29 Cdo 675/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, PSČ 602 00, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav "v likvidaci", se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, PSČ 671 72, identifikační číslo 26 30 40 31, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, PSČ 251 01, o zaplacení 35.971,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 528/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2009, č. j. 17 Co 213/2005-144, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.386,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 23. března 2005, č. j. 4 C 528/2004-42, uložil žalovanému zaplatit žalobci 35.971,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. října 2009, č. j. 17 Co 213/2005-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“); uplatňuje přitom dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné
(srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přestože spor o vypořádání majetkového podílu z transformace není věcí obchodní, neboť se nejedná o spor z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem ve smyslu § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 518/2004, jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), z ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné není. Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích, v němž odvolací soud uvedl, za splnění jakých předpokladů lze proti jeho rozhodnutí podat dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, a § 16 odst. 2 vyhlášky činí sazba odměny 6.710,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.355,- Kč, jelikož zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 731,- Kč
(§ 137 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 4.386,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu