29 Cdo 880/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně H. C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. R., o zaplacení částky 29.392,19 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.335,36 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 29/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2006, č.j. 28 Co 415/2004-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně rozsudkem pro uznání ze dne 16. dubna 2004, č.j. 47 C 29/2004-20, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30.727,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.150,56 Kč a náklady řízení 1.230,- Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1.200,- Kč se splatností první splátky do tří dnů od právní moci rozsudku a každé další vždy do 15. dne měsíce následujícího až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. srpna 2006, č.j. 28 Co 415/2004-46, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, tj. ve výroku o lhůtě k plnění a ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přisouzenou částku 30.727,55 Kč včetně kapitalizovaného úroku do tří měsíců od právní moci usnesení a na nákladech řízení 4.680,- Kč rovněž do tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že přisouzenou částku není schopen ve stanovené lhůtě uhradit.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, týkající se lhůty k plnění přisouzené částky, rozhodnutím ve věci samé není.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu