29 Cdo 857/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně O. a. s., zastoupeného JUDr. B. Ch., advokátem, proti žalovanému Mgr. T. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. L., a. s., o vyloučení výtěžku zpeněžení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 85/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2008, č. j. 9 Cmo 89/2008-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2007, č. j. 55 Cm 85/2004-117 (ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2008, č. j. 55 Cm 85/2004-138), kterým byla ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S. L., a. s., vyloučena částka 9,391.200,- Kč, představující výtěžek zpeněžení specifikovaného formovacího stroje, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel, uplatňující oba dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.
Výhradou, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně nedostatečně z hlediska zjištění podmínek vážících se k aplikaci § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), totiž dovolatel neuplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nýbrž (pomineme-li její skutkový charakter) napadá správnost závěru, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně byla v době nabytí vlastnictví k formovacímu stroji v dobré víře, že prodávající je jeho vlastníkem a vlastnické právo tak nabyla způsobem stanoveným v § 446 obch. zák. Přitom, obstojí-li tento závěr, nepochybně sám o sobě k posouzení důvodnosti žaloby postačí (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Posouzení otázky položené dovolatelem – „zda žalobce vynaložil přiměřenou odbornou péči a byl tak v dobré víře při nabývání sporné věci“ – je však odvislé od konkrétních skutkových okolností projednávané věci, postrádá proto potřebný judikatorní přesah (je významné jen a pouze pro tuto věc) a z větší části je výhradou skutkovou, nikoli právní.
Námitkou, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně mohla z údajů obchodního rejstříku zjistit, že kupní smlouva, kterou formovací stroj nabyla osoba, od níž jej koupila, podléhala režimu ustanovení § 196a obch. zák., dovolatel neuplatňuje – jak se nesprávně domnívá – dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Jde o polemiku s (opačným) skutkovým závěrem odvolacího soudu, jež se pojí s dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 /uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130/ a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06 /jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu/).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu