29 Cdo 9/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelů a/ G. M., zastoupeného Mgr. J. L., advokátkou, a b/ S. p. p. a. s., zastoupené JUDr. D. S., Ph. D., advokátem, za účasti S. B. a. s., zastoupené Mgr. V. V., advokátem, a Ing. F. K., zastoupeného JUDr. P. Š., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 174/2006, o dovolání S. B. a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2008, č. j. 7 Cmo 250/2007-426, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. S. B. a. s. je povinna zaplatit navrhovateli a/ na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.819,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. S. B. a. s. je povinna zaplatit navrhovateli b/ na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.819,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
IV. Ve vztahu mezi Ing. F. K. a ostatními účastníky řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. února 2007, č. j. 25 Cm 174/2006-251, kterým Městský soud v Praze vyslovil neplatnost usnesení náhradní mimořádné valné hromady společnosti S. B. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 13. července 2006 (dále jen „valná hromada“), o volbě zapisovatele, ověřovatelů zápisu a sčitatelů hlasů a o odvolání navrhovatele a/ z funkce člena představenstva společnosti a jmenování Ing. F. K. členem představenstva společnosti namísto něj.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, v němž jako zásadně právně významné předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení následující otázky:
1/ Může akcionář blokovat volbu orgánů valné hromady za situace, kdy má být odvolána jím navržená osoba z funkce člena představenstva z důvodu porušování povinností při výkonu funkce, resp. jedná se v takovém případě o zneužití většiny nebo menšiny hlasů ve společnosti nebo o jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem nezvýhodnit?
2/ Lze v situaci uvedené ad. 1/ vyloučit hlasovací práva akcionáře, který blokuje volbu orgánů valné hromady?
3/ Může osoba pověřená zahájením valné hromady ukončit valnou hromadu v situaci, kdy tato valná hromada má rozhodnout o odvolání této osoby z funkce člena představenstva z důvodu porušování povinností při výkonu funkce, přestože k ukončení valné hromady nebyla pověřena, resp. za situace, kdy již došlo ke zvolení orgánů valné hromady?
4/ Lze aplikovat ustanovení § 56a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na případy, kdy má společnost dva akcionáře, z nichž každý má akcie a hlasovací práva ve výši 50 % (může v takové situaci nastat zneužití většiny nebo menšiny hlasů ve společnosti)?
5/ Lze člena představenstva považovat za zástupce akcionářů?
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud – jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak především proto, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na posouzení obecné otázky, zda 50% podíl na hlasovacích právech lze zneužít ve smyslu § 56a odst. 1 obch. zák., nýbrž uzavřel, že navrhovatel b/ při volbě předsedy valné hromady svých hlasů ve společnosti nezneužil. Otázka, formulovaná dovolatelkou výše ad. 4/, tak není pro rozhodnutí
odvolacího soudu určující a ani její odlišné právní posouzení by se v poměrech dovolatelky neprojevilo. Řešení otázky, zda hlasování navrhovatele b/ při volbě předsedy valné hromady bylo zneužitím hlasů či nikoli, má pak význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Dále proto, že na ani posouzení otázek formulovaných dovolatelkou výše ad. 1/, 2/ a 5/ odvolací soud právní posouzení projednávané věci nezaložil (přičemž otázka ad. 5/ nebyla vůbec řešena).
Otázky ad. 1/ a 2/ nadto vycházejí z hypotézy, jež nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, když v řízení nebylo zjištěno (ani zjišťováno), zda navrhovatel a/ byl do funkce člena představenstva společnosti navržen navrhovatelem b/ nebo zda jakkoliv porušil své povinnosti při výkonu funkce. Soudy rovněž neshledaly, že by navrhovatel b/ „blokoval“ volbu orgánů valné hromady (pouze zjistily, že nehlasoval pro dva navržené kandidáty na funkci předsedy valné hromady). Námitkám proti skutkovým zjištěním je ovšem vyhrazen toliko dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
A konečně pak proto, že (ve vztahu k otázce formulované dovolatelkou výše ad. 3/) je zcela zřejmé, že člen představenstva pověřený podle ustanovení § 188 odst. 1 věty druhé obch. zák. řízením valné hromady do doby zvolení předsedy je oprávněn – v případě, že předseda valné hromady není zvolen – valnou hromadu ukončit. Je tomu tak proto, že valná hromada nemůže bez toho, že by byl zvolen její předseda, pokračovat. Pro tento triviální úsudek důvod připustit dovolání dán není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Jak náklady navrhovatele a/ tak náklady navrhovatele b/ sestávají shodně z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu