zastaveno a rozhodnutí – ještě nepravomocné – bylo zrušeno a k takovému rozhodnutí není možno vůbec přihlížet a nahlíží se na něj jako by nebylo nikdy vydáno. Exekuce tak neměla být na základě neexistujícího rozhodnutí nikdy do obchodního rejstříku zapsána a pokud tam zapsána byla, neměla být následně pouze přesunuta z výpisu aktuálního do výpisu úplného. Má za to, že situace, která nastala v jejím případě, je situací výjimečnou.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadená usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Potvrzující nebo měnící rozhodnutí ve věci samé může odvolací soud vydat jen tehdy, potvrzuje-li nebo mění-li rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. To, že v projednávané věci odvolací soud toto pravidlo porušil, nemůže být na újmu dovolateli při posouzení přípustnosti dovolání.
V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o tom, že je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté je nesprávný; měl proto napadené rozhodnutí podle § 220 odst. 3 o. s. ř. změnit tak, že se řízení nezastavuje a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tím, že sám rozhodl ve věci samé zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu