29 Cdo 822/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdenka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce České republiky - Okresního úřadu Jindřichův Hradec, Janderova
147/II proti žalovanému A.M. , o splnění závazku uzavřít kupní smlouvu, vedené
u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod spisovou značkou 4 C 34/99, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
10. srpna 1999 č.j. 8 Co 1390/99 - 58, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 19. 3.1999 č.j. 4 C 34/99 -
39 nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, podle níž
žalovaný prodává pozemek parc. č. 3521/73, ostatní plocha, staveniště, o výmeře
1240 m 2 v k.ú. J.H. za kupní cenu 192 200 Kč žalobci a rozhodl o náhradě
nákladu řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 1996
platně kupní smlouvu, účinnou od 22. 7. 1997 a platně byla dohodnuta i výhrada
zpětné koupe podle § 610 obč. zák. pro případ, že kupující /žalovaný/ nezahájí
do jednoho roku od účinnosti smlouvy výstavbu rodinného domku na prodaném
pozemku. Soud s poukazem na ust. § 36 odst. 1 obč. zák. dospěl k závěru, že v
daném případě výhrada zpětné koupě je vlastně podmínkou rozvazovací a s ohledem
na obranu žalovaného, že v zahájení výstavby mu bránilo stanovisko M.ú. J.H. k
územnímu plánu města, dovodil, že předmětná podmínka dohodnutá v kupní smlouvě
není podmínkou nemožnou, neboť žalovanému tehdy platný územní plán zásadním
způsobem nebránil v zahájení výstavby rodinného domku
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 8. 1999 č.j. 8 Co
1390/99 - 58 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh, aby byl
nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu a rozhodl o
náhradě nákladu řízení. Odvolací soud vyšel z úplně zjištěného skutkového stavu
soudem prvního stupně, dospěl však k jinému právnímu názoru, když zásadní
právní otázku spatřoval v posouzení důvodnosti žaloby z hlediska zvoleného
žalobního petitu. Soud dospěl k závěru, že ujednání práva zpětné koupe je
ustanovením § 607 odst. 1 obč. zák. omezeno pouze na movité věci, ale odhlédne
- li se od této skutečnosti, nepotřebuje uplatnění práva zpětné koupě projev
vůle povinné osoby, neboť využije-li prodávající práva zpětné koupe, musí
kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a
povinnosti, která mela druhá strana z původní kupní smlouvy (viz ust. § 608
odst. 2 obč. zák.). Žaloba na nahrazení projevu vůle nebyla tedy na místě a
nemůže být úspěšná, a to ani tehdy, pokud se v dané věci účastníci v kupní
smlouvě podle ust. § 610 obč. zák. dohodli na vedlejším ujednání, obsahující
rozvazovací podmínku, připouštející zánik právního vztahu založeného kupní
smlouvou, neboť jejím splněním ztrácí právní úkon ex nunc nastalé právní
účinky, nastoupilo by automaticky zpětné vlastnictví žalobce a nebyl by k tomu
ani v tomto případě potřebný žádný jiný právní úkon žalovaného.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že uplatněním práva zpětné
koupě nastupuje automaticky zpětné vlastnictví prodávajícího a není k tomu
potřebný jiný právní úkon kupujícího. Žalobce má za to, že žaloba na nahrazení
projevu vůle ve smyslu ust. § 161 odst. 3 o. s. ř. je na místě. Dovolatel z
uvedených důvodu tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) neboť bylo podáno
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změnen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o. s. ř.), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 1 o. s.
ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.
s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle ust. § 241
odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný
skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda z pohledu uplatněného dovolacího
důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. odvolací soud správně posoudil
ujednání v kupní smlouvě o výhradě zpětné koupe pro žalobce s odkazem na ust. §
610 obč. zák. za ujednání obsahující rozvazovací podmínku, připouštející zánik
právního vztahu založeného kupní smlouvou.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 610 odst. 1 obč. zák. mohou účastníci písemnou smlouvou
dohodnout i jiná vedlejší ujednání mající povahu výhrad a podmínek
připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. Podle odst. 2
tohoto ustanovení pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a
podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže
je prodávající v této lhůtě neuplatnil.
Uvedené ustanovení umožňuje účastníkům daného právního vztahu, aby si písemně
dohodli i jiná vedlejší ujednání, než občanským zákoníkem výslovně upravená v
ust. § 601 až 609, která mají povahu výhrad a podmínek směrujících k zániku
právního vztahu z kupní smlouvy (podmínek rozvazovacích), a to za předpokladu,
že toto vedlejší ujednání nebude v rozporu s kogentními ustanoveními zákona.
Práva z těchto vedlejších ujednání zaniknou, nebyla-li uplatněna do jednoho
roku od uzavření smlouvy (pokud nebylo dohodnuto nic jiného).
Podle ustanovení § 36 odst. 2 vety druhé o. s. ř. je podmínka rozvazovací,
jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Právní následky (účinky) právního úkonu mohou být učiněny závislými na
jakékoliv skutečnosti, o které subjekty právního úkonu v době jeho vzniku
nevědí, zda se vůbec splní, popř. kdy se splní, neboli na podmínce. Podmínka je
tak vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu,
tj. vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností, činí
závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu neznámá. Splněním
rozvazovací podmínky již nastalé právní účinky právního úkonu zaniknou a právní
úkon ztrácí ex nunc právní účinky.
Ustanovení § 610 odst. 1 obč. zák. o možnosti v kupní smlouvě dohodnout
vedlejší ujednání, mající povahu výhrad a podmínek připouštejících zánik
právního vztahu založeného kupní smlouvou, je v souvislosti s ustanovením § 610
odst. 2 obč. zák., které stanoví roční lhůtu běžící od uzavření kupní smlouvy,
po jejímž uplynutí takto ujednání zanikají, ustanovením speciálním ve vztahu k
obecným ustanovením o podmínkách, obsažených v § 36 obč. zák. Pojmovým znakem
rozvazovací podmínky ve smyslu § 36 obč. zák. mimo jiné je, že účinnost
právního úkonu činí závislou na nejisté skutečnosti, o níž v době jejího
sjednání nebylo účastníkům známo, zda a kdy nastane, popř. zda již nastala.
Nastane-li taková skutečnost, pak bez dalších právních úkonu účastníků nastanou
podmínkou předpokládané účinky, tedy zánik účinnosti této smlouvy. Uplatnění či
neuplatnění podmínky účastníkem smlouvy tím, že druhému účastníku smlouvy
sdělí, že podminovaná skutečnost nastala, tedy nemá vliv na již vzniklé právní
následky, tj. na zánik právních účinků smlouvy, jejíž součástí rozvazovací
podmínka byla. Z toho logicky vyplývá, že je-li ve smyslu § 610 obč. zák. k
zániku účinnosti kupní smlouvy třeba, aby prodávající rozvazovací podmínku
uplatnil v zákonem stanovené lhůtě, pak nejde o rozvazovací podmínku ve smyslu
§ 36 odst. 2 obč. zák. Vedlejším ujednání podle § 610 odst. 1 obč. zák. je
např. výhrada zpětného prodeje, výhrada zpětné koupě, výhrada lepšího kupce či
koupe na zkoušku. Všechny tyto případy vedlejších ujednání mají společné (pokud
ve smlouvě není stanoveno jinak), že jejich účinky jsou závislé na projevu vůle
účastníka kupní smlouvy, který musí být adresován druhému účastníku smlouvy a
který muže být učinen kdykoli po uzavření smlouvy. Tento projev vůle také lze
časově ohraničit ustanovením o prekluzi tak, jak to činí ustanovení § 610 odst.
2 obč. zák. /Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu CR ze dne 24. srpna 1999, 2 Cdon
756/97/. Ustanovení § 610 obč. zák. se tedy týká ujednání takových výhrad a
podmínek - míněno rozvazovacích, které způsobí zánik právního vztahu a jejichž
uplatnění je v dispozici smluvní strany a záleží na vůli této smluvní strany,
zda využije svého práva uplatnit výhradu či splnění dohodnuté podmínky nebo ne.
V daném případě žalobce ve stanovené lhůtě výhradu zpětné koupe mající povahu
rozvazovací podmínky u žalovaného uplatnil a podle ust. § 610 obč. zák. došlo k
zániku právního vztahu založeného kupní smlouvou ze dne 23. 9. 1996 uzavřenou
mezi účastníky. Odvolací soud tedy zaujal správný právní názor, že v daném
případě nebyl potřebný jiný právní úkon žalovaného.
Podle ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu
přihlédnout i k vadám uvedeným v § 237 o. s. ř. a k vadám řízení, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady se z obsahu
spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout ( §
243b odst. 1, veta před středníkem o. s. ř.).
Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není v dané věci naplněn,
dovoláním napadený rozsudek je správný, a proto muselo dovolání podle § 243b
odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v
návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému, podle obsahu spisu, v
řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by mel právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. prosince 2000
JUDr. Katerina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová