29 Cdo 81/2000

29 Cdo 81/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny,

CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Jana

Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně: S., a.s., zast.

advokátem, proti žalované: L. T., spol. s r.o., zast. advokátkou, o

1,670.923,90 Kč s přísl., vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp.

zn. 22 Cm 218/97, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze

dne 19. dubna 1999 čj. 8 Cmo 667/98 - 44, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 1999 čj. 8 Cmo 667/98 -

44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným

rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně - Krajského obchodního soudu v

Praze ze dne 14. 7. 1998, čj. 22 Cm 218/97 - 19 se mění tak, že žalovaná je

povinna zaplatit žalobkyni částku 1,670.923,90 Kč do tří dnů od právní moci

rozsudku a rozhodl současně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu

nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1,670.923,90 Kč jako

doplatku kupní ceny zboží podle kupní smlouvy č. 94069 ze dne 4. 3. 1994, a to

s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že zboží, jehož zaplacení se domáhá,

dodala.

K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, opakoval

dokazování „obchodní smlouvou\" z 5. 1. 1993 ve znění dodatku a listinami,

které měly svědčit o uzavření smlouvy, příslušnými čtyřmi fakturami a dodacími

listy, jakož i listinami „průjezd vrátnicí\" a „propustky\". Dokazování doplnil

listinou z 28. 6. 1994 zaslanou žalovanou žalobkyni, dokladem z 29. 3. 1994 o

„propuštění\" kamionu, v němž měla být expedována jedna z tvrzených čtyř

dodávek a částí vyšetřovacího spisu Policie České republiky, Krajského úřadu

vyšetřování Středočeského kraje.

Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání

je důvodné a výrok ve věci samé změnil tak, že žalobě vyhověl. Konstatoval, že

pro žalobkyní uplatněný nárok, aby byl úspěšný, je nutno splnit jednak

předpoklad existence kupní smlouvy, jednak předpoklad vzniku práva na zaplacení

ceny zboží.

Pokud jde o první předpoklad, odvolací soud zjistil, že mezi žalobkyní jako

prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva č. 994069 ze

dne 4. 3. 1994, ve znění dodatku 94069 z téhož dne. Žalovaná smlouvu uzavřela

pod svým tehdejším obchodním jménem S. T., s. r. o. Předmětem kupní smlouvy

byly čtyři postupné dílčí dodávky PVC NERALIT v celkovém množství 100.000 kg v

březnu 1994, a to s termíny expedice 18. 3., 24. 3., 25. 3. a 30. 3. 1994.

Pokud jde o cenu, dohodli se účastníci na znění „Kupní cena: FRF 3,45/1 kg\" a

„Fakturujte průběžně podle platného pondělního kurzu\". Odvolací soud došel k

závěru, že takto se účastníci dohodli na způsobu dodatečného určení ceny tak,

že cena bude určena v korunách v návaznosti na platný devizový kurs FRF. Dohodu

o kursu vyložil odvolací soud podle § 266 obch. zák. s ohledem na tvrzení

žalobkyně, že „pondělním\" kursem byl míněn kurs vyhlašovaný Č. n. b. - devizy

střed - v pondělí, které předcházelo jednotlivým dodávkám, tak, že bylo mezi

účastníky dohodnuto, že cena jednotlivých dílčích dodávek má odpovídat přepočtu

FRF 3,45 za 1 kg předmětu plnění podle platného kursu devizy - střed

vyhlašovaného Č. n. b. v pondělí předcházejícího expedici dodávky. Kurs devizy

střed vyhlašovaný tehdy Č. n. b. byl oficiálním kursem. Pondělí předcházející

expedici jako rozhodný den vyplývá podle názoru odvolacího sodu z logiky věci a

z faktu, že tomu odpovídá i praxe v určení ceny mezi účastníky v jiných

případech. Moment expedice z výrobního závodu byl vzat za

rozhodující okamžik vzhledem k dohodě účastníků ve smlouvě „Splatnost faktury

do 30 dnů „od data expedice\", resp. „+ 7 dní bank. operace\" v návaznosti na

smluvní ujednání „zboží je určeno pro fu E. Ch. Int., P.\". Odvolací soud

vyložil tuto dohodu jako dohodu o okamžiku vzniku práva na zaplacení kupní

ceny. Tento moment byl tedy v souladu s ust. § 450 odst. 1 obch. zák. dohodnut

tak, že právo vzniklo žalobkyni v momentu expedice zboží ve prospěch

zahraničního zákazníka, event. přímo žalované. Předmětná kupní smlouva,

vyhotovená jako návrh žalobkyní a bez výhrad potvrzená žalovanou, obsahuje

podstatné části kupní smlouvy, stanovené v § 409 obch. zák. a proto „platně

vznikla\". Na platnosti této smlouvy nic nezměnila existence smlouvy ze dne 5.

1. 1993 ve znění jejího dodatku ze dne 1. 2. 1993, uzavřené mezi účastníky,

označená jako „Obchodní smlouva\". Jde totiž o smlouvu, jejímž

obsahem jsou shodná prohlášení účastníků o jejich budoucí spolupráci s

některými podrobnostmi. Nejde ani o smlouvu o smlouvě budoucí, ale i kdyby tomu

tak bylo, a předmětná kupní smlouva s ní nebyla v souladu, nic by to na její

platnosti nezměnilo.

Pokud jde o vznik práva na zaplacení kupní ceny se zřetelem na dohodu o

okamžiku vzniku tohoto práva odvolací soud dovodil, že i když v řízení nebylo

přímými důkazy osvědčeno, že zboží bylo expedováno zahraničnímu zákazníkovi,

event. žalované, bylo nepřímými důkazy prokázáno, že zahraniční zákazník

veškeré fakturované zboží obdržel a žalované i zaplatil. Těmito důkazy byly

záznamy o odjezdech kamionů do F. podle „evidence odjezdů a příjezdů vozidel\"

do S., a.s., jejichž obsah korespondoval s propustkami zboží z výrobního závodu

žalobkyně a dále faktury za zboží vystavené žalovanou pro zahraničního

zákazníka, v nichž jsou uvedeny SPZ kamionů shodné s SPZ zachycenými v prvních

dvou druzích dokladů, potvrzené žalovanou s tím, že platby obdržela, jakož i

zjištění obsažená ve výše zmíněném vyšetřovacím spise Policie České republiky,

podle nichž žalovaná zboží prodala do zahraničí a odtud jí byla cena uhrazena.

Odvolací soud vzal v úvahu i dopis žalované z 28. 6. 1994, v němž informuje

žalobkyni, že ze smluvených 100.000 kg zboží bylo dodáno jen 88.800 kg a pro

poslední dodávku bude kamion zahraničního zákazníka přistaven 7. či 8. 7. 1994.

Odvolací soud proto dal za pravdu žalobkyni, že jí právo na zaplacení vzniklo a

právem vyfakturovala a uplatnila cenu zboží určenou přepočtem FRF podle kurzu

Č. n. b. devizy nákup (kurs nižší než devizy střed) a tudíž je žaloba oprávněná.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání v plném rozsahu výroku rozsudku

z důvodu uvedeného v ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.

Dovolatelka popisuje skutková zjištění a právní hodnocení, vyplývající z

rozsudku soudu prvního stupně, a uvádí, že žalobkyně neprokázala dodání

předmětného zboží příslušnými doklady, když předložila jen nepotvrzené faktury

a nepotvrzené dodací listy, jakož i fotokopie evidence příjezdů a odjezdů

vozidel.

K dokladům předloženým žalobkyní v odvolacím řízení žalovaná zvláště namítá, že

datum podpisu listiny označené jako kupní smlouva č. 994069, tj. 4. 3. 1994, je

shodné jako datum podpisu listiny označené jako dodatek ze dne 4. 3. 1994, tj.

94069, ke kupní smlouvě ze dne 4. 3. 1994. Z toho podle názoru žalované

vyplývá, že pokud je v listině označené jako dodatek č. 94069 ze dne 4. 3.

1994, ke smlouvě ze dne 4. 3. 1994 (tedy z téhož dne) uvedeno, že „... zákazník

nebyl spokojen s kvalitou zboží a požaduje dodat zbytek zboží z výše uvedeného

kontraktu N. 652 - pytle\", musela by být dodávka předmětného zboží PVC N. 702

- sila uskutečněna ve stejný den - dne 4. 3. 1994. To ovšem není v souladu s

tvrzením žalobkyně, která „dokládá\" nepotvrzenými dodacími listy, že k

expedici zboží došlo ve dnech 29. 3., 16. 6., 20. 6. a 8. 7. 1994, to znamená,

že dne 4. 3. 1994 nemohl být uzavřen dodatek kupní smlouvy uzavřené téhož dne,

ve kterém byly již zmíněné dodávky dle této smlouvy uskutečněny. Tento důkaz je

tudíž předložen soudu účelově anebo se jedná o zmatečný doklad

žalobkyně.

Pokud žalobkyně odkazuje na spis Policie České republiky - Krajského úřadu

vyšetřování Středočeského kraje (ČVS: KVV 28/20/96) údajně obsahujícího

„tabulku č. 1 - faktury S. T. s. r. o. konečnému odběrateli\" a „tabulku č. 2 -

platby od odběratele na účet S. T. s. r. o., platby S. T. spol. s r.o. S.,

a.s.\", žalovaná se proti tomuto dokazování ohrazuje, neboť „tabulky\"

nejsou opatřeny razítkem a podpisem vyhotovitele a nejsou důkazem o dodání

zboží, když byly předloženy ve věci trestního oznámení žalobkyně na jednatele

žalovaného J. R. Jedná se zřejmě o podkladový materiál vztahující

se k šetření v trestní věci čj. KVV - 28/201/96, jež ovšem byla Policií České

republiky - Krajským úřadem vyšetřování Středočeského krajek odložena, neboť

nebylo prokázáno spáchání trestného činu či přestupku. Žalovaná v průběhu

řízení několikrát upozorňovala na to, že žalobkyně neobjasnila, jak získala

přístup k tomuto vyšetřovacímu spisu a tuto skutečnost odmítla vysvětlit.

Rozsudkem Nejvyššího soudu z 21. 10. 1998 sp. zn. 21 Cdo 1009/98 bylo

judikováno, že „navrhne-li účastník občanského soudního řízení k prokázání

svých tvrzení důkaz, který byl pořízen nebo účastníkem opatřen v rozporu s

obecně závaznými právními předpisy a jehož pořízením nebo opatřením došlo k

porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako

nepřípustný neprovede\". V rozporu s tímto judikátem se odvolací soud uvedenou

námitkou v daném případě nezabýval.

Žalovaná resumuje, že žalobkyně v odvolacím řízení neprokázala uzavření platné

kupní smlouvy s žalovanou a řádné dodání zboží včetně převodu vlastnického

práva ke zboží na kupujícího.

Žalovaná dále namítá, že kupní smlouva nevznikla, protože postrádá esenciální

náležitost, a to buď ujednání o ceně nebo o způsobu, jakým bude cena

vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje

(ust. § 2 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách). Podmínka dostatečného

určení ceny nebyla splněna.

Žalobkyně v řízení tvrdila, že fakturace měla být provedena podle platného

pondělního kurzu, přičemž kurzem pro přepočítání kupní ceny z FRF na Kč měl být

kurz ČNB devizy střed, avšak podle tvrzení žalobkyně bylo později fakturováno

na základě jiného kurzu ČNB, a to devizy nákup. S tím se ztotožnil i odvolací

soud, avšak pouze na základě předloženého kurzovního lístku k jednomu

rozhodnému dni, k 28. 3. 1999. Podle faktury žalobkyně č. 41054268, předložené

žalobkyní jako jeden z důkazů, bylo dne 29. 3. 1994 (datum uskutečněného

plnění) dodáno 25.500 kg PVC N., cena za 1.000 kg měla činit 17.622,60 Kč, za

celou dodávku měla cena činit 449.376,30 Kč, včetně 23% DPH celkem 557.732,90

Kč. V tomto jediném případě byl žalobkyní proveden přepočet podle kurzu ČNB

devizy nákup, platného v pondělí předcházející předmětné dodávce, tj. k 28. 3.

1994, který činil 5,108 Kč/1 FRF. Pouhým přepočtem cen uvedených ve třech

zbývajících fakturách č. 41055165, 41055201 a 41055381, je i při zjištění

příslušných pondělních kurzů ČNB devizy střed a devizy nákup jisté, že ceny

uvedené žalobkyní v těchto třech fakturách od těchto kurzů odvozeny jednoznačně

nejsou. Z toho, že částka stanovená žalobkyní ve všech těchto fakturách jako

cena za 1kg PVC N. ve výši přesně 17,00 Kč a že dodávky dle tvrzení žalobkyně

měly být uskutečněny ve třech různých týdnech, nepochybně vyplývá, že způsob

přepočtu byl jednostranně určen žalobkyní, neboť si lze jen obtížně představit,

že ve třech různých týdnech by pondělní kurz francouzského franku vůči české

koruně byl naprosto stejný.

Dovolatelka dovozuje, že pokud odvolací soud došel k závěru, že

formulací „fakturujte průběžně dle platného pondělního kurzu\" bylo dohodnuto,

že jednotlivé dílčí dodávky mají být fakturovány v přepočtu FRF 3,45 za 1kg

podle platného kurzu ČNB devizy střed vyhlášeného ČNB v pondělí předcházející

expedici dodávky, nemá tento názor žádnou oporu v provedeném dokazování, neboť

částka přepočtu FRF na Kč se neodvíjela od žádného kurzu ČNB, nýbrž byla

jednostranně určena žalobkyní. V soudním spise se nalézá jen kurzovní lístek

ČNB ze dne 28. 3. 1994, použitý účelově, týkající se přepočtu jen první faktury

č. 41054268, tedy pro jediný případ, kdy vyúčtovaná částka odpovídala přepočtu

kurz ČNB devizy nákup. Podle tohoto jediného kurzovního lístku si učinil názor

i odvolací soud. Žalobkyně však musela vědět, že ostatní kurzovní lístky s

kurzem ČNB pro FRF neodpovídají předloženým fakturám. To mohlo být důvodem,

proč ostatní kurzovní lístky v soudním spise nejsou doloženy.

Podle názoru dovolatele sám odvolací soud uvádí, že dohoda o rozhodném

kurzu pro přepočet FRF není jasná a určitá, když používá výkladu, aby určil

kurz pro rozhodný den, tj. co je míněno pondělním kurzem. To již není výklad,

ale doplnění ujednání. Pokud sama žalobkyně uváděla, že měla na výběr, jaký

kurz zvolí, nebyl způsob určení ceny dostatečně dohodnut.

Dovolatelka zdůrazňuje, že výkladem nelze nahradit chybějící podstatnou

náležitost smlouvy - cenu nebo způsob jejího určení. Pro závěr, že smlouva

vznikla, nestačí argument logikou věci. Jestliže vznik smlouvy, zejména

dostatečný způsob stanovení ceny, není podpořen žádným z předložených důkazů,

nemá závěr o vzniku smlouvy oporu v provedeném dokazování.

Dovolatelka dále dovozuje, že ani druhý předpoklad pro nárok žalobkyně,

tj. právo na zaplacení ceny, nebyl prokázán, neboť žalobkyně nepředložila

důkazy o dodání zboží. Není přece možné, aby nedošlo k potvrzení o předání a

převzetí zboží u dodávek prostřednictvím prvního veřejného dopravce. Důkazy

předložené soudu žalobkyní (např. evidence průjezdu vozidel, vyšetřovací spis

Policie), neprokazují dodání zboží a proto i zde závěr odvolacího soudu nemá

oporu v provedeném dokazování.

Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený

rozsudek zrušil v plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení

a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání rekapituluje, jak se případ vyvíjel

od uzavření kupní smlouvy přes dodací listy k jednotlivým dodávkám až po

fakturaci žalobkyně vůči žalované a poté žalované vůči konečnému odběrateli.

Uvádí zejména, že ve vztahu mezi účastníky řízení bylo zboží dodáno předáním

prvnímu veřejnému dopravci k přepravě, přičemž právo na zaplacení vzniklo

vyskladněním zboží z výrobního závodu žalobkyně. Žalovaná následně vystavila

faktury na konečného odběratele - společnost E., Ch. Int., P.

Žalobkyně zdůrazňuje, že předmětné zboží bylo uvedeným konečným

odběratelem žalované řádně a zcela zaplaceno, jak sama žalovaná vyznačila přímo

na stejnopisu faktur č. 0546, 0547, 0548 a 0850, vystavených na konečného

odběratele. Zaplacení těchto faktur konečným odběratelem žalované bylo

prověřováno a posléze potvrzeno v rámci šetření Policie ČR, Krajského úřadu

vyšetřování Středočeského kraje pod čj. KVV 28/20 (ČVS KVV 28/201/96). Odvolací

soud správně zjistil, že v těchto fakturách vystavených žalovanou konečnému

odběrateli je vždy uvedeno číslo kupní smlouvy stejné jako v dodacích listech a

fakturách, vystavených žalobkyní žalované, dále identické množství a druh

zboží, shodné datum expedice resp. uskutečnění daňového plnění, identické

označení dopravního prostředku - SPZ kamionu, který zboží naložil v sídle

žalobkyně a dovezl až konečnému odběrateli do F. Jako další z důkazů

předložila žalobkyně i výpisy z knihy příjezdů a odjezdů do S. a

propustky branou s příjezdem a odjezdem kamionů. Označení těchto kamionů,

jejich SPZ a den odjezdu z výrobního závodu žalobkyně jsou opět zcela

shodné s označením na shora uvedených listinách. Odvolací soud proto

správně dospěl k závěru, že žalobkyně řádným dodáním zboží převedla vlastnické

právo k němu na žalovanou, splnila závazek z kupní smlouvy a žalovaná je

povinna jí zaplatit sjednanou kupní cenu.

Odvolací soud se také podle názoru žalobkyně správně vypořádal s

námitkou, že kupní smlouva nevznikla pro nedostatek náležitosti kupní ceny

resp. způsobu určení kupní ceny. V kupní smlouvě byla uzavřena dohoda o

způsobu dodatečného určení ceny v návaznosti na platný devizový kurz FRF

přepočtem částky v zahraniční měně na množstevní jednotku zboží na měnu

tuzemskou, a to dle devizového kurzu ČNB platného v první den kalendářního

týdne, v němž byla expedice zboží provedena. Žalobkyně zdůrazňuje, že návrh

kupní smlouvy s namítaným způsobem určení ceny přitom předložila právě

žalovaná a proto by jí dohoda vzhledem k ust. § 266 obch. zák. měla být

srozumitelná a určitá. Žalobkyně navrhla předložit k důkazu i další obdobné

kupní smlouvy s identickou dohodou o ceně, již se žalovanou uzavřené. Žalovaná

ostatně předmětné kupní ceny žalobkyni částečně uhradila, a to částečným

zaplacení faktury č. 41055165 dne 17. 1. 1997 a faktury č. 41055201 dne 26. 8.

1997. Tvrzení žalované jsou tudíž účelová s cílem oddálit zaplacení (doplacení)

kupní ceny.

Pokud jde o námitku žalované ohledně dodatku ke kupní smlouvě,

žalobkyně zdůrazňuje, že návrh tohoto dodatku stejně jako návrh kupní smlouvy

předložila žalobkyni k podpisu žalovaná. V souladu s dodatkem bylo pak na

rozdíl od původního označení zboží dodáno zboží N. 652 - pytle resp. 682 -

pytle.

Zpochybňuje-li žalovaná důkaz vyšetřovacím spisem Policie ČR, Krajského

úřadu, obsahujícím dokumenty vypracované vyšetřovatelem na základě sdělení

Interpolu a příslušné banky o uskutečnění dodávek a jejich následném zaplacení

ze strany konečného odběratele na účet žalované, pak pravost tohoto důkazu

byla odvolacím soudem prověřena při soudním jednání dne 19. 4. 1999 srovnáním

fotokopií s originálem. Současně žalobkyně prokázala soudu řádný způsob nabytí

tohoto vyšetřovacího spisu přímo od vyšetřovatele mjr. Němoty podle předávacího

dopisu z 4. 2. a 11. 9. 1998. Odvolací soud i tento listinný důkaz správně

hodnotil podle ust. § 132 o. s. ř.

Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované v celém rozsahu

zamítl a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalované

splňuje zákonem stanovené náležitosti (bylo podle § 240 odst. 1 o. s. ř. podáno

oprávněnou osobou ve stanovené lhůtě a podle § 241 odst. 1 a 2

má patřičné obsahové náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem, jímž

bylo dovolání též sepsáno), konstatoval, že dovolání je přípustné podle ust. §

238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn

rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Žalovaná se dovolává důvodu dovolání podle ust. § 241 odst. 3 písm. c)

o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá

v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Uplatněný dovolací důvod vztahuje dovolatelka na obě zásadní otázky,

jimiž se odvolací soud zabýval a z jejichž řešení napadené

rozhodnutí vychází.

K otázce skutkového zjištění, že ve vztahu mezi účastníky došlo k

uskutečnění sporných dodávek zboží a tudíž ke vzniku práva na jejich zaplacení,

se dovolací soud s námitkami dovolatelky neztotožňuje. V řízení

před oběma soudy bylo předloženými důkazy zcela jednoznačně prokázáno, že

předmětné dodávky N. realizovány byly, a to „traťovým\" způsobem přímo

zahraničnímu odběrateli. Žalovaná ani nepopřela, že jí zahraniční zákazník jako

její smluvní partner za vyfakturované dodávky zaplatil. Tato skutečnost byla

kromě jiného prokázána též zjištěními Policie ČR ve vyšetřovacím spise na

základě vyšetřování ve vztahu k žalované i k zahraničnímu odběrateli ve F.

Žalovaná nemůže namítat, že vyšetřovací spis byl použit k důkazu v občanském

soudním řízení neoprávněně, neboť nebyl získán nelegálním způsobem, resp.

způsobem porušujícím právní předpisy. O skutkovém zjištění, že předmětné

dodávky byly uskutečněny, nelze proto dovodit, že nemá oporu v provedeném

dokazování. Naopak, ze všech provedených důkazů, včetně listinných důkazů ve

sféře žalované (zejména faktury a platební doklady), se podává, že došlo ke

splnění dodávek ve vztazích mezi žalobkyní a žalovanou a mezi žalovanou a

zahraničním odběratelem.

Jinak je tomu však v poměru k druhé zásadní otázce, která je zčásti

otázkou skutkovou a zčásti právní, a to zda došlo mezi účastníky k dohodě o

způsobu určení ceny a tudíž ke vzniku kupní smlouvy. I když i v této

souvislosti dovolatelka uplatňuje výslovně jen důvod dovolání podle § 241 odst.

3 písm. c) a nikoliv též písm. d) cit. ustanovení o. s. ř., lze z

kontextu dovolání vyvodit, že je namítáno též nesprávné právní posouzení vzniku

smlouvy.

Dovolatelka správně zdůrazňuje, že dohoda o kupní ceně je podstatnou

částí kupní smlouvy. Dovolací soud odkazuje na základní ustanovení v § 409

obch. zák., zvláště v odstavci 2 tohoto ustanovení, že ve smlouvě

musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího

dodatečného určení.

Tomuto ustanovení předmětná kupní smlouva ze dne 4. 3. 1994

nekoresponduje, neboť „platný pondělní kurz\" nepředstavuje dostatečně určitou

dohodu o způsobu určení ceny, určovala-li v té době Č. n. b. kurz FRF trojím

způsobem „devizy - nákup\", „devizy - prodej\" nebo „devizy střed\", přičemž

žádný z těchto způsobů ve smlouvě použit nebyl.

Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci dohodli kurz „devizy - střed

\", který byl oficiálním kurzem, od něhož se odvíjely kurzy ostatních bank,

vyšel však nicméně ze zjištění, že žalobkyně fakturovala cenu za použití kurzu

nižšího „devizy - nákup\", kteroužto cenu pak žalobkyni přiznal . Kromě toho je

závažnou námitka dovolatelky, že odvolací soud zkoumal takto určení ceny jen v

jednom z posuzovaných čtyř případů a že v ostatních případech byla

vyfakturovaná cena vždy stejná, bez ohledu na kolísající kurz, který zjevně

nemohl být stejný ve třech různých týdnech. Dohoda o způsobu určení ceny podle

kurzu FRF tudíž nesplňovala požadavek určitosti jako předpoklad vzniku kupní

smlouvy a tento nedostatek určení ceny nelze nahradit výkladem podle ust. § 266

obch. zák., jak učinil odvolací soud. Odvolací soud tedy v tomto směru věc

nesprávně právně posoudil (ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.).

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc

vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust. § 243b odst. 1 věta za

středníkem a odstavec 2 věta první cit. ustanovení o. s. ř.).

K odložení vykonatelnosti podle § 243 o. s. ř. dovolací soud

nepřistoupil, když v době dovolacího řízení výkon rozhodnutí aktuálně nehrozil.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová