29 Cdo 673/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky Ing. M. S., zastoupené JUDr. B. K., advokátkou, za účasti 1) Ing.
J. S., zastoupeného Mgr. L. K., Ph.D., LL.M. advokátkou, a 2) R. J. Č., s. r.
o., zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o převodu
obchodního podílu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.
13 Cm 413/2006, o dovolání R. J. Č., s. r. o., proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 538/2006-276, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. září 2006, č. j. 13
Cm 413/2006-216 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7
Cmo 538/2006 -276 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 27. září 2006, č. j. 13 Cm 413/2006 – 216, kterým tento
soud, určil, že smlouva o převodu obchodního podílu, uzavřená dne 5. února 2002
mezi Ing. J. S. jako prodávajícím a obchodní společností G., spol. s r. o.
(dnes R. J. Č., s. r. o.), jejímž předmětem byl převod stoprocentního
obchodního podílu v obchodní společnosti T. J., s. r. o. (dnes Č. t., s. r. o.)
– dále jen „smlouva“ je neplatná.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že podle § 80 písm. c)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se lze návrhem na zahájení
řízení domáhat, aby soud rozhodl o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či
není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V projednávané věci R. J. Č., s. r.
o. (dále jen „společnost) tvrdí, že určovací žaloba nemůže plnit svou
preventivní funkci, neboť dalším sporům mezi účastníky nezabrání a ve vztahu k
rejstříkovému řízení nemá žádný význam. Zároveň ovšem sama poukazuje na účinky
zápisu do obchodního rejstříku. Podle § 29 odst. 1 obchodního zákoníku (dále
jen „obch. zák.“) proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku
nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá
skutečnosti. Dle § 29 odst. 2 obch. zák. skutečnosti zapsané do obchodního
rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže zapsaná
osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo dříve. Pakliže
navrhovatelka tvrdí, že je smlouva neplatná, přičemž dle současného zápisu v
obchodním rejstříku je společníkem společnost, jsou třetí osoby chráněny
publicitou zápisu v obchodním rejstříku. Přitom jedině určení platnosti,
respektive neplatnosti předmětné smlouvy může být podkladem pro změnu zápisu v
obchodním rejstříku. Odvolací soud tak přitakal závěru soudu prvního stupně v
tom, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení na straně navrhovatelky
existuje. Dále odvolací soud dovodil, že u navrhovatelky nepřichází v úvahu
určovací žaloba ohledně určení, že je majitelkou obchodního podílu.
Odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení § 143 odst. 2 občanského
zákoníku (dále jen „obč. zák.“) stane-li se jeden z manželů za trvání
manželství společníkem obchodní společnosti, nezakládá nabytí obchodního podílu
účast druhého manžela na této společnosti. Obchodní podíl však je součástí
společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). Dle § 145 odst. 2 obč.
zák. kromě obvyklé správy majetku náležejícího do společného jmění, kterou může
vykonat každý z manželů samostatně, v ostatních záležitostech je třeba souhlasu
obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. Náleží-li tedy obchodní podíl coby
majetková hodnota do společného jmění manželů, je zjevné, že se na režim tohoto
obchodního podílu, respektive majetkové hodnoty jako součásti společného jmění,
použije i ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. a že je tudíž nutný souhlas
druhého manžela s převodem obchodního podílu, kterýžto převod je úkonem nikoli
obvyklé správy majetku náležejícího do společného jmění. Tímto převodem
obchodního podílu totiž přechází také jeho majetková hodnota, respektive
majetkové vyjádření a majetková účast, jež je imanentní součástí obchodního
podílu, na nového majitele obchodního podílu, čímž je dotčen také druhý manžel,
byť není společníkem společnosti, o jejíž obchodní podíl jde.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“); namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadený rozsudek spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
K otázce existence naléhavého právního zájmu dovolatelka namítá, že odvolací
soud ji posoudil rozdílně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když dovodil,
že je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy v situaci, kdy
posouzení platnosti smlouvy nemůže objektivně odstranit právní nejistotu
účastníků sporu ohledně jejich vzájemných právních vztahů a kdy tedy nemůže
takové určení plnit svou preventivní funkci.
Zásadní právní význam spatřuje v posouzení, zda byla navrhovatelka oprávněna
domáhat se určení toho, že obchodní podíl v Českomoravské televizní, s. r. o.
náleží do společného jmění jejího a prvního žalovaného, tj. obecně zda je
manžel oprávněn domáhat se určení toho, že určitá věc právo náleží do
společného jmění, či nikoliv. Dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, dle něhož jestliže i
jen jeden z manželů nabude za trvání manželství a z prostředků patřících do
společného jmění obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím
získaný majetek ze zákona součástí společného jmění. Dovolatelka tak podrobuje
kritice závěr odvolacího soudu, že u navrhovatelky nepřichází v úvahu určovací
žaloba ohledně obchodního podílu, tedy na určení jeho „vlastnictví“ a považuje
tento závěr za nesprávný.
Rovněž tak považuje dovolatelka za nesprávný závěr odvolacího soudu, že jedině
určení platnosti, respektive neplatnosti smlouvy může být rozhodnou skutečností
pro změnu zápisu v obchodním rejstříku. Tím dle názoru dovolatelky odvolací
soud vyloučil jako podklad pro změnu zápisu v obchodním rejstříku jakákoliv
jiná rozhodnutí soudu, včetně rozhodnutí o tom, komu náleží obchodní podíl ve
společnosti či o tom, kdo je společníkem společnosti, a to paradoxně za
situace, kdy je do obchodního rejstříku zapisována nikoliv samotná smlouva o
převodu obchodního podílu, ale společník společnosti s ručením omezeným.
Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné)
v řešení otázky, zda může mít manželka společníka společnosti s ručením
omezeným, který má obchodní podíl ve společném jmění manželů, naléhavý právní
zájem na určení že je její manžel společníkem této společnosti.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, odvolací soud dovozuje svůj závěr o
naléhavém právním zájmu žalobkyně na požadovaném určení, mimo jiné z toho, že u
ní nepřichází v úvahu určovací žaloba, že je (spolu)majitelkou obchodního
podílu. Takový závěr však k prokázání naléhavého právního zájmu žalobkyně na
požadovaném určení nepostačuje.
Již v rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že nabude-li i jen jeden z manželů za trvání
manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve
společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového
podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů.
Může-li být obchodní podíl ve společném jmění manželů bez ohledu na to, že
společníkem ve společnosti s ručením omezeným je jen jeden z nich, není pochyb
o tom, že se manžel, který společníkem není, může, za situace, kdy je do
obchodního rejstříku zapsán jako majitel obchodního podílu někdo jiný, než
osoba, se kterou má obchodní podíl ve společném jmění, domáhat určení, že tato
osoba (její manžel) je společníkem společnosti s ručením omezeným. Opačný závěr
by znamenal omezení ochrany majetkového práva manžela, který není společníkem,
k obchodnímu podílu.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2001, jestliže právní otázka (platnost
smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k
existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení
této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva
nebo právního vztahu [ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. – viz též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v
časopise Soudní rozhledy č. 5/1996]. Nelze totiž přehlédnout, že v době od
uzavření smlouvy do podání žaloby mohlo dojít k nabytí vlastnictví žalovaným na
základě jiné skutečnosti, a rozhodnutí o neplatnosti smlouvy by nemělo
praktické důsledky. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvodu se odchýlit ani
v projednávané věci. Přitom jako předběžné otázky v řízení o určení, že je
manžel, který má obchodní podíl ve společném jmění, společníkem společnosti s
ručením omezeným, bude soud posuzovat, zda byl obchodní podíl v okamžiku
uzavření smlouvy o jeho převodu ve společném jmění manželů a zda se tedy ten z
manželů, který společníkem není, může dovolávat neplatnosti smlouvy o jeho
převodu.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g)
o. s. ř. se ve sporech o vztahy ze smluv, jimiž se převádí obchodní podíl,
rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i
když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za
středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.), aniž se zabýval
posouzením ostatních předestřených otázek.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu