29 Cdo 821/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce T. , spol. s. r.
o., zastoupeného advokátkou , proti žalované J.Š. , o zaplacení částky
104.136,10,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn.
6 C 312/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.
června 1999, čj. 29 Co 210/99 - 91 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 5.10.1998 c.j. 6 C 312/98 - 74 ve výroku
I. zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 263,10 Kč a ve výroku II. zamítl
návrh žalobce, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 103 873,-
Kč.
Krajský soud v Praze jako odvolací soud předmětný rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a návrhu na připuštění dovolání nevyhověl.
Odvolací soud uvedl, že se žalobce domáhá zaplacení částky 103.873,- Kč na
žalované, jako člence sdružení O.Š. + Š. proto, že žalovaná podepsala smlouvu
se závazkem, že kupující zaplatí žalobci 0,05 z fakturované ceny zboží za každý
den prodlení. Předmětná částka je součtem smluvních pokut za pozdně uhrazené
faktury, a to č. 940154 splatné dne 15.2.1994, zaplacené dne 4.3.1994 na částku
11 952,-Kč, č. 40376 splatné dne 24.2.1994, zaplacené dne 14.3.1994 na částku
12 672,-Kč, č. 943022 splatné dne 3.6.1994, zaplacené dne 7.7.1994 na částku 12
288,-Kč, č. 945014 splatné dne 2.9.1994, zaplacené dne 18.11.1994 na částku 13
134,-Kč, č. 945221 splatné dne 19.9.1994, zaplacené dne 20.10.1994 na částku 7
002,-Kč. Výše částky 263,10,-Kč je odvozena od pozdně zaplacených faktur č.
943073 a č. 943913, u kterých se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve
výši 18 % ročně.
Odvolací soud dále dovodil, že žalobce do článku IV. smlouvy ze dne 21.10.1993
prosadil právo vybrat si z platebních podmínek pro něj momentálně
nejvýhodnějších a v článku V. téže smlouvy si je pojistil smluvní pokutou
krajně nepřiměřenou cenám dodávaného zboží i výši škody, pokud by přicházela v
úvahu. V článku IV. odstavci 6 předmětné smlouvy si žalobce vyhrazuje právo bud
požadovat cenu zboží při jeho dodávce, nebo úhradu faktury se splatností
zpravidla do 14 dní, nejméně však do týdne, nebo sám měnit předešlý způsob
placení cen odebraného zboží, popřípadě sám určovat novou dobu splatnosti či
nový způsob uhrazení kupní ceny. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,05 z
fakturované ceny zboží za každý den prodlení, není podle odvolacího soudu
neplatné, ale podle ust. § 265 zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění,
obchodního zákoníku (dále jen "obch.z.") nepožívá právní ochrany. Návrhu na
připuštění dovolání soud nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje
v tom, že odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání, které bylo
učiněno před vyhlášením potvrzujícího rozsudku a napadené rozhodnutí má podle
dovolatele po právní stránce zásadní význam. Dovolatel poukázal nesprávně na
ust. § 239 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního
rádu (dále jen "o. s. ř."), avšak z jeho formulace vyplývá, že přípustnost
chtěl uplatnit správně podle ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel podal své
dovolání pro důvod uvedený v ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když
rozsudek odvolacího soudu podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že pokud byla smluvní pokuta sjednána
platně, avšak jednalo se o pokutu nepřiměřenou, bylo na místě, aby v takovém
případě soud užil svého moderačního práva ve smyslu ust. § 301 obch.z. Odvolací
soud se mýlí, pokud dospívá k závěru, že v článku IV. bylo sjednáno placení a
fakturace čtyřmi způsoby tak, aby žalobce měl možnost výběru nejvýhodnějších
platebních podmínek. Z tohoto ustanovení vyplývá, že si žalobce vyhradil právo
fakturovat pouze první tři expedice zboží v hotovosti formou dobírky, nebo
platbou příslušné finanční částky při předání zboží kupujícímu. Při dalším
běžném obchodním styku, tedy od čtvrté expedice zboží, byl kupující povinen
zaplatit kupní cenu podle splatnosti uvedené na faktuře, která zpravidla činí
14 kalendářních dnů, nejméně však jeden týden. Pokud žalobce nevyužil pro první
tři expedice platbu za zboží v hotovosti, byla kupní cena splatná podle údajů
uvedených na faktuře, nejméně jeden týden, zpravidla 14 kalendářních dnů. Je
potom nepochybné, že v případě kupujícího, který si vyhradí právo při
nezaplacení faktury v termínu splatnosti vrátit se ke způsobu placení kupní
ceny v hotovosti, nejedná se v žádném případě o zneužívání práva či právo
výběru z platebních podmínek pro prodávajícího nejvýhodnějších, neboť je
zřejmé, že v okamžiku kdy kupující nezaplatí předchozí dodávku, muže se
prodávající rozhodnout, zda další dodávku žalovanému předá spolu s fakturou,
nebo zda bude vyžadovat zaplatit tuto dodávku v hotovosti, když předchozí
dodávka ještě nebyla zaplacena. Takovéto ujednání není v rozporu se zásadami
poctivého obchodního styku. Vedle toho soudy obou stupňů s ohledem na
rozhodnutí č. 8/1995 Nb. měly přihlédnout především k výši ceny, jejíž
zaplacení bylo smluvní pokutou zajištěno. Zajišťovaná kupní cena představovala
výši 57.038,-Kč a nárok na zaplacení smluvní pokuty minimálně v této výši je
podle dovolatele oprávněný. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů "nesprávně
zhodnotily a užily ust. § 265 obch.z." a napadený rozsudek odvolacího soudu tak
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhuje dovolatel napadený
rozsudek odvolacího soudu a zároveň rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc
vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudku,
kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde
není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v
dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Dovolání je
rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku
rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po
právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Žádný z těchto
důvodů přípustnosti není v daném případě naplněn.
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu
účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před
vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem
přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání muže být podle
cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné
otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění,
přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního
významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní
normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové
podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a
povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní
předpis a zda byl také správně vyložen.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen
tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané
věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové
právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebyla určující). Rozhodnutí
odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska
rozhodovací činnosti soudu vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné
povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam
zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších
soudu (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudu) nebyla vyřešena nebo jejíž
výklad se v judikatuře těchto soudu dosud neustálil (vyšší soudy při svém
rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené
judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak,
než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudu [rozhodnutí odvolacího
soudu představuje v tomto směru odlišné ("nové") řešení této právní otázky].
V projednávané věci řešil odvolací soud právní otázku, zda dohodnutá smluvní
pokuta ve výši 0,05 z fakturované kupní ceny za každý den prodlení, je
nepřiměřeně vysoká a neodpovídá zvyklostem ani běžným ujednáním při obchodním
styku, a proto je možné použít ust. § 265 obch.z., neboť takovéto ujednání je v
rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá právní ochrany. Tuto
otázku odvolací soud řešil se zřetelem ke konkrétním okolnostem tohoto případu
a nelze proto dovodit, že její posouzení má obecný význam pro všechny obdobné
případy a není tudíž právní otázkou zásadního významu, přičemž odvolací soud se
při posuzování této otázky nijak neodchýlil od konstantní judikatury.
Dovolací soud nepovažuje rovněž otázku zda mel či neměl soud v tomto
konkrétním případě využít svého moderačního práva podle ust. § 301 obch.z. za
otázku zásadního právního významu. Podle tohoto ustanovení může soud snížit s
přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti nepřiměřeně vysokou
smluvní pokutu, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí
porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Moderační
oprávnění podle cit. ustanovení muže soud použít se zřetelem ke konkrétním
okolnostem daného případu a rovněž v tomto směru nelze dovodit, že použití či
nepoužití tohoto práva v předmětném případě je otázkou zásadního právního
významu obecně pro všechny případy tohoto druhu.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalované
však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této
procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, vety první (per
analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu
nákladu dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová