29 Cdo 697/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ F. M., , a b/ Ing. L. M., zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kostrhunem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Zborovská 1760/3, PSČ 430 01, proti žalovanému Ing. Z. V., zastoupenému JUDr. Annou Burdovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 657/7, PSČ 186 00, o zaplacení částky 165 000 Kč s příslušenstvím a částky 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 22 C 7/2007, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2011, č. j. 14 Co 108/2011-97, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (F. M.) a žalobkyně (Ing. L. M.) se domáhali vůči žalovanému (Ing. Z. V.) zaplacení částky 165 000 Kč (žalobce) a 30 000 Kč (žalobkyně) [vše se specifikovaným úrokem z prodlení] z titulu náhrady škody, kterou jim žalovaný měl způsobit porušením povinností ve funkci správce konkursní podstaty úpadce ARET – LP – CZ s. r. o.
Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 22 C 7/2007-74, Okresní soud v Chomutově zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky 165 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 30
000 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III. a IV. výroku).
K odvolání obou žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jež měli za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňovali dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhovali, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle § 103 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle § 107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1 věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2).
Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první). Dovolací řízení bylo zahájeno dne 25. srpna 2011. V jeho průběhu (dne 15. září 2013) žalobce zemřel. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. června 2016, č. j. 35 D 1005/2013-465, které nabylo právní moci dne 8. července 2016, byla nařízena likvidace dědictví podle § 175t o. s. ř. Protože žalobce zemřel a nemá procesní nástupce ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání podle § 243c odst. 1 a § 107 odst. 5 věty první o.
s. ř. zastavil. Dovolání žalobkyně proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil bod I. výroku soudu prvního stupně je subjektivně nepřípustné, neboť v této části odvolací soud rozhodl o nároku žalobce a žalobkyně není k podání opravného prostředku oprávněna. Nejvyšší soud proto v této části dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech III.
a IV. výroku, a dále proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, je pak dovolání žalobkyně objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně, v části, kterou dovolatelka napadá část prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterou byl potvrzen bod II.
výroku rozsudku soudu prvního stupně, může být dovolání přípustné pouze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. (o případ uvedený v § 238 až 239 o. s. ř. nejde). Vzhledem k tomu, že předmětem této části výroku byl žalobkyní uplatňovaný nárok na náhradu škody, způsobené žalovaným jako správcem konkursní podstaty porušením jeho povinností, v celkové výši 30 000 Kč s příslušenstvím, brání přípustnosti dovolání hodnotové omezení sporu (srov. § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nejvyšší soud tak dovolání žalobkyně v těchto částech odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.
s. ř. jako objektivně nepřípustné. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným se opírá o § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když řízení o dovolání bylo zastaveno a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným vychází z § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu